Last Hardrock Outsider

U.D.O. - Steelfactory

Předpokládal jsem, že když Udo Dirkschneider odjezdil své nekonečné koncertní štace, aby se navždy rozloučil se skladbami ACCEPT proslavenými mimo jiné také jeho specifickým hlasem, bude případné pokračování jeho kariéry pod značkou U.D.O. hledět už výhradně vpřed. Není tomu tak. Zkušený maršálek z Wüppertalu prostřednictvím nové desky „Steelfactory“ vyloženě podbízí posluchače k vzpomínkám na zřejmě nejslavnější německou klasicky heavymetalovou kapelu všech dob. Vlastně to ale není vůbec špatná retrospektiva, protože když člověk přijme novinku U.D.O. jako hudbu se silnou inklinací k pravověrnému těžkému kovu z osmdesátých let, pak prakticky nemůže být zklamán.

 

Skladby mají potřebný švih, zdravé jádro, jsou výtečně odzpívané a i po instrumentální stránce skvěle zvládnuté. Naopak se mě zdá, že současná čtyřčlenná sestava zažívá dobré období. Zde jen připomenu, že Uda v současnosti doprovází ruský kytarista Andrey Smirnov, šikovný heavymetalový strunotepec a dělník přicházející vždy s potřebnými nápady, schopný dodat energii svými důraznými riffy a ještě perlit prostřednictvím sól. Takže i po dva roky starém odchodu jeho kytarového parťáka Kasperi Heikkinena se své úlohy nezalekl a obstaral všechny party, byť U.D.O. druhého stálého kytaristu pořád hledají a toto místo je zatím na koncertech obsazováno dočasnými koncertními hudebníky, hlavně tedy zkušeným Stefanem Kaufmannem.


 

Dále pak za bicími sedí Udův pětadvacetiletý syn Sven Dirkschneider, který do soukolí zapadl během právě nedávno probíhajících turné, nahradil tudíž k PRIMAL FEAR odcházejícího Francesca Jovina a tak se stal vlastně velmi rychle pevnou součástí kapely. No a u baskytary se opět nachází zkušený Fitty Weinhold, stálice, která to s šéfem táhne od alba „Solid“ z roku 1997. Novinka ve srovnání s dvěma albovými předchůdci „Steelhammer“ a „Decadent“ drží minimálně krok a pouze potvrzuje, v jak dobrém rozpoložení se Udo Dirkschneider v současné době nachází. Jeho hlasový projev nejenže má stále mladický brus, ale nová deska je ze své podstaty poctivým těžkým kovem a nešetří na silných momentech schopných oblažit duši heavymetalového posluchače. Zkrátka jedna hymna za druhou a nikde ani stopa po nějaké inklinaci k pochybným skladbovým formám.

 

Vše zahájí v rázném stylu kvapík „Tongue Reaper“, skladba dělaná v nejlepší tradici staré tvorby ACCEPT i U.D.O., aby druhá „Make The Move“ ještě více umocnila rozpoložení kapely, která má momentálně chuť skládat tak, jak to bylo ve zvyku ve zlatém věku let osmdesátých. Inspirace ACCEPT jsou dost možná velmi silné právě proto, že Udova kapela dlouho koncertovala s jejich starým repertoárem. Právě ústřední rockové riffy a tempo „Make The Move“ mohou leckomu připomenout takové perly jako „Midnight Mover“ nebo „Up To The Limits“ z roku 1985, každopádně i Andrey Smirnov je velkým příznivcem ACCEPT a asi měl letos touhu zkusit si party vystavěné po vzoru práce Wolfiho Hoffmanna. Po trochu volnější „Keeper Of My Soul“, kde se kytarista blýskne i party připomínající ruský folklór, se dostáváme k jedné z nejlepších skladeb „In The Heat Of the Night“, což je klasická heavymetalová hymna ctící nejlepší možné vlastnosti stylu z osmdesátých let.

 


Potěší další bezproblémový kvapík „Rising High“ trochu připomínající éru ACCEPT okolo alba „Russian Roullette“, které je ostatně spolu s fenomenální deskou „Metal Heart“ asi největší inspirací pro tohle album projektu U.D.O.! Není třeba si myslet, že by se novinka těmto deskám vyrovnala, při faktu, že obě období dělí více než třicet let, to vlastně ani možné být nemůže, neboť aktuální materiál pořád jen pokukuje po něčem, co už tu bylo kdysi a novince tudíž schází onen dotek čehosi ryzího a neoposlouchaného. I když jde o velmi zdařilou rekonstrukci, jejíž kvalitu drží i několik skladeb ze závěru desky - „A Bite Of Evil“, „Eraser“ nebo „A Rose In the Desert“, jedná se pořád o rekonstrukci. A proto tvrdím, že v rámci celé diskografie U.D.O. jde o docela solidní a ve všech směrech nadprůměrný albový zápis, ale o stejné laťce, jakou dosáhly alba ACCEPT z osmdesátých let nebo první čtyři řadovky U.D.O., se tady mluvit jistě nedá. Pro nový materiál hovoří i zařazení nějakých těch volnějších skladeb, např. chorál „One Heart, One Soul“ nebo uhrančivá balada „The Way“, takže potvrzuji, že kapela přišla s kvalitní porcí heavy metalu.

 

 


03.09.2018Diskuse (12)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

stefanos
15.10.2018 22:17

Krásná holka je skladba ´In the Heat of the Night´, klasická americká V8, džíny a noční silnice v Nevadě nebo mezi Kladnem a Unhoští.

 

Carloss
23.09.2018 09:09

Deska se poslouchá velice pěkně,Udovu tvorbu pod odchodu z Acceptů jsem moc neposlouchal s výjimkou posledních tří desek tak se pustím i do jeho starších kousků.

 

Meres
14.09.2018 01:22

A pochváliť musím ešte vkusný obal - to je metal! :)

 

Meres
14.09.2018 01:21

Za mňa opäť spokojnosť, Udo opäť nesklamal. Tento chlapík snáď ani sklamať nedokáže :) Z albumu je cítiť silná inšpirácia ACCEPT (Make the Move je snáď priam vykrádačka Living for Tonite), ale to je asi logické po toľkých rozlúčkových koncertoch s piesňami tejto legendy. Dôležité je, že "Steelfactory" sa kurva dobre počúva a In the Heat of the Night či A Bite of Evil sú báječné heavy metalové hymny tak ako má byť!

 

stefanos
11.09.2018 21:44

Dnes poprvé. Uvolněné, občas připomíná Mean Machine a Faceless World. Hlavně tam je chuť pustit si to znova.

 

Fenris 13
07.09.2018 07:27

Tenhle nesmrtelný skřet s ocelí v hrdle a srcem z nejryzejšího kovu nemůže zklamat. Co si budeme povídat, za Udovo slabší chvilky by většina heavíkové omladiny dala levé varle. A se Steelfactory si Udo rozhodně slabší chvilku nevybral, naopak.

 

Edvard
04.09.2018 12:46

Opravdu vydařená deska,Udo nepřekvapil,ale rozhodně ani nezklamal-třešnička na dortu páně Dirkschneiderovy tvorby.

 

Rum
04.09.2018 10:13

Dojmy naprosto přesně zasáhl pán recenzent. Deska hýří nostalgickymi melodiemi z osmdesátek. Ovšem s přídavkem čehosi moderního. Možná je to zvuk, možná elán dvou mladých umělců, snad i lehkost s jakou Udo na svá stará heavy kolena chrlí do světa lidí své další a další melodie.. klobouk dolů, kdoví kde my budeme v jeho letech.

 

stefanos
03.09.2018 21:16

Udo je Velmistr.

 

Pekárek
03.09.2018 13:21

Jasně, díky! Já na něm obdivuju tu zarputilost a pracovitost. Skutečný profík, který má nastavenou laťku poměrně vysoko a téměř vždy ji přeskočí.