Boomer Space

THE WINERY DOGS - Praha, Palác Akropolis, 25.října 2023

Jak pojmenovat pražské vystoupení THE WINERY DOGS před vyprodaným sálem Paláce Akropolis? Snad jen dokonalou erupcí neuvěřitelně vyspělého muzikantství a návštěvnické radosti z něho. Z prvotřídního vystoupení těchto Američanů, které jinak nazývám klubovou akcí letošního roku, totiž sálala obdivuhodná lehkost a pohoda. Bylo poznat, že se trojice Kotzen, Sheehan, Portnoy svou hudbou zkrátka jen baví. Těch devadesát minut v podání supergroup mělo všechno podstatné, co by asi tak nemělo podobným muzikantským pojmům scházet, ať už tito vystupují s kterýmkoliv ze svých projektů. 



O THE WINERY DOGS je nejen v Česku, ale v celém středoevropském prostoru zájem, o čemž svědčí nejen úspěch v našem hlavním městě, ale o den dříve i slušně zaplněné brněnské Sono, dále pak dvě akce na Slovensku, po jedné v Maďarsku a v Rakousku a nabušený program týkající se Německa. Tento zájem si kapela, stojící někde na hranici mezi klasicky střiženým rockem a jeho progresivnější stránkou, plně užívá.


Hardrockeři z THE WINERY DOGS, silně inklinující k americkému bluesovému cítění, podávali své skladby s potřebným přesahem, který nenásilnou formou sklouzával k progresivněji laděným pasážím, kde často probleskovaly soul/funky/jazzové vlivy, díky kterým se skladby nezdály až tak přímočaré, jak by působily, pokud by se posluchač zaměřil jen na jejich nosné sloky a ještě nosnější refrény. Na této kapele je obdivuhodné, jak lehce jejich hudba padne do uší, navzdory odéru funky, soulu a především pak blues, který z nich prýští. Přes všechno tohle pořád dokáží oslovit zejména hardrockové publikum. Přestože všichni tři aktéři reprezentují progresivní směr rocku, jejich písně zůstávají v podstatě přímočarou hudbou plnou chytlavých pasáží, zpěvů i nonšalantních vyhrávek.



Američané působili, jakoby si na tento svůj výstup pouze odskočili z lokálu odnaproti a odehráli těch devadesát minut jakoby nic, beze stop po napětí či znatelného rozplánování svého programu. Navíc se trojici daří spojovat chytlavost a dobrou poslouchatelnost s nějakou tou občasnou předváděčkou, ta však vždy dokonale splyne s rázem daného songu. Znát to bylo třeba v rámci songu „Stars“, který se v polovině lehce zvrtnul v bravurní kytarové sólování, tancující na vlnách nepokojného groovu, aby se ke konci znovu vrátil ke své hitové podstatě. 


THE WINERY DOGS čerpali rovnoměrně ze všech tří řadových alb, takže došlo na šest songů z bezejmenného debutu z roku 2013 a taktéž několik věcí z dvojky „Hot Streak“. Bohatě zastoupený díl koncertu patřil samozřejmě aktuálnímu třetímu albu nazvanému „III“. Z toho zazněla třeba hned úvodní věc „Xanadu“ nebo i další perly jako „Mad World“ nebo „The Red Wine“.



Největší díl pozornosti pochopitelně zabral Richie Kotzen coby frontman. On totiž není jen výjimečným kytaristou, který do svých skladeb dokáže propasírovat velkou porci americké duše, ale je i znamenitým pěvcem, jehož hlas je srovnatelný s leckterým frontmanem opravdu velké hardrockové kapely. Neuvěřitelně uvoněný Billy Sheehan sice předvedl po dvou třetinách koncertu desetiminutové baskytarové sólo, ale jinak, v rámci běžných skladeb, nikterak nevystupoval do popředí a jal se plnit roli běžného člena, baskytaristy, sloužícího ve prospěch dobře poslouchatelných skladeb. Stejně tak Mike Portnoy, ten den (jak proběhlo v hudebních periodikách) zrovna nastoupivší po čtrnáctileté pauze opětovně ke svým DREAM THEATER, působil, jakoby koncert ve skvělé a pohodové fazóně odehrál partě svých kamarádů a nejbližších. Výborně naladěný, komunikativní, neuvěřitelně lehce hrající, v Praze s rytmikou doslova čaroval. Kdy se tohle povede vidět a zažít takřka z několikametrové vzdálenosti?


Roli předkapely obstarali tuzemští BLACKOUT, bluesrockový projekt poskládaný okolo kytaristy Petra Roškaňuka (mimo jiné také ŽLUTÝ PES). Ti působili velmi vhodně pro rozehřívací kolo, neb na nich byla znát jistá stylová spojitost s hlavní kapelou. Navíc šlo jasně vyčíst onen muzikantský přesah, kterým vesměs zkušení harcovníci a obdivovatelé jižanského rocku oplývali. Zpěvák se sice nápadně tlačil do poloh, jakými proslul Dan Bárta v časech svého působení u kapely ALICE, ale i tak kapela během své půlhodinky zanechala pohodový dojem. BLACKOUT tak příchozí dobře navnadili, aby je THE WINERY DOGS posléze vynesli zas o dimenzi dál, za mne skvělý večer.



29.10.2023Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz