TRNY A ŽILETKY - Třetí hlas

70%

TRNY A ŽILETKY získávají na stabilitě. Postupem let se dokázali vyprofilovat v moderní metalové těleso, kterému již nemusí být před ksichtem šermováno nálepkou pouhého bočního projektu zpěváka od DARK GAMBALLE. Nejen díky stylovému zaměření tito týpci stojí sami za sebe, vykazují se totiž alby, která se opírají o velmi aktuální formu zpracování, ale také celou řadu ingrediencí využívaných napříč mnoha brutálními subžánry. „Třetí hlas“ bez zaváhání potvrzuje vysoký potenciál a osobitý entuziasmus všech zainteresovaných. Oproti dvojce „Podměstí“ dost možná ubylo černoty a blackmetalové abstrakce, zvuk zmohutněl a zesílil, a to se odrazilo do celkového zčitelnění soundu.

I letos frontman Desed potvrzuje, že platí za hlasové monstrum, jdoucí bez náznaku strachu skrz tu nejniternější temnotu, nicméně to, co opravdu na novince poutá pozornost, je především zvukové zpracování skladeb. Masivní a moderní sound, který působí reprezentativně i v kontextu světové scény a reflektuje aktuální dění v metalovém extrému napříč subžánry. Vlastně je mě počínání této kapely bližší, než trochu kompromisnější přístup robotických DARK GAMBALLE, kteří mnohdy neví zdali běsnit a nebo působit uhlazeněji, tak aby se víc lidí chytlo. A to tvrdím navzdory faktu, že se považuji za velkého příznivce pop-rocku a zároveň za undergroundového (polo)ignoranta.:-)

Líbí se mi, jak se rozervanější výraz ŽILETEK tu a tam nevyhýbá ani mocným djentovým riffům, majestátnímu groovu, či rychlým black-metalovým sypačkám. Je umění tohle vtěsnat do souvislého celku. Vesměs nejdůležitější je však feeling zaznamenaných skladeb, ve kterých probleskují v divoké kadenci abstraktní výjevy, nejrůznější noční můry (jak sama kapela říká - „flashbacky“), temné vize a morbidní scenérie z míst, která v reálném světě snad ani neexistují. Lyrická složka obsahující nezanedbatelnou míru šifer se stává poměrně výraznou složkou písní. 

Z formálního pohledu jde tedy o výborně řemeslně zpracovanou desku, která však rozhodně není pro každého, neboť její poslech není procházkou růžovou zahradou. Materiál vyžaduje určitou míru soustředěnosti a není schopen vybudit okamžité nadšení, potažmo touhu po zaručených opakovaných posleších. Tahle věc ostatně záleží spíš na naturelu odběratele a jeho posluchačských potřebách a preferencích. Někdo zkrátka nemusí mít chuť bojovat, když se chce spíš bavit. 

Svým způsobem je tak nejzapamatovatelnější položkou závěrečná píseň s určitým nádechem folklóru („Nekonečný“), neboť obsahuje struktury inklinující k otevřenosti a větší písničkovosti využité bez úpadku tvrdého nastavení (zkrátka jde o pestřejší song s vyšší mírou melodiky). Jak už jsem řekl, silnou stránkou díla je sound, muzikantská kvalita, vysekaná forma provedení, či celkové zpracování nosiče (naducaný digipack obsahuje dokonce dva booklety), slabší částí se jeví textová složka plná zvláštních sousloví (jako příklad uvedu třeba název songu „Dech ryby a křik motýlů“) a z toho plynoucí zacyklení songů v méně srozumitelné výpovědní rovině. Desku bych si dovolil nazvat šílenou mozaikou šedé a černé, vyhledávanou šílenými lidmi, co ujíždí na  nedekódovatelných vzkazech. Upřednostním v tomto případě tedy objektivní pohled na věc - metalová první liga u nás to určitě je (bez pochyb), i když sám mám problém dopracovat se mezi ty, kdo si desku budou užívat opakovaně. 

21.11.2022	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz