TITANIC - Rychlé ohlédnutí za minulostí (rozhovor - 1.část)

Krátce před vydáním nového alba „Soumrak Titánů“ brněnských TITANIC jsme oslovili zpěváka Zdeňka Černého ohledně rozhovoru, jenže otázek jsme nakonec měli hodně i k jejich staré etapě, a tak se nakonec materiál rozdělil do dvou částí. Zde je první část rozhovoru, která se týká právě historie.

Pokud se nepletu, byl jsi v TITANIC už v době jeho založení. Šlo tehdy v kapele od začátku o heavy metal nebo jste k němu dospěli postupným vývojem jako třeba ostravští CITRON?

Heavy metal jsme začali hrát později okolo roku 1984. V začátcích to byl spíše hard rock.

Jaká byla vůbec v Brně situace pro metalisty? Před rokem 1989 bylo typické, že poměry se různily okres od okresu, podle míry tuposti a fanatismu příslušných funkcionářů KSČ a VB. Jak to tedy bylo v jihomoravské metropoli?

My jsme měli celkem štěstí, že nám nikdo zase tolik do hraní nezasahoval. Pokud někdo do toho mluvil, tak jsme ho vyslechli, ale nakonec jsme si to udělali po svým.

K předchozím otázkám patří i připomínka televizního pořadu Aktuality, kde se „přiblblíci z redakce“ dost nehezky otřeli právě o TITANIC. Socialistická televize bylo mocné médium, mělo to tehdy pro kapelu nějaké výraznější následky?

Naopak to byla to pro nás obrovská reklama. Někdy i negativní reklama nakonec může být pozitivní. Fanoušci nás tehdy moc podpořili.

V Brně fungovalo v osmdesátých letech hodně kapel z tzv. nezávislé scény. Napadá mě tedy otázka, jestli tam mezi „androši“ a „metalisty“ panovala nějaká rivalita nebo jestli naopak fungovala spolupráce, třeba v organizování koncertů, šíření informací, nahrávek a podobně?

Žádná rivalita nebyla. Všichni jsme byli na stejné lodi a starali se hlavně každý sám o sebe.

V rámci našeho vzpomínání na konec osmdesátých let jsme recenzovali i kultovní sampler „Rockmapa“. Zajímalo by mě, jak jste se do tohohle projektu dostali vy?

Myslím, že Rockmapu vymyslel Petr Janda z OLYMPICU. Písničky jsme tehdy nahráli v jeho studiu. Byla to pro nás velká zkušenost. Byly to naše první nahrávky ve studiu.

Vaše debutové album „Metal Celebration“, které v době dohnívajícího socialismu zapůsobilo jako naprostá bomba, vyšlo krátce před revolucí. Jak se podařilo, že jste to byli právě vy, kdo nahrávku realizoval? A proč u firmy Opus, která v té době vydávala výhradně slovenské muzikanty?

Moje kamarádka z tehdejšího západního Německa měla zájem vydat LP v zahraničí. Tehdejší režim potřeboval západní devizy, tak se mu to hodilo. Opus a Bratislava byla nejblíž a v té době měla nejlépe vybavené studio. S námi tam tehdy byl Fedor Frešo, který dělal hudební režii. Výbornej chlap. Zdravím ho do hudebního nebe.

Jak z dnešního pohledu hodnotíš skladby právě na debutové desce „Metal Celebration“?

Deska je výborná. Samozřejmě, že z dnešního pohledu je zvukově už trochu zastaralá, ale musíš si uvědomit, že jsme měli k dispozici pouze amatérsky vyrobené kytary i kytarové aparatury. Nikdo taky pořádně nevěděl jak metal zvukově smíchat.

Známá je také situace s první variantou obalu „Metal Celebration“, která na domácí trh nesměla, protože někomu vadil vyobrazený brněnský drak. To ještě panovala tak tvrdá cenzura? Přeci jen, byla pěrestrojka a na československých ulicích se to okovanci s tričky KREATOR či SLAYER jenom hemžilo...

Dráček byl pouze na deskách určených na vývoz. Na ostatních byl jen nápis. Ale my jsme byly rádi i za to.

Výraznou tváří TITANIC se roku 1990 stal kytarový virtuóz Georgi „Džoro“ Enčev. Jak jste na něj vlastně narazili? Jestli mě paměť neklame, hráli jste někdy tehdy v Bulharsku a tam se seznámili s jeho původní kapelou.

S Džorem jsem se seznámil na koncertním turné po Bulharsku. Společně s námi vystupovala kapela Impuls, kde zpíval a hrál na kytaru. Nabídli jsme mu spolupráci a on ji přijal. Na druhé desce už Džoro hrál sólo kytaru.

Jaký je tvůj názor na druhé album „Ábel“, můžeš něco říct ohledně vzpomínek na tohle dílo, něco týkající se skladeb i jejich vzniku?

„Metal Celebration“ mělo obrovský úspěch a vydavatelství chtělo další desku. Deska vznikala hlavně na hotelech při turné. Třeba písničku „Stále tě chci“, jsme s Džorem dodělávali v noci, den před nahráváním ve studiu. Škoda, že jsme na ni neměli víc času. Mě se ale líbí.

Proč se potom po vydání desky „Ábel“ vlastně rozpadla sestava, ze které pak v kapele zbyli jen Milan Hanák a Džoro? Zavály vás pryč nové možnosti po revoluci nebo tomu přispěl všeobecný opad zájmu o tuzemskou metalovou hudbu, se kterým před půlkou devadesátek bojovaly prakticky všechny kapely?

Změny byly tehdy jak ve společnosti, tak i ve vztazích. Každý chtěl jít svojí cestou.

Dnes je TITANIC opět skoro v klasické sestavě, chybí jen bubeník Slávek Fric. A vlastně taky kytarista Mirek Horňák, který kapelu opustil už po debutním albu. Jestli se nepletu, účinkuje ale v klipu „Metalovej svátek“ z roku 2016. To je zajímavý fakt, který by možná stál za komentář. Vypomohl vám ve videu jako kámoš, nebo se kolem kapely nějak víc motá? A Slávek Fric je také někde poblíž?

Mirek Horňák v klipu neúčinkuje, asi sis ho s někým spletl. Teď s námi hlavně spolupracuje Sláva Fric. Píše nám texty. Nedovedu si představit skladby s jiným textem než od Fricka. Na nové CD „Soumrak Titánů“, dělal všechny texty on. S Mirkem už nespolupracujeme.

25.08.2018	Diskuse (26)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz