Last Hardrock Outsider

TRIBULATION - Down Below

Švédské mládence z TRIBULATION jsem měl v zorném poli vždycky uložené jako „imidžoidní kapelu pro příznivce povrchnějších odnoží metalu, vampiristických propriet a goth subkultury. Ono tomu tak opravdu je, ale když jsem si konečně udělal poprvé čas na soustředěný poslech jejich hudby a prozkoumal jejich čtvrtou řadovku „Down Below“ z ledna letošního roku, zjistil jsem, že není třeba nad touhle kapelou ohrnovat nos. Jasně, jejich hudba není žádný velký originál, ale na rozdíl od mnohých známějších kapel skandinávské scény nepůsobí přeplácaně a hloupě. Leckdo by si řekl, co může být zajímavého na podobné hejvíkové riffovačce s oním seversky krákoravým projevem frontmana? Vždyť takových kapel tu za posledních dvacet let proběhly stovky? Z určitého úhlu pohledu je tomu opravdu tak. Nicméně TRIBULATION, soudě podle aktuální desky, se podařilo nahrát materiál, který v sobě nese zvláštní auru 80´s retra a všechny aktuální songy navíc opravdu působí bez křeče, jakoby je kapela vymyslela ve stavu absolutního nadšení a euforie. Člověka úplně oblaží ona hymničnost a nakažlivá pitoreskní výstavba všech těch „evil-songů“, svědčících zde o plném zaujetí do zlaté dekády heavy metalu. Jestli Švédům stály předlohou se svými prvními alby podobně výstavní kapely jako MERCYFUL FATE, RUNNING WILD, WARLOCK nebo STORMWITCH, netuším, každopádně jsem přesvědčen, že kterákoliv z těchto kapel je správná volba. Opravdu nevím, do jaké míry byli (z pohledu posluchače, který si dost vybírá) tihle TRIBULATION poslouchatelní v dávnější minulosti, každopádně letos se jim povedla obstojná jízda oslavující původní kontinentální metal v jeho pionýrských letech.


 

Na TRIBULATION se mě hlavně líbí, že se nebojí čerpat z někdejšího metalového mainstreamu a nemají potřebu si hrát na sklepní spolek z undergroundu. Skutečnost, že kapela svou hudbu zaštiťuje škatulkami jako black metal nebo dokonce death metal, zde o ničem nevypovídá. S prvním z těchto stylů vlastně souvisí jen ochraptělý řev chlápíka za mikrofonem Johannese Anderssona (ovládá zde i baskytaru), s druhým vůbec nic. Když by právě jejich zpěvák využíval čistého hlasu, což se bohužel neděje, byl bych schopen je přiřadit třeba k jejich rovněž zajímavým krajanům IN SOLITUDE (ti se však nedávno rozpadli).

 

Co utváří kouzlo zvuku této kapely, jsou jednoznačně kytary (za ně je zodpovědná dvojice Adam Zaars a Jonathan Hultén), jejichž jiskrný zvuk mě opravdu evokuje atmosféru nejslavnější dekády heavy metalu. Co ti dva dokáží v průběhu skladeb vystavět sice neplatí za nějaké bůhvíjaké složitosti, ale o to přeci vůbec nejde. Ty party mají zkrátka kouzlo a songům prospívají, kapela prostřednictvím nich navíc dokáže vysílat nějaký postoj. Zbývá dodat, že na čtveřici tuhle sestavu doplňuje ještě bubeník Oscar Leander. O zápalu TRIBULATION do celé té subkultury temna samo sebou svědčí i názvy jednotlivých songů, takže ať už zmíním uhrančivou „The Lament“ v úvodu nosiče, nebo se již po několikáté nechám uhranout strhujícími akustickými party a sólíčky podporujícími zde výpravně pojatou „Night Bound“, či dám přednost dravosti havraního hymnu „Subterranea“, vždycky dostanu jen obstojnou porci metalové hudby, dělané se zaujetím a s potřebným nadhledem. Což je v době, kdy je té hudby všude plno, hodně podstatné.


Ryčných záseků, navíc často zdobených kytarovými vyhrávkami („Lady Death“), si zde člověk užije do sytosti, podstatné však je, že míra muzikantství a určité svěžesti zde zastává určitě podstatnější úlohu, než onen bezhlavý metalový tlak, kterým se leckdo ohání. Upoutá atmosférický předěl „Purgatorio“, který jako by vypadl z nějakého zlého snu, takže máte chvílema pocit, jakoby jste stáli na noční cestě uprostřed nechvalně proslulého Branišovského lesa. Rozevlátá „Cries From The Underground“ má schopnost dodat posluchači sílu a „Lacrimosa“ si zas pohrává s atmosférou zdrcujícího mrazu. Záleží tak pouze na každém, jak dalece je ponořen do staré metalové hudby a jakou bude mít chuť na podobné retro, tohle sveřepé metalové hromobití prostě v rámci možností baví. 


03.05.2018Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
13.05.2018 00:26

to valič: rozhodně to zaujalo daleko více než ti Dimmu :) budu se těšit na nové IMMORTAL (bez Abbatha). Jsem zvědav.

 

Valič
05.05.2018 18:42

Zdenos: Jestli se ti líbí novinka, klidně zkus i ty jejich starší desky. Předchozí The Children Of The Night byla minimálně stejně dobrá a první dvě řadovky taky nejsou k zahození.

 

zdenos
05.05.2018 18:08

je tam melodiemi fakt hodně gotiky ala Moonspell, Sisters, Endorama (Kreator), možná Tiamat a Type o Negative.

 

Valič
05.05.2018 16:17

90% Já bych současnou tvorbu Tribulation určitě neoznačil za nějaké typické metalové retro. Kapela má rozhodně svůj lehce rozpoznatelný styl, ke kterému se postupně dopracovala od svého čistě death metalového debutu. Co se týče těch vlivů, členové skupiny v rozhovorech mezi svými oblíbenci jmenují kromě metalových klasik typu Iron Maiden, Morbid Angel a Dissection také třeba The Beatles, Davida Bowieho, Misfits, The Pixies nebo dokonce Philipa Glasse. Také prý hodně poslouchají filmové soundtracky ke starým nízkorozpočtovým hororům a hudbu z počítačových her.

 

Pekárek
04.05.2018 13:09

Pěkné, Strayi.
Roonagu; Ano, je tam poměrně málo sekání a hodně kytarovky, zabalené do tvrdšího hávu. Takže jakože metal, ale vlastně ho tam zas tak moc není

 

zdenos
04.05.2018 10:39

to vůbec nezní špatně :) dostávám se k nim poměrně dost pozdě

 

Roonagu
04.05.2018 10:10

Příjemné retro osvěžení, tour s Ghost by jim sedlo (jinak jeden z velkých vlivů na kapelu jsou určitě The Cure).
Nové album se mi docela líbí, ale jejich největší hit je stejně Strange Gateways z předchozího alba (také velice podvedená věc) https://www.youtube.com/watch?v=TNZgqxAxaj4