Last Hardrock Outsider

THE ROLLING STONES - Steel Wheels

Pro někoho značila návrat THE ROLLING STONES k jejich rockové podstatě až devadesátá léta, ale pro mne je tím důležitým albem, které stagnující kapelu vytrhlo rázně z letargie, právě „Steel Wheels“, vydané na konci prázdnin roku 1989. Po sedmi letech uvadající činnosti, kdy největší rock´n´rollová kapela světa prakticky vůbec nekoncertovala a vydala v onom mezidobí pouze dvě nepříliš povedené řadovky, to opravdu nevypadalo, že se Stouni ještě kdy vzchopí. Zvlášť když Mick Jagger hlavní těžiště své hudební činnosti v druhé polovině osmdesátých let cílil především na svou sólovou kariéru. Jeho nahrávky však velkou díru do světa neudělaly, a tak si brzy uvědomil podstatnou úlohu THE ROLLING STONES v jeho životě. Několik let před tímto uvědoměním však docházelo k soustavným a veřejně propíraným slovním půtkám mezi ním a Keithem Richardsem, který nesl opravdu velmi nelibě zpěvákovu touhu uspět především jako sólista. I kytarista díky tomu tak začal tvořit vlastní materiál, který v roce 1988 vyšel jako jeho debutové sólové album „Talk Is Cheap“. Je paradoxem, že materiálu se nakonec dostalo lepších kritik a celkově byl tento blues-rockový album příznivěji hodnocen než obě do té doby vydané a mediálně více propagované věci od Micka Jaggera.


 

Pan Jagger snad trochu zabodoval s debutem „She´s a Boss“ z roku 1985, ale o dvě sezóny později na dvojce „Primitive Cool“ už se dalo mluvit o úplném minutí cíle. Mickova posedlost černošským rhytm´n ´blues, funky a soulem jej zkrátka zavedla na úplně jiné hudební území, kde pro něho nebylo zas až tak lehké zaujmout. Jeho distancovanost vůči rocku, který chvílema považoval za zcela přežitý, vyloženě dopalovala Keitha, stejně tak jako výše zmíněné prodlužování doby nečinnosti Stounů. Ostatně jejich alba, „Undercover“ (1983) a hlavně „Dirty Works“ (1986), je možné považovat za velký kompromis a s rockovou podstatou STONES mají vlastně jen málo společného. Doba se měnila a dekáda synthy-popu, hudebního kanálu MTV a majoritní úlohy videoklipů vlastně albům od starých rockových kapel moc nepřála.

 

Vzhledem k sólovým aktivitám obou hlavních pánů je třeba připomenout, že sólové desky ostatně vydával od svého nástupu do THE ROLLING STONES i Ron Wood, kytarista, který se údajně stal užitečným hromosvodem a tlumil rozmary a rozdílnosti obou hlavních rebelů. Interní prameny tvrdí, že jen málokdo by na jeho místě v kapele vydržel, on však s trpělivostí plnil svou úlohu „mladšího bráchy“ a vždy dobře naladěného kašpárka, od kterého se v žádném případě nechce, aby nějak výrazně zasahoval do nové tvorby. Ostatně trpělivý Ron, který v mezidobí zápolil se závislostí na kokainu, byl až do počátku devadesátých let placen pouze jako nějaký externí koncertní hráč, jakkoliv své členství v THE ROLLING STONES napevno získal už v roce 1976. I tahle skutečnost jej nezlomila a dál svou roli plnil, navíc v něm Keith nalezl spolehlivého parťáka a velkého kamaráda.


 

V roce 1989 se tedy THE ROLLING STONES přesunuli na ostrov Montserrat, kde vznikalo další studiové album, již druhé pro vydavatelství Columbia. Od začátku nové skladby působily mohutněji a energičtěji než na předchozím albu a desce se rovněž dostalo vytříbeného zvukového ošetření poplatného konci osmdesátých let. Zvuk akcentoval STONES jako kapelu náležící na stadióny. Ty tam byly jemnější polohy z počátku osmdesátých let, kdy se do jejich zvuku dostávaly vlivy funky nebo dokonce reggae, naopak materiál působil po všech stránkách mocně, hymnicky a celkově daleko více rockově.

 

Už od úvodní halekačky „Sad Sad Sad“ nebylo pochyb o nadšení kapely do tohoto materiálu a o tom, že hudebníci startují prakticky novou éru své existence. Deska nakonec uspěla i díky dvěma stěžejním hymnám, které přesvědčily svým zápalem, dravostí a především hitovým potenciálem, jmenovitě šlo o chlapácky naladěnou „Mixed Emotions“ a o vícehlasy a dechy zkrášlenou „Rock And a Hard Place“. Povedla se i snová „Terrifying“ se silnou atmosférou a výraznou kytarovou linkou po vzoru DIRE STRAITS. Divoká „Hold On To Your Hat“ platila naopak za jakési drsné boggie hrané od podlahy, zde zaujala především hřmotnost kytarového dvojzápřahu, Jaggerův chraplák a velkolepě ozvučené bicí Charlieho Wattse.


 

Pohupující se rocková dusárna „Hearts For Sale“ měla, i přes svůj línější naturel a díky refrénové sloganu, své neoddiskutovatelné kouzlo. Slabší chvilku si staří bardi vybrali s „Blinded By Love“, aby v další nostalgické písni „Almost Hear You Sigh“, rozněcující nálady bývalých půlnočních tahů, dokázali zahrát na pocitovější strunu řadě svých dlouholetých fans a neznít u toho směšně. Skladba zaujala jak atmosférou, tak nástrojovým provedením, včetně výtečného akustického sólování na španělku. Za mne určitě nádherná záležitost. Uhrančivá „Continental Drift“ pro změnu zahraje na surrealističtější notičku, kde je v strnulejším pojetí skladby dostatek prostoru i pro nejrůznější exotické prvky a rytmy. V závěru umístěná „Slipping Away“, jinak odzpívaná Keithem Richardsem, také patří spíše k ležérním a nostalgickým skladbám, kterých v repertoáru THE ROLLING STONES s nastupujícími devadesátými lety však začalo plynule přibývat.

 

Album „Steel Wheels“ považuji za první nadechnutí čerstvého vzduchu po neuvěřitelně jalovém průběhu osmdesátých let a vybral jsem jej do desítky nej-alb od THE ROLLING STONES na úkor následujících dvou řadovek, tedy „Voodoo Lounge“ a „Bridges To Babylon“, především kvůli pestřejšímu skladbovému základu, několika vynikajícím hitovkám, ale také protože šlo ve své době o první razantnější krok k tvrdšímu zvuku. Následné dvě desky však vyznívají ještě o něco drsněji a méně učesaně, zatímco zde byl ještě skladbám ponechán nablýskaný stadiónový ráz, což ještě více umocnila drahá produkce z Montserratských studií, přesně taková, jaké v té době byly samozřejmostí. Album si rovněž dokáže uchovat charisma po téměř celou svou délku, zatímco u obou desek z devadesátých let jsou s postupujícím časem patrná hluchá, méně dravá a nesourodá místa podporující u posluchače úpadek koncentrace.


 

Po realizaci „Steel Wheels“ THE ROLLING STONES vyrážejí na rok trvající světové koncertní tažení, celá velkolepá šňůra je pak zakončena v srpnu roku 1990 koncertem v Praze a koná se pod záštitou Václava Havla, prvního post-socialistického prezidenta naší země. Událost se tak stává významnou nejen pro slavnou britskou kapelu, ale i pro tehdejší Československo, neboť je akce symbolem vysvobození země zpoza železné opony. Stárnoucí britští rockeři jsou během svého pobytu v Praze pozváni na Pražský hrad a celkově je jim věnována mimořádná pozornost, akce se pak stane zcela první velkou koncertní událostí svého druhu u nás a její návštěvnost dalece přesahuje stotisícovou návštěvnost. THE ROLLING STONES tak vstoupili na počátku devadesátých let do své další dekády opravdu stylově a to si ani nikdo nemohl všimnout, že v roce 1991  kapelu opustil původní baskytarista Bill Wyman, protože jeho odchod (do hudebního důchodu) byl kapelou tajen až do vydání nadcházejícího řadového alba celé tři roky, i takové věci se v životě hudebních hvězd dějí.


Steel Wheels  (1989) - 9.místo v rámci TOP TEN žebříčku alb z diskografie THE ROLLING STONES.



24.06.2018Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
03.10.2018 23:56

A jak ten Bowie vypadá na papíře? Asi si to budu muset po sobě taky přečíst. každopádně to potěší. Z tohohle webu už by se dalo nadělat tolik časopisů. :-)

 

Painterman
03.10.2018 09:42

Myslel som na internete vseobecne - teda v cestine alebo slovencine, i ked sa priznam, ze som nehladal fanusikovsku stranku The Rolling Stones, aka asi urcite aj existuje. K Stounom sa vraciam nepravidelne, ale rad, recenzie na ich albumy (v tomto pripade tie od teba) sa citaju velmi dobre, prave preto, ako si napisal, citujem ,,já do článků potřebuju dostat tu kašičku veškerého odevzdání se tématu, ne jen suchá fakta. .-)"
...este len taku mensiu zaujimavost zo vcerajsieho vecera :), profil Davida Bowieho som si vytlacil ako vecerne citanie do postele, a citalo sa to skvele - palec hore! :)

 

Stray
03.10.2018 08:51

Myslíš na internetu všeobecně že jich není moc, ne na tomhle webu...? Recenze na toi album je možná k napsání, ale je to přesně ten typ matroše, kterej se lépe píše, když jseš uvnitř Stouní horečky, tedy když to jedeš, ne že si jen tak řekneš, že si to napíšeš a přitom jsi to pět let neslyšel, to tady nefunguje, já do článků potřebuju dostat tu kašičku veškerého odevzdání se tématu, ne jen suchá fakta. .-)

 

Painterman
03.10.2018 08:22

Dakujem za odpoved, a ...chapem.
Neobjavil som totiz na webe vela stranok, kde by sa venovali - ci uz recenziam, alebo profilom, tak skvele napisanymi clankami o albumoch, ktore mozme smelo vyhlasit za klasiky. Priznam sa, ze aj recenzie albumov The Rolling Stones, boli pre mna skvelym citanim a zas som sa dozvedel nieco nove, ci uz z nahravania, samotnej atmosfery a vztahoch medzi clenmi, to vsetko malo vplyv na vyslednu podobu nahravky.

 

Stray
02.10.2018 12:49

Zatím nechystám, zatím. Nejde ani tak o to, že na to teď nemám moc chuť ani čas, ale já v době vydání Voodoo Lounge byl od hudby té kapely spíš odrazen, ano, Love is Strong je ta píseň, která se mě nikdy moc nelíbila, no a pak ta Havlovská tlačenka. Musel projít ještě pár let (asi čtyři), abych se vydal objevovat hudbu STONES

 

Painterman
02.10.2018 12:10

Cim som satrsi, tym viac dokazem akceptovat aj tento album, dokonca sa stotoznujem s tym co napisal Stray, ze sa jedna o lepsi album ako ,,Voodooo Lounge" a ,,Bridges To Babylon". Dokonca by som doplnil, ze sa jedna o ich najlepsi album z ery 80s, lepsi ako ,,Tatoo You", ten ma podla mna neuveritelne zly ,,osemdesiatkovy zvuk" :). Ked som mal patnast, radiami sa valil singel ,,Love Is Strong", a tato piesen moze za to, ze som sa o Stounov zacal viac zaujimat. Moj ,,prvy" :) album od nich je teda ,,Voodoo Lounge", a stale nanho nedam dopustit, i ked je v tom urcity sentiment, nevadi. Stray, nechystas napisat recenzie aj na albumy ,,Voodoo Lounge" a ,,Bridges To Babylon", urcite nielen ja, by som si ich rad precital.

 

LadaF
03.07.2018 21:53

Vidiš, ani jsem nad tím nepřemýšlel, jen jsem chtěl říct, že ne Skotská. Vidím, že na wiki píšou Britská - možna proto, že bubeník Terrence "Terry" Williams je z Walesu. Každopádně pěkné čtení - já dík.

 

Stray
03.07.2018 17:36

Díky. Anglická chceš říct, ne? Skotsko je také Británie. Opraveno.

 

LadaF
03.07.2018 17:18

Jen mala nepresnost Dire Straits byla britska kapela.