Last Hardrock Outsider

TÖRR - Institut klinické smrti

Když se zeptáte blackmetalových fans, která nahrávka TÖRR je nejlepší, spousta z nich vám řekne: „Institut klinické smrti“! Vlastně se k nim musím připojit – tahle památná deska, která zůstala trochu ve stínu slavnějšího debutu „Armageddon“, dokázala naprosto dokonale zhmotnit všechny ty metalově-hororové atributy, kterými se na přelomu osmdesátých a devadesátých let brodila tuzemská scéna – TÖRR se to však podařilo udělat tak nekompromisně a v takové míře, že je „Institut“ vlastně solitérem, jaký u nás nikdo jiný předtím ani potom nevytvořil.



Čtvrtá hlava bestie


TÖRR se v roce 1991 na svém druhém albu fanouškům předvedli jako naprosto drtivé podsvětní monstrum – z předchozích uctívačů rohaté říše se změnili v jakési krále morální zkázy, kteří si libují v největším hnusu a kteří mají ďábelské potěšení z toho, z čeho se běžnému vzorku populace zvedá žaludek. Tímhle odérem TÖRR zcela prostoupili své texty i vizuální obraz, čímž si alespoň na chvíli určitě zajistili titul „nejzkaženější“ kapely na domácí scéně.


Co je ale důležitější, pořádně se posunuli hudebně. Do sestavy přibrali čtvrtého člena, Pavla „Monroe“ Kohouta, který předtím působil v proto-blackové smečce MORIORR, a v jeho osobě získali výraznou posilu. Kohout v TÖRR nedráždil pouze nástroj a hlasivky, nýbrž se zařadil i do tvůrčího procesu, což kapele velice prospělo. Každý ze skladatelů ve skupině k věci přistupoval trochu jiným způsobem a tak TÖRR v roce 1991 mohli předhodit desku s nezvykle širokým repertoárem nálad, struktur a celkového vyznění. Dá se říct, že každá skladba na albu je úplně jiná, což u striktně podzemních metalových smeček nebylo a dodnes není úplně zvykem. Navíc TÖRR měli s Monroem k dispozici hned tři výrazně odlišné hlasy a bestie tak dokázala současně mrazivě kázat, schizofrenicky ječet i chrčet jako s podřezaným hrdlem.



Institut klinické smrti


Kdo se dostal k „Institutu“ už tehdy v roce 1991, určitě si pamatuje na ten šok, když se deska objevila v obchodech. Obal, na němž je přes celé plátno vyobrazen rozkládající se Spasitel na kříži, byl i pro metalový národ hodně silná káva, a ve výlohách mezi Gottem nebo TUBLATANKOU tento totálně rouhačský motiv působil naprosto šíleně. TÖRR se tehdy s ničím nemazali – i jejich dobová promofotka, kde se mezi značně zbídačelými postavami muzikantů vyjímá nahá fanynka, která si lebkou zakrývá rozkrok, patří k těm „odvážnějším“. Ale důležitější je přece hudba – takže co to vlastně TÖRR v druhé půlce prosince 1990 v ostravském studiu Citron stvořili?


První skladba je hned pořádná rána! TÖRR do své muziky pustili death metal (respektive to, co se u nás v roce 1990 za death metal považovalo), smíchali ho se svým blackem a s thrashem, zintenzivnili sound – a výsledkem je úvodní skladba „V podzemí (Underground)“. Tříminutovka plná drtivých riffů, kvílivých sól a hlavně podzemního chrčícího hlasu, který byl u TÖRR novinkou. Moc dobré. Zato druhá položka je přinejmenším podivná – půlminutové intro, kde se ozývají jen kroky a následné zapálení jointa (soudě podle názvu „Legalizovat!“). Proč ne, ale hned po úvodní skladbě? Divné.... intro zřejmě uvádí třetí, také zvláštní, ovšem památnou věc „Seru krev“. Textově jde o pouhou snůšku sprosťáren a nechutností, hudba se ale za podpory solidních riffů táhne a lepí jak slizovité bahno a totálně zatuchlý hlas tomu všemu dodává fantasticky pokleslou atmosféru. Tohle opravdu nenajdete nikde jinde než u TÖRR á la 1991. V další skladbě se přeneseme přece jen do trochu realističtější roviny – „Právem silnějšího“ sází na monotónní, ale svižný a přitažlivý rytmus a na vokál typu „ani notu beze zpěvu“. Další „Odkaz bestie“ tepe v tradičnějším metalovém, možná i trochu rock´n´rollovém duchu, nicméně téma mága a zhýralce Aleistera Crowleyho zcela určitě zapadá do konceptu alba. Stejně jako „Pán snů (Noční můra na ulici Elm)“ – tenhle kousek na začátku vyburcují nervózní údery do synťáku, aby si posléze kapela střídavě hrála se zběsilými a naproti tomu s mazlavými rytmy a popularizovala tehdy oblíbeného Freddieho Kruegera. A rázem vše teče jako sliz! Ptám se tedy: Do prdele – ti TÖRR se teda pořádně rozjeli... bude druhá půlka taky takové maso?



Klauny zavřeli do klecí...


Hm, odpověď zní „Ano“! Titulní song „Institut klinické smrti“ začíná strašidelně modulovaným přednesem, aby se dál masivně valil jako buldozer, přitom ale jde o relativně „nejkultivovanější“ skladbu na desce. Kdyby se aranžérsky upravila, mohla by z ní klidně být normální rocková písnička. Naproti tomu „Kremator“ je klasický törrovský metal – zahnívající přednes, thrashový rytmus, flažolety a z paty tahaný refrén. I „Předčasný pohřeb“ je pořádná zvrácenost – kapela hraje v pomalém šamanském rytmu, kterým by se klidně mohli inspirovat třeba takoví SATYRICON, a do toho jede funerální text, ze kterého jasně vyplývá postoj kapely k církvi svaté. No jo, klišé na šest a šedesátou, ale atmosféru to má vážně pekelnou. A to ještě mají následovat dvě snad vůbec nejděsivější skladby na albu...


První (předposlední na listině) se jmenuje „Libreto smrti (Fantom opery)“ a jde o jakési teatrální, ale jako led studící dějství zpoza černé opony – už to klávesové intro, brrr... a vlastně celá písnička je horor prvního řádu!!! No a jestliže celé album až do téhle chvíle bylo temné, nepříjemné a výsostně undergroundové, tak poslední „Sebevražda“ všechno násobí minimálně dvěma – destruktivní hudba a nihilistický text vyšponuje tísnivou atmosféru do nesnesitelnosti a když jsou poté bubny a kytary vystřídány několikaminutovým outrem – zvukovou stěnou tvořenou stroji, větrem, údery do čehokoli a vyděšeným řevem – krčím se už jen jako vyděšená myška před kobrou a čekám na poslední ránu. Nelidské zvuky válcují poslední zbytky naděje... pátá minuta, šestá... a náhlý konec, jako když práskne bič! Ticho, prázdnota, beznaděj.



Poslední hodinka temna


Ufff, tak jsme to přežili... jak ale vlastně celou tuhle desku zhodnotit? Osobně mám pocit, že TÖRR s „Institutem klinické smrti“ postavili definitivní pomník staršímu pojetí tvrdšího metalu. Kostry, hřbitovy, deprese, krematoria, nenávist k církvi... většina z toho se vlastně už brzy poté stala spíš archaickým výrazivem a metalové kapely, i ty nejpodzemnější, začaly zpracovávat jiná, řekněme možná trochu „vyspělejší“ témata. „Institut“ je tak z určitého pohledu rozloučením s první vlnou domácího metalového undergroundu a dosažením vrcholu v daném ranku.


Samotní TÖRR s „Institutem“ navíc zakončili své nejúspěšnější období. Kytarista Monroe kapelu brzy opustil a opětovné trio HenychŠakalMelmus sice ještě dalo dohromady třetí album „Chcípni o kus dál“, i když tam už ale podle mě kapele docházel dech a nebylo to úplně ono. Poté se sestava rozpadla, Henych se obklopil novými lidmi a začal dělat úplně jinou muziku...


19.04.2018Diskuse (15)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

wuxia
21.04.2018 09:51

Máme tady i lednici. Je v ní zima...

Miluju tenhle skeč.

 

Pekárek
21.04.2018 09:39

Cyberolas: super záznam ....

 

Stray
20.04.2018 22:59

Jinak já viděl Torr na koncertě v září 1990, ještě před čtyřčlennou sestavou. Sice plzenskej kulturak nepraskal ve svech jako na Arakain v červnu 90, ale atmo bylo pekelný...do řeky do který budeš zhozen...:-) ty vole to bylo peklo:-)

 

DarthArt
20.04.2018 22:34

Samozřejmě tady:

https://www.youtube.com/watch?v=bcvr_W0dBCo

 

DarthArt
20.04.2018 22:33

"Pan Pavel k nám přijel ze Starého Plzence. Vy jste přijel na hlavní nádraží...."

"Ne...vlak z Plzence jede na Smíchov!"

"Hmmmm... na Smíchov...."

---

"Poštovní směrovací číslo Plzence... jaké je poštovní směrovací číslo Starého Plzence?"

"232 12"

"To není správně..."

"No to JE správně, já to musím vědět, když tam bydlim... co je to za blbce?"

"Pojďte, zavřete to a deme domů, dyť je to hovado!"



ALE NA TU ROTUNDU SE CHYSTÁM VYRAZIT UŽ ASI DESET LET... NA RADYNI TAKY!

 

Stray
20.04.2018 22:13

Přínosné komenty, budu si muset tu desku po letech poslechnout. Dnes hospa po cyklo výletu: Radyně a romanska rotunda ve Starém Plzenci, dobrá nálada, z práce jsem od těch tří ještě nedorazil, hmmm "V podzemí ...osamělý":-)) musím neprodleně doplnit vzdělání. Bavim se u piva nahlížením do diskuse CD.

 

cyberolas
20.04.2018 22:12

No, YT vyvrhl alespoň tento záznam s Monroem...

https://www.youtube.com/watch?v=FF9MsmXXFhQ

 

Valič
20.04.2018 21:12

100% Původně jsem chtěl dát taky devadesát, ale když už jsem tu nedávno udělil během nějakého dočasného pominutí smyslů plné hodnocení tomu Saltu Mortale, tak proč bych ho nemohl dát i nejlepšímu albu Törru. :-)

Deska sice není dokonalá, ale je z ní cítit snaha kapely posunout se někam dál a přimíchat do svého stylu i prvky jiných metalových subžánrů. Určitá zvláštní dekadentní atmosféra se mu taky upřít nedá.

Je velká škoda, že Monroe pak z kapely odešel. Už se neobjevil ani ve videoklipu ke skladbě V podzemí, ve kterém místo něj na playback „zpívá“ Vlasta Henych:
https://www.youtube.com/watch?v=NsRko12fe68

Obal byl v té době určitě dost kontroverzní, ale spíš jen v rámci české scény. U zahraničních kapel byly už v té době podobné rouhavé motivy relativně běžné, viz třeba obal EP Rotting (1989) od brazilských Sarcófago:
https://www.metal-archives.com/albums/Sarc%C3%B3fago/Rotting/6454
Jinak by mě celkem zajímalo, jak je to s tou Kristovou levou rukou. Vypadá to, že ji má buď zlomenou v půlce předloktí, nebo si tu postavu autor obalu špatně rozvrhl a ta ruka mu tam pak moc nevyšla. :-)

Pokud vím, tak zmíněný text skladby Seru krev je psaný z pohledu těžké narkomanky a byl inspirován nějakým románem (buď My, děti ze stanice Zoo nebo něco podobného).

Nevím, jestli je ten Kremator opravdu poctou Kreatoru (taky jsem si toho dříve nevšiml), ale odkazů na různé zahraniční kapely se na albu dá najít víc. Třeba věta „These words he speaks are true, we´re all humanary stew if we don´t pledge allegiance to the BLACK WIDOW“, která zazní na začátku toho závěrečného outra, by měla být povědomá fanouškům Alice Coopera. :-)

 

DarthArt
20.04.2018 18:41

No je to fakt... vážně Kreator jak z Extreme Aggression. A vidíš, mě to vůbec netrklo.

 

cyberolas
20.04.2018 18:34

Tahle exhibice je jen smutnou ukázkou toho, kam může člověka dohnat alkohol. Líné prsty, které si už moc napamatují co všechno hrály atd... Ta pocta Kreator mě a mé vrstevníky napadla, tehdy jsme si to říkali mezi sebou taknějak všichni...