Last Hardrock Outsider

THE RACONTEURS - Broken Boy Soldiers

Jádro tohoto projektu tvořila před více než dekádou zejména dvojice zkušených muzikantů Brandon Benson a Jack White. Čtyřčlenná kapela však nakonec na scéně nepobyla zas až tak dlouho a zůstala u dvou povedených alb. Na debutové desce „Broken Boy Soldiers“ z roku 2006 si oba výše zmínění muzikanti rovnocenně rozdělili veškerý skladatelský vklad, vokální, kytarové i klávesové party a ještě si stačili získat na svou stranu celou řadu příznivců, což mnozí přičítali právě zdejší přítomnosti tehdy hodně bodujícího Jacka Whitea s jeho mateřskou formací THE WHITE STRIPES. Nicméně už na první poslech bylo jasné, jak moc se hudba THE RACONTEURS v porovnání s garážově syrovými THE WHITE STRIPES liší a vyznívá jako uhlazenější verze klasického sedmdesátkového rocku čerpajícího z country, blues a jižanských tradic. Co na tom, že kapela čerpala z obehraných látek, když nahrávka působila docela svěže a zajímavě, každopádně šlo v porovnání s mnohými retraři o zajímavý band, do jehož zvuku se promítla i adorace takových titánů jako LED ZEPPELIN.

 

Následná deska „Consolers Of the Lonely“ sice působila dospěleji a celkově propracovaněji, ale už zde nadějný potenciál souboru nešlo přeslechnout. Tak třeba ve strhující téměř titulní písni „Broken Boy Soldier“, která svou atmosférou a celkovým provedením jako by vypadla ze zeppelínovské „trojky“ a Jack White v ní navíc podal jeden ze svých nejlepších pěveckých výkonů kariéry. Styl a kvalita zpěvu Roberta Planta byla pro něho rozhodně velkou výzvou, ale Jack White to dokázal k mému i všeobecnému překvapení více než dobře. Ten samý vliv partičky okolo Jimmyho Page a Roberta Planta na THE RACONTEURS jsem vycítil i v následující „Intimate Secretary“, která upoutala zajímavým experimentálním ozvučením, atmosférou i psychedelickými vsuvkami, takže tak trochu song po vzoru alba „Houses Of The Holy“, pokud tedy zůstaneme u příměru k slavným Britům.


 

Jižanský rock hustě zdobený poklidnými plochami hammondů v mírné „Together“ zas jako by upomínal na americké stadiónové rockery EAGLES. Tento konzervativní styl rocku zde reprezentují ještě dvě skladby, a sice „Hands“ uchycená v jeho hlasitější obdobě a „Yellow Sun“ v té více spřažené s country. Jednoznačným hitem je úvodní ležérní rock ´n´ roll, jmenovitě song „Steady, As She Goes“, který byl vydavatelskou firmou také nakonec vybrán jako pilotní singl. Píseň s chytlavostí nejznámějších vypalovaček grunge, zde vtištěná do klasicky rockového vzorce, skutečně fungovala od prvního poslechu a ve své době se rvala do všemožných alternativních hitparád. Největším experimentem se stala zřejmě „Store Bought Bones“ s mnoha hlasovými stopami, chaotickými podkresy a neočekávaným zmatečným koncem. Album bylo zakončeno jednou z nejsilnějších skladeb a sice prostřednictvím aristokratického blues „Blue Veins“, které před námi rozprostřelo sluncem sežehlé nekonečné pláně divoce rostoucí trávy kdesi na území jižního Kansasu.

 

Bylo skvělé, že nám Jack White v dobách svého největšího věhlasu nabídl také jinou, jemnější a propracovanější stránku svého hudebního zaměření. THE RACONTEURS, byť nikdy nebyli zásadní kapelou, která by si kladla za cíl strhnout na sebe takovou pozornost jako onehdy THE WHITE STRIPES, přišli v časech svého několikaletého působení s velmi důstojným debutem.


01.01.2018Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz