TRIVIUM - Vengeance Falls

50%

Američtí rychlíci z TRIVIUM jsou pro mne, aniž by to sami chtěli, velmi zvláštní úkaz. Hned to celé rozvedu. Kapela má totiž na své straně všechny předpoklady stát se jednou z vůbec největších hvězd současného metalového světa, jenže je už téměř jisté, že tomu tak možná spíš nebude. Důvod je ten nejprostší – TRIVIUM totiž přes veškerý svůj muzikantský talent, technickou vyspělost a výtečnou vizáž své ústřední persony, neumí přijít v pravý čas se stvrzením neobyčejnější pozice vlastní tvorby, což jejich novinka „Vengeance Falls“, která je již jejich šestým albem, tak nějak, bohužel, potvrdila. Na straně kapely stojí již dlouhá léta mnoho pozitiv, které je tlačí směrem vzhůru a tyto věci mohou za to, že se dnes nachází tak vysoko, kde jsou. Popořadě si to tedy zopakujme. Mezi jejich ústřední vlastnosti řadím nejen vynikající hráčskou úroveň, muzikantskou vyspělost, profesionalitu a všechny ty potřebné věci, které muzikant musí splňovat, pokud se chce ucházet o vavříny nejvyšší - ano, TRIVIUM jsou již pár let první americká metalová liga. Ruku v ruce s tím jde prozatím stále ještě nízký věk členů kapely. TRIVIUM mají rovněž ve svém čele charismaticky působícího frontmana Matta Heafyho, který v případě jejich intenzivních koncertů platí za pravého lídra, který umí na sebe strhávat pozornost svým hráčským zaujetím a dokáže diváky vtáhnout. Do karet jim rovněž hraje prozíravé stylové umístění vlastní tvorby, tedy někam mezi osvědčenou klasiku heavy/ thrash metalu z osmdesátých let a moderní metalcoreový mustr. Kapela má tak dostatečně prostoru se na pódiu vyřádit a zaházet posluchače nekonečným vodopádem trilek, sól a kudrlinek, nehledě na skutečnost, že podobný směr má dnes velké množství fanoušků. To by tedy byly klady, přejděme k druhé straně mince.

Druhou stránkou věci je však fakt, že jejich letošní songy postrádají osobitost a slévají se do nepřetržitého proudu téměř totožných partů, ze kterých není ani po osmi letech a šesti řadových deskách úniku kamsi na čerstvý terén. Nová deska byla tedy pro mne rozhodujícím materiálem. Ačkoliv mají TRIVIUM za sebou už hodně úspěšných alb, ani jediné z nich mne nikdy neupoutalo.

Bohužel však musím konstatovat, že jde v případě „Vengeance Falls“ o věc, po jejímž poslechu mne opětovně v hlavě nezůstane vůbec, ale absolutně vůbec nic. Celé to beru jako jakousi vyšlechtěnou předváděčku bleskových partů v ranku moderní heavy metal a opravdu mám dojem, že jsem snad za těch padesát minut poslouchal pouze jedinou skladbu, navíc skladbu, která by mne ani jednou nedonutila výrazněji zpozornět. Je to pro mne velice kuriózní záležitost, protože mám dojem, že právě Matt Heafy má, díky své hráčské vybavenosti, odhodlání pro metalovou hudbu a celkovému charismatu, všechny předpoklady stát se opravdu jedinečnou Superstar kovové hudby, což se plně potvrdilo při strhujícím vystoupení na letošním Brutal Assaultu. Změť vyškolených, precizně odehraných, bleskových a intenzivních heavy metalových figur zkrátka nestačí. Letos vážně sorry.

08.11.2013	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz