Last Hardrock Outsider

TONY MARTIN - Thorns

Birminghamský rodák Tony Martin je unikát. Svou nezaměnitelnou vokální pečeť vtiskl nejmetalovějším a zároveň nejpompéznějším deskám BLACK SABBATH. Díky jeho nekompromisnímu výkonu, získala jejich alba z let 1987-90 novou dávku feelingu, temnoty, napětí, ale i krásy a půvabu. Alespoň v mých uších vystoupala na samotnou špici jejich tvorby. „Sabati“ nicméně sklízeli největší úspěchy hlavně s jinými, dalo by se říci kultovními borci. Tony se tak naneštěstí stal, pomine-li se epizoda s Ianem Gillanem a Glennem Hughesem, až „tím třetím vzadu“. Kapitola BLACK SABBATH pro něj tedy zůstala neprávem a zřejmě už navždy uzavřená, čemuž nasvědčují i některá aktuální vyjádření zúčastněných.


Dotyčný je ale celkem svéráz, který nikdy neměl zapotřebí kňučet někde v koutě. Naopak, propůjčil svoje hlasivky mnoha skvělým nahrávkám. Bohužel komerčně ne tolik blyštivým, aby udělaly výraznou díru do světa. Za všechny jmenujme alespoň vynikající triptych s kytaristou Dariem Mollem - THE CAGE, nebo THE GIUNTINI PROJECT I a II, EMPIRE a samozřejmě pak sólovky. Ta dosud poslední – „Scream“ – už je pořádně fousatá (2005). Čas tudíž konečně nadešel a nefalšovaný anglický dříč staré školy, bez fanfár a slavobrán, je znovu tady, konkrétně se svým třetím sólovým počinem „Thorns“.



A nepřipraveného by mohl taky krásně rozebrat na prvočinitele. Hned otvírák „As the World Burns“ totiž obnáší úder beranidlem mezi oči. Kdo čeká bilancování, pohodové melodie a nadhled „starého pána“, dostane krutou lekci. Bestie zařve z plna hrdla a do ticha se vyvalí groove. Tony deklamuje a usekává lajny jako za mlada, hlas má sílu. Čekáte jen, kdy mistr zapne sirénu a naskáče vám husí kůže. A že se takových momentů nachází na desce požehnaně. Ten chlap se vůbec nešetří, hlasivky se napínají a oplachují nám ksichty živou vodou. Nevím, na čem jede, ale na nové nahrávce není vysoký věk znát ani co by se za nehet vešlo. Ba právě naopak. Místy dost moderně znějící metal „houpe“ Martinovy melodie a dohromady vytváří moc zajímavý koktejl. Doom metalové nálady, hnané fortelným heavymetalovým základem, se žádných zkostnatělých postupů zbytečně nedrží, ale vybírají si z nich jen to osvědčené. Což platí většinově pro celou desku.


Druhá věc „Black Widow Angel“ nabízí refrén vibrující napětím a v druhé polovině také skvěle podanou baskytarovou exhibici. „Book of Shadows“ zní mnohem naléhavěji; vypointovaná melodická věc s chorály v pozadí, úplný opak předešlé groove nalejvárny. Vokál se blýská, nechybí síla ani brilance, melodická linka fatalisticky dominuje. Duch BLACK SABBATH při tom poletuje kolem a dává zatraceného bacha, aby bylo vše podle „dvorské etikety“. Materiál netrpí jednotvárností, těžší heavy kousky se střídají s odlehčenějšími, na desce najdete dokonce i dva „akustické“ vály – „Crying Wolf“ a „This Is Your Damnation“. V „Damned by You“ pro změnu zazní housle. Lyričtější sabaťárny, jako „Nowhere to Fly“, se střídají se svižnějšími („Run Like the Devil“).


Deska zkrátka nejede na jedné vlně a i při opakovaných posleších umí překvapit. Jedna dvě vycpávkovější věci se nakonec sice najdou, ale Tony je svým hlasem nenechá padnout do bahna totálního průměru. Celá hitparáda pak vrcholí titulní skladbou, která vyšlapuje po schodech vystavěných olověným „kašmírem“. Na něj ale Tony položil hustý rudý koberec poetiky, vnímání melodie a smyslu pro drama. Moc pěkná tečka. Produkce desky je sevřená, poplatná materiálu a funguje ve výsledku spolehlivě. Významně k tomu přispívá výborně hrající sestava v čele se spoluautorem Scottem McClellanem (kytary). Jména dalších spoluhráčů nejsou neznámá a symbolizují profesionalitu – Danny Needham (bicí, VENOM), Magnus Rosén (basa, ex-HAMMERFALL), a Greg Smith (basa, ex-BLUE ÖYSTER CULT, ALICE COOPER). Na takový doprovod se lehce zvyká. Tony si vše zaslouženě užívá, ostatně jako na všech deskách, které zdobí jeho hlas; snad jen s výjimkou kontroverzního alba „Forbidden“, to by nejraději nazpíval znovu.


Chybí už jen, aby ten druhý Tony zvedl telefon a pak nás společně s Martinem a Geezerem Butlerem ještě jednou smázl mistrovskou lekcí. Kdo ví, naděje umírá poslední a pohřbené BLACK SABBATH by mohl nahradit třeba projekt HEADLESS CROSS.:-) Maestro Iommi už má s něčím podobným dost zkušeností, že ano?:-) Každopádně teď je tady „Thorns“ a Tony Martin zde potvrzuje svůj status prvotřídního zpěváka, který má rockovému světu ještě sakra co říct! Právě Tony číslo dvě by si to měl při poslechu této výborné desky hodně rychle uvědomit, času zas tak moc nezbývá.


25.01.2022Diskuse (3)Majk

 

Louža
26.01.2022 21:40

Zajímavý. Zní to jako kdyby si Martin řekl, že už Dio dlouho nenahrál žádný album, tak to udělal za něj. Každopádně je to třetí album v kariéře a zase to ten debut nepřekonalo. Ten kluk už to asi nedá. No tak aspoň že vydaj ten Sabbatí box set s jeho deskama...

 

Majk
26.01.2022 12:13

Souhlas

 

Pekárek
25.01.2022 22:59

Solidní a pestré album. Za mě té desce chybí schopný producent, který by s Martinovým výjimečným a stále ještě silným hlasem pracoval citlivěji než on sám. Zbytečně někde demonstruje své možnosti a ty party pak nejsou optimální. Možná kdyby trochu ubral (třeba ve výškách), bylo by to lepší a ve stejné intenzitě. Slušných 70 % bych však každopádně dal.