Last Hardrock Outsider

U.D.O. - Steelhammer

Přes veškerou pozornost, která se v posledních letech upírá spíše k Udovým bývalým kolegům a chlebodárcům z ACCEPT, nahrál dnes tento zkušený frontman se svou doprovodnou kapelou obstojnou porci heavy metalových songů. Album „Steelhammer“ odráží hned několik stěžejních bodů, jakými bych si zde dovolil charakterizovat stále nekončící tvorbu kapely U.D.O., německé metalové úderky, jenž neochvějně pochoduje vstříc třiceti letům existence. Předně musím říci, že se buldočímu maršálkovi z Wüppertalu stále velmi daří držet se svých odzkoušených postupů, v tomto směru platí „Steelhammer“ za dílo, které hraje po všech stránkách na jistotu. Nekonají se žádné stylové přemety, jde pouze o poctivý germánský marš, který dbá zejména na údernost a disciplínu.


Poté co před dvěma lety ACCEPT příliš nepřesvědčili se svou druhou post-comebackovou fošnou „Stalingrad“, zdá se mi dnes, že je to právě Udo, kdo má momentálně navrch. A to tvrdím navzdory svému dlouhodobému názoru, že vše podstatné ze své tvorby stvořil nejpozději do začátku devadesátých let (tedy až někam po album „Timebomb“). Největší slabinou jeho nového alba je bezesporu neúnosná délka. Proboha, kdo by od tohohle chlápka po všech těch letech a mnoha albech (kdy ty poslední připomínaly spíše produkty vypuštěné ze sériové výroby) čekal a chtěl hned patnáct songů? V takovém množství materiálu se musí nutně najít skuliny.



Po vcelku nabušeném úvodu, kde se nachází zejména robustní riffovité songy jako je hned ten titulní, a dále pak „Metal Machine“, „Cry Of A Nation“ nebo částečně španělsky odzpívaná „Basta Ya“, se dostáváme k prvním problémům. Po tento okamžik album pádí nekompromisně vpřed. Následující balada „Heavy Rain“ patří k písním, jaké bych na albu nejradši neslyšel. Unylá a nudná skladba působí jakoby Udo snad pomýšlel na důchod. Cože? Vždyť je mu teprve něco přes šedesát. Kdo by si dovolil v tomhle věku (zvlášť v oblasti heavy metalu) chodit do důchodu, že? :-) Zpět k nahrávce. Pomalé songy sice nepatří k jeho častým, ovšem slyšel jsem od něj v minulosti již několik parádních, tenhle však mezi ně nepatří.


Vše se tak vrací do tempa až s nekompromisní „Devil´s Bite“, která je zde rozsekávána prapodivným disco samplem, ovšem jinak se drží typicky řízného metalového vyznění, jež je korunováno dobrým refrénem. Dle mého jeden z nejlepších songů kolekce. Svižná jízda do pekel „Death Ride“ i riffovitý pochod „Timekeeper“ patří rovněž k lepším momentům. V druhé jmenované se blýskne Udo opravdu bestiální hlasovou polohou. Laťku drží i odlehčenější věci jako „Never Cross My Way“ a „Take My Medicine“.


Přejděme tedy k některým záporům. Heavy metal germánského střihu je jak známo styl, který je zde více než třicet let, takže v rámci Udovi sólové tvorby i novinku ubíjí povědomost a vcelku rutinní stavby songů. Druhá půle je ostatně slabší. Navíc je celý materiál opatřený univerzálním, nepříliš originálním zvukem. Dálniční rockec „King Of Mean“ nepatří k osobitým momentům ani omylem. A konečně skladba, která snad nejvíc vybočuje, závěrečná „Book Of Faith“, představuje jakousi parodii na gangsterskou zaříkávačku, hozenou do absolutně jiné roviny než v jaké se zde nachází ostatní materiál. Takže dostáváme trochu rhytm´n blues a trochu tarantinovských prvků, zkrátka srandička co do konceptu nahrávky příliš nezapadá.


U.D.O. v obměněné sestavě (nová mezinárodní dvojice kytaristů - Kasperi Heikkinen z Finska a Rus Andrej Smirnov) nahráli jednu ze svých lepších desek svého pozdního období, byť jde o desku, která rozhodně nesrší invencí a přehnaně originálními momenty. „Steelhammer“ je však materiálem, který potvrzuje Dirkschneiderovu stabilní formou a chuť se stále poprat s poctivým středoevropským heavy metalem. Album trochu sráží rutina, nadměrná stopáž a absolutně neosobitý zvuk. Potěšující momenty si však i zde v několika řízných pochodech najdu.


14.01.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz