Last Hardrock Outsider

THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA - Sometimes The World Ain´t Enough

Švédský projekt THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA na své čtvrté desce „Sometimes The World Ain´t Enough“ dokazuje, že není jen krátkodechým povyražením zkušených muzikantů, kteří získávali ostruhy v řadách předních kapel skandinávské extrémní scény, ale plnohodnotný band dokládající existenci tím nejlepším Adult-Oriented-Rockem, jaký byl patrně nahrán od dob horečky osmdesátých let. Za skvělým výsledkem nestojí jen výtečná hráčská a pěvecká vybavenost, ale pečlivá skladatelská příprava, fandovství a znalost atmosféry dané doby, kterou šestice dokázala přetavit do strhujícího megahitového alba. A přitom ten projekt po personální stránce zas až tak hvězdný není.


Dejme tomu, že dva hráči ze šestice jsou členy světoznámých kapel. Ať už mám na mysli frontmana SOILWORK Björna Strida nebo baskytarového světoběžníka Sharlee D´Angello, v současnosti známého zejména díky působení u ARCH ENEMY (dále mimo jiné SPIRITUAL BEGGARS, WITCHERY, MERCYFUL FATEKING DIAMOND a jiných). Mimo této dvojice do sestavy patří duo kytaristů David Andersson a Sebastian Forslund, ale také bubeník Jonas Källsbäck nebo v neposlední řadě také určující motor sestavy, klávesák Richard Larsson. Jestliže předchozí alba naznačila možnosti hudebníků v oblasti osmdesátkového retra a podbízivého AOR zvuku, pak novinka je definicí stylu a řadím ji tak na roveň těm nejlepším momentům dávno odváté doby. A to můžu mluvit o nejúspěšnější tvorbě ASIA, FOREIGNER, MAGNUM, JOURNEY nebo také TOTO. Právě s posledně jmenovanými Kaliforňany pojí Švédy skvělá instrumentální výbava a jistá schopnost pohybovat se na širokém poli žánrové všestrannosti a dostat do náročně vystavěných a nástrojově bohatých kompozic i velkou dávku chytlavosti a hitového potenciálu.


 

V současné době není v THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA místo pro slabší dílek skládačky a tak je nové album souborem dvanácti skladeb, z nichž takřka každá dokáže zaujmout melodickým potenciálem, skvělou gradací, nápady i špičkovou vokální či instrumentální výbavou. Konečně dostáváme retro projekt, jehož existence má smysl takřka stejný, jako uctívané předobrazy z osmdesátých let. Björn Strid byl znám jako skvělý zpěvák již v řadách jeho mateřských SOILWORK, zde sice své brutální polohy opouští a pěvecký výraz podřizuje příjemnému a pozitivnímu naladění všech kompozic, které se pohybují někde na hranici mezi tanečním klávesami zdobeným rockem a hymnickým pop-metalem pro masy. Výsledná sbírka je o to zajímavější, že hudebníci ponechávají osobitost každé písničce, takže se dočkáme jak 80´s soft-metalové jízdy „This Time“ na úvod, aby na ní bylo navázáno svobodomyslným průletem v nezastřešeném kabrioletu podél floridské pláže a s kráskou na sedadle spolujezdce - „Turn To Miami“. S větrem ve vlasech mohou posluchači snít dál, neboť hitový potenciál neustává, a tak „Paralyzed“ i titulní „Sometimes The World Ain´t Enough“ zastupují AOR osmdesátých let v tom nejlepším, ostatně stejně jako tklivá a nanejvýš romantická balada se skvělým refrénem a sborovými vícehlasy „Moments Of Thunder“.

 

Nenechte se však zmást dosavadní pozitivitou tohoto textu, neboť další výrazné pecky nás teprve čekají. Prostřednictvím takových hymen jako je „Speedwagon“, nebo na ni navazující (ze začátku skoro až mávátková) „Lovers In The Rain“, hraje kapela na citlivou strunu. Vzhledem k tomu, na jak úzkém prostoru balancují THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA a to ve snaze docílit vkusného melodického songu na úkor kýčovitého cajdáku, který by nedej bože připomínal spíše nástup cvičenců na Spartakiádu 1985, je třeba před všemi zúčastněnými smeknout. Dost často sice kapela koketuje s dobovým popem (nejvíce je to patrné u skladby „Pretty Thing Closing In“), což je zejména poznat na upřednostnění aranží příslušící k taneční scéně a celkovém vyzdvihnutí klávesové složky, ale rozhodně to není na škodu, neboť si tím otvírá dvířka do širšího hudebního prostranství a nehodlá se hrbit v rámci nějaké ortodoxity. 


Radio-friendly charakter všech písní se neděje samoúčelně a na úkor rockových prvků, na to je Strid výrazně rockovým zpěvákem a i kytaristé předvádějí, co se sluší a patří. Prvořadý je však  pohodový feeling písní. Nejlepší část desky startuje hymnickým stadiónovým válem „Can´t Be That Bad“, inspirovaným u dalších kultovních legend SURVIVOR, a sice tím, že se píseň může měřit s největšími perlami od autorů takových válů jako „Eye Of the Tiger“. Již výše zmíněná „Pretty Thing Closing In“ platí za totál posh-funky-disco z osmdesátek a zároveň pro mne nejlepší skladbu desky, kterou v nezávazném rozpoložení, krom líbivých zpěvavých linek, občasně doplní i vkusná aranže v podobě ženským hlasem vášnivě odmluvených pasáží v italštině. Vhodné především jako párty podmaz k pohupování a srkání barevných drinků. 


Skladba „Barcelona“, která jako by byla inspirována hymnami od titánů první poloviny 80´s FOREIGNER, je další z naprostých hitů a je přímo šitá na míru hlasu Björna Strida. I další dvě položky „Winged And Serpentine“„The Last Of the Independent Romantics“ nepostrádají potřebné nápady, byť první vcelku zpomalí a druhá přesahuje délku devíti minut, přičemž je obdivuhodné, že u podobně popově orientované hudby staré školy to vůbec skladbě neubírá ze zajímavosti a charismatu. Prostě jde celkově v případě nového alba o sakra povedenou záležitost, kdy THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA dokázali nahrát až tak chytlavou, zvukově propracovanou a věrnou oslavu osmdesátých let, že se v dnešní době stali unikátním tělesem a vlastně i originálem.


30.07.2018Diskuse (11)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
22.08.2018 22:55

Má, Kropi ...má!:-) Plnohodnotných 100%.

 

Kropis
22.08.2018 22:32

Jestli má tohle 100 % a noví GHOST jen 80 % tak to jdu hned zkusit poslechnout :)

 

Petr
21.08.2018 22:48

Desku jsem objevil náhodou a hned mě chytla a objednal jsem si ji. Myslím, že se kapele velice dobře podařilo vystihnout zvuk a atmosféru poprocku 70./80. let včetně chytlavých melodií. Melodickorockových kapel, které se odkazují na podobnou hudbu, existuje mnoho a přestože spousta z nich podává velmi doré hudební výkony, znějí poněkud sterilně a chybí jim to pověstné "něco". NFO určitě nejsou nic originálního, ale ta hudba je prostě výtečně podaná a zábavná. A i když nepřepodkládám, že naživo by to také tak dobře fungovalo, zvažuji návštěvu koncertu, který bude 15. prosinc v Praze.

 

Imothep
17.08.2018 12:39

Meres: ja resil jen samotnou hudbu, ne zakulisni intriky a obchodni zalezitosti. Proste Ghost to retro verim, NFO ne, to je cele.

 

Meres
17.08.2018 11:35

Takže NFO toto nejde od srdca, ale GHOST už áno? Správne som to pochopil? Lebo ak áno, tak máš dosť čudné zmýšľanie. Veď Tobias Forge vyhodil von oknom celú kapelu, predpokladám že hlavne kvôli peniazom.

 

Imothep
17.08.2018 10:16

S touhle deskou mam problem. Netkvi ani tak v neoriginalite materialu(co uz by se dnes melo noveho vymyslet, ze). NFO michaji ingredience sikovneji nez kocicka s pejskem. V podstate muzu vyjmenovat vsechny vlivy, ktere uz zaznely v recenzi, plus pridat navrch mj. Boston, Chicago, ABBA(geny se nezaprou) a bohuzel treba i Meat Loafa, ktereho bytostne nesnasim. Dostavame tak kvalitni mix 70/80s poprocku s presahy az k funku a prog/artu s hlasem ala Graham Bonnet.
Problem je to, ze ja jim to proste neverim. Z desky na me vic nez cokoliv jineho dycha snaha. Urputna snaha o sofistikovanost a zaroven upoutat za jakoukoliv cenu. To co se v ramci jakychsi retro navratu(avsak stale se zavanem cerstvosti) povedlo napriklad Ghost se tady u me naprosto miji ucinkem.
Zaslechl jsem neco o kandidatovi na desku roku??? Ale kdeze, to by to byl spatny rok. Remeslne vytecne zvladnuta deska, ke ktere ale nemam zadnou potrebu se vracet a budu radeji poslouchat uprimnejsi originaly, kterych je nepreberne mnozstvi.
Abych jen nekritizoval, posledni rozsahla skladba pro me predstavuje vrchol desky a mozna blyskani na lepsi casy?

 

Dave78
01.08.2018 12:53

Souhlas, po mnoha posleších taky 90-100%. A předchozí Amber Galactic není o nic horší...

 

down
01.08.2018 10:20

Výborná deska ...dělají to čím dál líp. U předchozí fošny jsem sral magi v kostkách při skladbě "Star of Rio", tady mám mnohem víc příležitostí :)

 

Stray
31.07.2018 10:53

Dodatečně navyšuji na 100%, ta nahrávka opravdu nemá sebemenší slabinu.

 

Fenris 13
31.07.2018 07:07

Recenze naprosto přesná. Ani po několikátém poslechu se mi nepodařilo najít slabší kousek. Strid za mikrofonem je naprosto parádní, s mojí drahou polovičkou jsme se bavili tím, že jsme na střídačku pouštěli skladby TNFO a SOILWORK. Za mně v tento okamžik jasně nejlepší album letošního roku.