Last Hardrock Outsider

THY CATAFALQUE - Naiv

Maďarský avantgardní hudebník Tamás Kátai alias THY CATAFALQUE v relativně krátké době od vydání famózního alba „Geometria“ přináší další řadovku a hned na první poslech je jasné, že studnice nápadů, které zdobily jeho předchozí práci, zdaleka ještě nevyschla. „Naiv“ je opět velmi pestré, na nápady bohaté album, které šikovně absorbuje vliv všech možných stylů, kombinuje rozličné nástroje, střídá intenzitu i nálady, zkrátka progresivně-avantgardní lahůdka, jejíž výjimečnost umocňují mj. i zpěvy v maďarštině.


Skladatel vychází z metalového základu, do kterého míchá ženské zpěvy, smyčce, flétnu, dechy, elektroniku, perkuse a jiné nástroje, tak že výsledkem je těžko zařaditelná hudba někde na pomezí metalu, folku, ethna a progu. Důležitá však při Tamásově hudebním mistrovství není jen ona forma. Pestrost použitých ingrediencí je sama o sobě mimořádná, ale stejně důležitý je i energický flow, jenž dokázal do skladeb dostat a také způsob jakým ten mix zvládl ukočírovat. Skladby se totiž neutápí v příliš progresivně laděném, melancholickém tónu, jako spíš sympaticky svižně šlapou. Z větší části je to dáno tím, že základem skladeb je poctivě dusající rytmika, která album drží v běhu (a taktéž v ranku tvrdé muziky), a ony ethno - folk motivy anebo elektronika jsou ve finále jen ozdobou stále rockově tepající hudby.



Proti starým deskám, je tak novinka trochu jinde. Z minulosti určující, spíše pomalejší, goticko-symfonická, lehce doom metalová poloha budiž zapomenuta, stejně jako okultisticko-black metalové začátky. Současná tvář kapely je proti tomu skoro až taneční. Dovolím si škatulku ethno-dance-metal. Kupodivu to však neznamená nějak drastickou změnu žánru. Současná tvář projektu je sice nepatrně jiná, ale pořád ctí stejné ideály. THY CATAFALQUE byli vždy z metalu vzešlá fúze a to stále platí, jen ji principál prezentuje v trochu jiné podobě. Mimochodem čistě metalové kusy lze na albu také nalézt („Napút“, „Szelvész“) a ty minoritní ambientní pasáže beru jako povinný odpočinek, aby tempo nejelo stále naplno.


Vrcholů je na albu „Naiv“ dle mého hned několik. Jedním je určitě dvojka „Tsitshushka“ s parádní baskytarou a dechy, dále pak skočný, rockových kytar prostý čardáš „Kék Madár“ s pěkně použitou flétnou a nečekaně ambientním závěrem. No a pak určitě i osmiminutová kompozice „Vetó“, kde slayeráckou kytaru na úvod vystřídají ženské zpěvy, aby následně do skladby vstoupily perkuse, flétna, elektronika či slapující basa. Skladatel zkrátka míchá všechno možné, tempo či napětí skladeb mu kupodivu vůbec nehapruje, a byť je album prudce avantgardní, je na poslech stále velmi příjemné, až se dá říct přátelské. Jediné mínus tak spatřuji pouze v jeho délce. Těch 45 minut je prostě málo a uteče příliš rychle.


Nedovolím si tvrdit, že se jedná o nejlepší položku v diskografii maďarského všeuměla, na to je jeho katalog příliš různorodý (a kupříkladu minulý zářez mám stále o fous výše), určitě je novinka ale jedním z těch lepších. THY CATAFAYLQUE se zkrátka aktuálně pohybují na tak vysokém levelu, že i jejich ne úplně top album je stále výš, než většina prog-avantgarde produkce poslední doby.



04.02.2020Diskuse (2)Sicky

 

sicky
09.02.2020 13:44

Díky :)

 

Pekárek
07.02.2020 21:46

Mám doma nějaká stará alba, ale nikdy jsem je neposlouchal. Tohle zní přinejmenším dost zajímavě. Ostatně jako všechny tvoje tipy:)