Last Hardrock Outsider

THE OFFSPRING - Let The Bad Times Roll

Především díky celosvětové pandemii covid-19, byli kalifornští THE OFFSPRING několikrát nuceni posouvat termín vydání svého dalšího řadového alba. Nicméně v dubnu letošního roku konečně materiál pod názvem „Let The Bad Times Roll“ vyšel. Bez ohledu na vývoj situace ve světě. Jestli bude mít kapela příležitost jej také někdy koncertně podpořit, je zatím ve hvězdách. Práce byly zahájeny na počátku roku 2019 a výsledná realizace čelila celé řadě překážek. Druhdy velmi slavná kapela se tedy před dvěma lety rozhodla pro práci s producentem Bobem Rockem, kanadským studiovým guru, osvědčeným již díky účasti na tvorbě předchozích dvou řadovek THE OFFSPRING, ale také dobře známým spoluprací s několika opravdu hodně velkými bandy hudební historie. Když si uvědomíme, že předchozí album vyšlo v roce 2012, dostaneme obrázek toho, jak Kaliforňané, mnohými považováni dlouhodobě za vyšumělou záležitost, vlastně přistupují k novým věcem. Obraťme list a podívejme se na novou desku bez předsudků.


Opratě kapely stále drží vůdčí duo, jmenovitě zpívající kytarista Dexter Holland a hlavní skladatel a rovněž kytarista Noodles. Ti dva jsou jediní přeživší z původní sestavy. Jejich zpěvný styl prezentace punku si nespletete s nikým jiným a THE OFFSPRING tak i dnes nerušeně pokračují v tom, co je reprezentovalo už od průlomu v polovině devadesátých let. Jak už jsem zmínil, nové album vychází celých devět let po tom předchozím, takže po tak dlouhé době mlčení asi nikdo moc neočekává, že by stárnoucí pop-punks navázali na své velké úspěchy minulosti, na onu dravost a nevybouřenost. Nicméně to nepopírá možnost vzniku solidního alba, které bude jméno THE OFFSPRING schopné stále držet jakž takž ve hře. Deska předznamenaná rozjařeným titulním songem na mne vlastně dělá dojem posluchačsky vstřícné sady, udržující jméno kapely v mantinelech obvyklého rockového mainstreamu. Zmíněná titulní skladba možná budí dojem prvoplánovosti a působí svým způsobem stejně vlezle a protivně jako tomu bylo kdysi v případě songu „Pretty Fly“ z veleúspěšného alba „Americana“, jenže je zde i celá řada daleko lepších a příjemnějších vypalovaček a na ty bych se zaměřil spíš. 



Z formálního pohledu je novinka velmi profesionálně zhotovenou nahrávkou, za kterou je (i díky práci producenta) poznat zacílení na úspěch. Protože jsem dvacet let muziku THE OFFSPRING příliš nesledoval, musím přiznat, že jsem čekal horší výsledek, neboť jsem věděl, že se projev stále populárnější kapely na přelomu milénia přehoupl do formy jakéhosi pouťového paskvilu pro všechny. V tomto směru z novinky cítím dobře odvedenou práci a trochu více stylu. Nachází se na ní totiž řada výbušných a melodických vypalovaček, které rozhodně potěší posluchače volajícího po návaznosti na milnících jako „Smash nebo „Ixnay On The Hombre“. Netvrdím však, že se jim album vyrovná.


Mezi mé favority patří spíše svižné tvrdší skladby jako „Behind Your Walls“, pochodová a zpěvná hymna „Army Of One“ se schopností strhnout, nebo dost možná nejoptimálnější příklad dobré skladatelské formy „Breaking These Bones“. Dravost díla dále prokazují „The Opioid Diaries“ a „Hassan Chop“, rockovější suverénnost naopak „Coming For You“ stojící na sekaném nosném riffu a nápadné zpěvové lince. Celkově je asi nejzajímavější skladbou „We Never Have Sex Anymore“, která boří žánrové bariéry a THE OFFSPRING představuje jako velmi všestranné těleso. Jde totiž o swingující lahůdku neuvěřitelně zábavného provedení, kde melodickou zpěvovou linku kromě klasických rockových (zde spíše rockabilly) nástrojů doprovází výrazná dechová sekce, i díky níž song vyloženě vybízí k poskakování a tančení. Zkrátka neotřelá a zábavná věc tak trochu čerpající z hudby dvacátých a třicátých let minulého století. 


Kromě zmíněných kladných položek se na albu však nachází i několik docela zbytečných vycpávek a do koncepce se nehodících předělů, ať už mluvím o instrumentálce „Hall Of the Mountain King“ s motivy ze stejnojmenné scénické skladby norského skladatele Edvarda Griega, nebo do komorní podoby a pomalého tempa hozené „Gone Away“, což je v roce 1997 kapelou již realizovaná píseň, zde nahraná v pozměněné, dosti melancholické podobě s klavírním partem a smyčcovou sekcí. Nevím zdali byla „Gone Away“ opětovně předělána kvůli jejímu možnému nasazení do rádií a žebříčků, každopádně si o to svou novou verzí už tak poměrně chytlavý song říká. O jiném smyslu než pouhém prodloužení časomíry desky, se u závěrečného outra „Lullabye“ také můžeme jen dohadovat. 


Asi protože jsem hudbu THE OFFSPRING téměř dvě dekády moc nesledoval, musím říct, že jsem čekal horší výsledek. Dostal jsem však docela dobrou sadu skladeb v jejich typickém stylu + nějakou tu neotřelost navrch. I když asi nepůjde o materiál měřitelný s jejich nejslavnějšími alby z devadesátek, pořád si myslím, že jde o docela dobře zhotovený rockový mainstream, za kterým dokonce někdy cítím důvtip a přetrvávající skladatelskou potenci.


26.04.2021Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Mickej
28.04.2021 21:58

K Offspring mám veľmi kladný vzťah, po Americanu (vrátane) je to neuveriteľná jazda. A dá sa povedať, že vlastne predurčili moje hudobné smerovanie už navždy. Niekedy v 98 roku som už mal doma Ixnay...a keďže som dostal na meniny nejaký cash od babky šiel som si kúpiť na kazete aj Smash...no a keďže ho nemali a nádherne tam žiaril obal Best od The Beast od IM tak som si ho musel nechať pustiť a odniesť domov miesto Smash, potom to už nešlo zastaviť:-) Novinka je veľmi príjemná oddychovka, potešili ma.

 

DarthArt
28.04.2021 21:31

Mluvíš mi z duše. To zpomalení ve "Feelings" tu skladbu parádně nakopne. Z nejmenovaných je skvělá také titulka, první dvě úvodovky a samozřejmě "Why Don´t You Get A Job". To je jedna z nejpovedenějších rockových hitovek celé éry.

 

J.Rose
28.04.2021 21:17

Musím se přiznat že album Americana jsem nepokrytě žral. Trojblok skladeb The Kids Arent Alright, Feelings a Shes Got Issues, mě dostával do varu. To závěrečné zpomalení v jinak téměř metalové palbě Feelings nemá chybu. Skrze tohle album jsem se pak dostal k tebou vzpomínané kultovce Smash.

 

DarthArt
28.04.2021 20:47

Upřesňuju - "Americana" se mi líbila dokonce hodně. Když se koukám na seznam písniček, je to tam fakt jedna pecka za druhou. Samozřejmě pro toho, kdo má rád podobný typ hudby.

 

DarthArt
28.04.2021 20:47

Upřesňuju - "Americana" se mi líbila dokonce hodně. Když se koukám na seznam písniček, je to tam fakt jedna pecka za druhou. Samozřejmě pro toho, kdo má rád podobný typ hudby.

 

DarthArt
28.04.2021 20:33

Já jsem OFFSPRING před dávnými lety měl ve svých nejoblíbenějších kapelách - bylo to v době alba "Smash", které bylo ve své době jako výbuch z čistého nebe, spousta nápadů, strhující, jelo to jak rychlík ... fakt dobrý! A hlavně se to tady objevilo tak nějak zčista jasna, v Americe byl "Smash" hit už dávno a tady jsme o tom ještě nic nevěděli. Kámoš mi to půjčil nahraný na kazetě a já jsem valil bulvy, co to je. "Ixnay On The Hombre" byla taky dobrá a celkem mě bavila i "Americana", i když tamější hit "Pretty Fly" už byl hrozně kýčovitej (ale pořád to mělo dobrou melodii). Co se ale začalo dít od další desky, ten šílenej propad a kýče typu "Original Pranster", skousnutelný jedině tak na pouti nebo na americké střední škole :), to bylo dost smutný. Takže jestli nová deska (a prý i tam předtím) za něco stojí, bylo by to dobrý.

Jinak mám rád i drubou desku "Ignition" vydanou u Epitaph (majitel je zakladatel BAD RELIGION), je místy nečekaně melancholická, zvláštní zvuk, dobrý. A ten debut je zase takovej skejťácky punkovej, typická klubová scéna.

Na závěr - OFFSPRING mi v tom boomu neopunku přišli daleko zábavnější než GREEN DAY, kteří byli ještě mnohem slavnější, ale ty jejich alba mě moc nebraly. Ještě tak "Insomniac", ale slavné "Dookie" jsem docela odzíval. To už radši "American Idiot", to je fakt dobrá věc!

P. S. Koncert OFFSPRING v Malé sportovní hale v Praze po "Ixnay" byl neuvěřitelná párty. Neuvěřitelná!

 

J.Rose
28.04.2021 19:40

Nevidět to procentuální hodnocení vpravo nahoře, tak bych to dle čtivého a pozitivně naladěného textu odhadoval tak na 80%. Docela bych to i zkusil a tu skupinu si po dlouhých letech připomněl. Bandy jako Blink-182, Good Charlotte, nebo Sum 41, mi vždy lezli krkem, ale od The Offspring jsem to bral se vším všudy.