Last Hardrock Outsider

THUNDER - Please Remain Seated

Časy, kdy se THUNDER vyhřívali v popředí nejrůznějších (nejen britských) rockových charts, už jsou víc než čtvrtstoletí pryč, jenže tihle londýnští matadoři a vyznavači poctivého hard rocku se v posledních letech nadechli k obstojné formě, protože dvě předešlé řadovky „Wonder Days“ (2015) a „Rip It Up“ (2017) měly potenciál připomenout fanouškům dobu někdejší slávy tohoto kvintetu. Ten byl ve své době pasován mnohými kritiky za pokračovatele odkazu Coverdaleových WHITESNAKE, ale nikdy svůj potenciál a předpovídanou budoucnost nenaplnil ve výrazné a dlouhotrvající komerční žně, za což samozřejmě mohly razantní proměny v hudebním průmyslu postupujících devadesátých let. Kapela zažívající své největší úspěchy v první polovině poslední dekády minulého století, zejména pak se svými prvními třemi řadovkami „Backstreet Symphony“ (1990), Laughing On Judgement Day“ (1992) a „Behind Closed Doors“ (1995), ostatně nikdy úplně neskončila, nicméně následující alba z přelomu milénia, která byla již vydaná u malého vydavatelství STC, se týkala spíše domácího ostrovního trhu, a logicky neměla takový dosah, jako tomu bylo v případě prvních tří zmíněných řadovek zaštítěných kolosem EMI.


 

Když se THUNDER nyní rozhodli znovu nahrát tucet svých skladeb v akustické podobě, s úplně novými aranžemi a opatřené poněkud komornějším feelingem, ve kterém by vynikl opravdový potenciál do nového kabátku převedených a tradicionalisticky střižených skladeb, nacházejících se do teď porůznu na albech napříč celou jejich třicetiletou diskografií, nevěstilo to zas až tak nic moc závratného. Své starší skladby v akustické podobě přehrává kde kdo, že? Nicméně aktuální sbírka se povedla a musím přiznat, že má velké kouzlo starých dobrých časů. Teď nemyslím na devadesátá léta, jako spíš éru více než sto let starých amerických tradicionálů, barových popěvků a počátků všeho, co později formovalo kořeny rockové hudby. Za tu největší výhodu tohoto dnes již nečekaného nápadu vnímám skutečnost, že celá řada nově zpracovaných písní se silnými vlivy blues, country, jazzu a kdoví čeho ještě, pochází právě spíš ze zapomenutých alb THUNDER z přelomu milénia, jakožto nahrávek, které nebyly v době vydání až tolik sledovány.

 

Sbírka odhaluje znamenitý muzikantský potenciál zkušené pětice hudebníků, kteří se už dávno stali jistotou poctivého ostrovního hard rocku, za což vděčí své nezdolnosti a píli. Pročištěnější podoba skladeb THUNDER sluší a je v rámci diskografie osvěžující. Docela se divím, že kapela nepřistoupila na něco podobného již dávno. Skladby jsou silné sami o sobě, bez ohledu na to, jaká žánrová forma je jim propůjčena. Pozitivní na THUNDER je i neměnnost sestavy a kamarádství, které u nich mezi hudebníky panuje. Vždyť Londýňané, až na změny na postu baskytaristy, ke kterým navíc došlo už někdy v devadesátých letech po třetí desce, fungují prakticky v nezměněné sestavě poskládané okolo dvou tahounů, zpěváka Dannyho Bowese a kytaristy Luka Morleyho.  THUNDER byli vždy zárukou prvotřídního hardrockového řemesla a dnes, po nahrání této komorní a prakticky ani ne moc rockové desky, zajímavě nazvané „Pleased Remain Seated“, zůstávají zárukou nikoliv kvalitního rockového, ale kvalitního hudebního zážitku. Po upozadění všech těch hlučných hradeb a kytarových riffů došlo k lehkému zcivilnění projevu a upřednostnění barové melodiky akustických písní, které zde byly podpořeny celou řadou aranží, počínaje piánem, přes různé komorní smyčce, až po pestré ženské vokály dodávající nahrávce na vrstevnatosti a živosti.

 

Celkově tak nápad na přepracování dvanácti starších skladeb hodnotím jako velmi dobrý, protože spojením pozapomenutých písní z nejrůznějších období kariéry THUNDER do jednoho zajímavě zpracovaného celku, evokujícího navíc tradiční country a bluesové písničkářství, může ke kapele přilákat další a další fanoušky, kteří by se k THUNDER, jinak zacházejícím s hutnějším kytarovým zvukem, vlastně ani nikdy nedostali. Určitě povedená záležitost od letité kapely, která už si dávno v hudebním průmyslu nepotřebuje něco dokazovat. Stačí v křesle poslouchat a míchat si čaj s citrónem!:-)


30.01.2019Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

down
01.02.2019 19:56

Fajn deska mojí oblíbené kapely. Není to sice úplně "TO", co jsem od nich čekal, ale snad ještě nějakou klasickou řadovku udělají.