THE MUMMY - Mumie napříč generacemi

Milí filmoví fandové! Někdy mě fakt baví číst nechápavé komentáře na Československé filmové databázi. Když před dvěma roky měla premiéru Mumie s Tomem Crusiem, každý druhý, třetí komentář uživatelů se nesl v podobném duchu – toto „pokračování“ Mumie z devadesátých let se nepovedlo, tenhle „remake“ Mumie z 99-ého je o dost horší apod. Přitom tito uživatelé si neuvědomovali, nebo úplně ignorovali skutečnost, že Cruiseova Mumie neodkazovala na Sommersův film, ale na horory studia Universal z 30.let minulého století, na jejich slávu a celý hororový vesmír, který v 30.a 40. letech studio Universal vytvořilo. Ano, Mumie je tu s námi již přes 90 roků. Nebudu tu nudně vypisovat všechny adaptace, těch známějších je něco kolem dvaceti, své mají dokonce i Mexičani, jednu gore verzi dokonce i Italové. My si přiblížíme ty nejznámější.

THE MUMMY (1932)

Praotec všech mumiovských filmů. Oproti volným pokračováním, která už jenom dření původní film a někdy vypadají spíše jako nechtěná karikatura, je tenhle Freundův film atmosféričtější, s důrazem na citlivou práci kamery, která zde občas předvádí divy. To zejména při detailech tváře Borise Karloffa. On byl nesmírně charismatický typ, věděli to i filmaři, proto detailní záběr jeho tváře – ten samý – je zde několikrát zopakován, i s těma blyštivýma zlověstnýma očima, nádhera se na to dívat (musel jsem si ten zlý pohled uložit jako wallpaper na PC :o) Úplně mu ty zlověstně zářící oči přidávají hmatatelnou auru zla, nic podobného jsem v jiných hororech často neviděl, možná vůbec.

Tady opravdu režisér Karl Freund zúročil své zkušenosti coby jindy vynikající kameraman (snímal třeba Draculu s Lugosim). Je tu znát práce legendárního maskéra Jacka Pierce, který vytvářel u Karloffa i vzhled jeho monstra ve Frankensteinovi, a stal se tak nepsaným odborníkem na podobu filmových mumií. Entrée Borise Karloffa je znamenité, ale jinak mé nadšení z filmu začíná a končí právě s jeho postavou. První půle, kde se postupně buduje zlověstná nálada snímku, je lepší té druhé. Druhá půle je strašně uspěchaná a strašně zkratkovitá, jakoby se tvůrci snažili to nacpat na co nejkratší stopáž. Jedna z hlavních postav tady zemře, ale nic z toho nevyplývá, nikoho to evidentně moc netrápí. Věci se tu dějí příliš překotně a Edward Van Sloan hraje Dr. Mullera hrozně špatně. Ačkoliv staré filmy miluju, jenom proto jim nebudu nadržovat. Na druhé straně, dlouhý němý flashback ve stylu starých němých filmů (později v různých pokračováních celý znova přehrán a zopakován) je působivý, a je tu prostě ten Karloff, ten to drží nad vodou, machr, pravá ikona.

THE MUMMY´S CURSE (1944)

Líný sequel, tak bych to nazval. Producenti původní úspěch Mumie dřenili a dřenili, takže tohle bylo už čtvrté a poslední pokračování a díkybohu se to uzavřelo. Tenhle film aspoň náznaky charismatu má, točilo se převážně v exteriérech, takže močálová krajina skutečně vypadá jako močály a skryté opuštěné místo se sarkofágem vypadá docela hezky, ale jinak je to zopakovaný „motiv pomsty“ číslo pět, popáté to samé, akorát zde s tím rozdílem, že původcem zla je nějaký mudžahedín s fezem na hlavě. Lon Chaney, hlavní hvězda filmu, jediné jméno na plakátu, tu vůbec nemá prostor cokoliv z hereckého umu předvést. Celý film je zafačován od hlavy až k patě, coby mumie se vždycky mihne na půl minuty, natáhne pazouru, někoho přizabije a zase zmizí. Aspoň, že se z něho tak krásně práší, jako z pravé mumie :o)

Lenost tvůrců nespočívá jenom v ohraném scénáři, ale třeba v takových detailech, jako je postava princezny Ananky, která se vyhrabe z bahna, celá špinavá, vleze do louže a minutu na to už je krásná, čistá, s vyfoukanými vlasy. A pak v pětiminutovém flashbacku, OPĚT celém vypůjčeném z původní Mumie a opět celém zopakovaném, bez špetky změny. Takhle se nafukuje stopáž :o)

ABBOTT AND COSTELLO MEET THE MUMMY (1955)

Pro mě je záhadou, jak vysloveně dva pitomci, jakými byli Bud Abbott a Lou Costello, rádoby novodobí rádoby Laurel a Hardy, byli na přelomu 40. a 50. let takovým fenoménem, tak byli populární. Producenti studia Universal to věděli, a tak jejich popularitu ždímali, co to dalo. Ti dva svojí přítomnosti prznili auru takových legendárních monster, jakým byli nestvůra z Frankensteina, Neviditelný muž, Dr. Jekyll a Mr.Hyde, vydřenili popularitu sci-fi filmů v Abbott and Costello Go To Mars, a setkali se v jednom z filmů i se samotným Karloffem. Tady musím jasně napsat, že proklet budiž den, kdy Lou Costello uvěřil, že je dobrý komik, nebo že by snad měl nějaké herecké nadání. Tady se opět trapně pitvoří, neustále hází přímé pohledy do kamery, aby jako zvýraznil „joke“, který právě udělal. Je to fakt utrpení ho sledovat. To jeho parťák je na tom o dost lépe, jeho projev je spíše tlumený a jakoby nad věcí toho, který je z té dvojice chytřejší.

Jinak tenhle „wannabe“ slapstick typu Laurel a Hardy, stejně jako Costello, není příliš vtipný, i když dva, tři dobré nápady se tu najdou. Ale úplně to zatratit nemůžu, má to nádherné, klasické, staromódní egyptské kulisy (celé se to točilo v ateliéru) a na nich se teda mé oko popáslo. Kulisy nebyly vysloveně levné, ale to je asi jediné pozitivum.

THE MUMMY (1959)

Tohle je adaptace legendárního britského filmového studia Hammer, a to by filmů znalým divákům mělo napovědět vše. Hammerovské filmy byly zejména v 50. a 60. letech vyhlášeny nádhernými kulisami a svůdně hororovou atmosférou a tady to není jiné. Tady si v podstatě vystačili se třemi lokacemi – studiová oáza, rozsáhlý dům v Londýně a močál a do toho občas exteriéry někde z krajiny kolem studia. Zvláště oáza vypadá luxusně, nádherně přesvícená, křiklavě barevná. Nedělám si vůbec iluzi, že takhle nějak mohla vypadat egyptská krajina, to vůbec ne, ale oko diváka se pase, Hammer tyhle studiové krajinky uměl podat. Dalším triumfem je ústřední herecká dvojice – legendární hammerovští herci Peter Cushing a Christopher Lee.

Cushing má sice předepsanou roli, která by byla vhodnější u herce minimálně o generaci mladšího (vypadá to divně, když hereckému kolegovi jenom o pár roků staršímu říká „tatínku“), ale jeho charisma se přes to přenese. Horší je to u Christophera Lee, ten tu má trestuhodně malý prostor – ve flashbacku ze starého Egypta se tu moc neprojevuje, ve viktoriánské Anglii je coby mumie celý zafačovaný, podivně kulhá (následek zranění, které utrpěl během natáčení) a v podstatě musí hrát jenom očima a jenom těma toho moc nezmůže. Ne, mě jako obrovského fanouška Christophera Lee tohle nestačí :o)

Musím ale říci, že ačkoliv tahle adaptace je nejdelší ze všech dosavadních mumií (nepočítám ty současné moderní), udržela moji pozornost více, než všechny filmy studia Universal. Je sice stejně předvídatelná, budete jako divák asi dva, tři kroky před aktéry, ale to nevadí. Její sledování je jako pozorování složitého, ale elegantního stroje v práci. Už víte, jaký bude konečný výsledek, ale potěšením je vidět proces samotný. Tohle prostě velmi zkušený režisér Terence Fisher uměl, upoutat vaši pozornost. Oproti původním verzím je tu i jeden velký rozdíl. Původcem zla je tu člověk, ne monstrum samotné. To tu slepě plní příkazy Egypťana, domestikovaného v Británii, který se chce pomstít za znesvěcení hrobky a rouhání ze strany britských archeologů. To v žádné jiné mumiovské adaptaci nebylo. A kdybych to měl uzavřít, tuhle hammerovskou adaptací jsem si užil ze všech nejvíce.

THE CURSE OF THE MUMMY´S TOMB (1964)

Na rozdíl od Fisherova filmu je tohle volné pokračování takové mrtvolně statické. Drtivé většina stopáže se line v nijak zajímavé konverzační rovině, egyptská linie (podivné nakašírované, křiklavě  barevné kulisy) je tady dost odfláknuta a spíchnuta dvěma lokacemi. Akt msty podivně zafačované mumie, která se zde zjeví až 20 minut před koncem, je dost rutinní, ačkoliv se to Carreras snaží přikrášlit ve dvou scénách zlověstně se vznášejícím mlžným oparem. To i o 30 roků starší mumie měla zlověstnější grády, tady se kaskadér pod obvazy tak divně pohybuje, že mu to prostě nevěřím. Zlatý Christopher Lee. Co si ale bohužel zapamatujete nejvíc, je příšerné herectví dvou postav – Jeanne Roland je úplně bezkrevná, bez uvěřitelných emocí, zmůže se jenom na diblíkovské culení a Fred Clark v roli ziskuchtivého podnikatele příšerně přehrává, že ruinuje každou scénu, ve které se objeví. Slovy Miloše Kopeckého – já být režisérem, tak bych ho s chutí „udělal nezaměstnaným“ :o)

THE MUMMY (1999)

V současné době asi nejpopulárnější z celé řady mumiovských filmů. Od pradědečka si bere totožný název a totožná jména ústředních postav – Imothep a Anck-su-namun, ale jinak to vzal režisér Sommers za úplně jiný konec. Mumii pojal jako dobrodružný příběh ala Indiana Jones. Mumie už není postava obmotaná bandážemi, ale v podstatě takový mocný čaroděj, který je schopen vyvolat písečnou bouři, mračna žravých kobylek, hordy brouků Skarabeů a je schopen ovládat nemrtvé kostlivce. Sommers si chtěl spravit chuť po komerčním propadáku jeho předchozího filmu Deep Rising (Chobotnice), která bylo takovou plytkou CGI patlanicí, aby rok na to přišel ….. zase se CGI patlanicí. Kdysi, před 15 lety, jsem napsal, že tahle Mumie je zábavnou oddychovkou, dneska už to tak optimisticky nevidím.

Opravdu, když vyblednou ty přeplácané digitální triky, film už mnoho nenabízí. Ano, Sommers umí navodit dojem, že jeho filmy jsou epické. Jeho dílko je naplněno krásnými výhledy na písečné bouře, egyptská města v rozkvětu, nebo v jakési poutavé nádheře jejich zřícenin (celé ty kulisy rozpadajícího se egyptského sídla musely být strašně drahé), poutavé jsou i kobky plné pokladů. Ale ten film jinak strašně stárne, na rozdíl od jeho předchůdců, protože převážná část jeho kouzla stojí na digitálních atrakcích, a ty už, tváří v tvář dnešním technologiím, nikoho neohromí. Mumie v raném stadiu je vysloveně digitálně odporná (ale ne v tom dobrém strašidelném významu slova), a jeho představitel Arnold Vosloo přehrává jako prase, až se stává komiksovou karikaturou sama na sebe. Opravdu je někdo, koho baví, když Mumie hází takovéhle ksichty?

Přesto jsem opakovanou projekci přežil bez úhony, a to ze tří důvodů. Hudba Jerryho Goldsmitha je nádherná, i po opakovaném poslechu. A je tu rovněž nádherná, mlaďoučká Rachel Weisz, která když si vezme na sebe egyptské šaty, hned bych jí chtěl mít doma :o) A pak, hlavní důvod – film se nebere vážně a je místy překvapivě vtipný. Třeba když se uražené hlavy kostlivců odpalují jak při baseballu, nebo když Rachel Weisz zboří celou knihovnu v dominovém efektu. Tuhle scénu si vždycky vybavím jako první, když si na Sommersovu Mumii vzpomenu.

MUMIE (2017)

Tady nikdy v popředí nestála snaha udělat dobrý film, ale vysloveně producentská touha pohlavárů vyrovnat se konkurenčním studím. Jedno z nich, studio Marvel, slavilo obrovský úspěch se svým komiksovým vesmírem Marvel Cinematic, Iron Manem počínaje, Avengers konče, DC Comics do nás hrnuli svého Batmana  co to šlo, Sony mělo svého Spider-Mana, kterého vydřenilo v šesti filmech, Warneři oživili Godzillu a King Konga, no a chlapci z Universalu, plni bledé závisti, pojali nápad resuscitovat stará monstra z 30. a 40. let a skloubit je do jednoho vesmíru s názvem Dark Universe. První pokus, Dracula Untold (2014) s Lukem Evansem v hlavní roli, dopadl finančním propadákem, takže při dalším pokusu nalákali slavná herecká jména, aby to dopadlo … opět komerční pohromou.

Člověk by si řekl, Tom Cruise, Russel Crowe – co se může pokazit? No právě! OK, dejme tomu první půlhodina je v tradici nějakého nadprůměrného dobrodružného snímku. Slušnou akci z Iráku vystřídá velmi podařená scéna pádu letadla, která je vlastně highlightem celého filmu, takže ji producenti použili i ve všech upoutávkách. Ale po absurdní a nechtěně směšné scéně rozhovoru se zrcadlem na dámských záchodkách se z filmu stává přeplácaná hovadina, která vrší jedno klišé za druhým a po většinu stopáže je utopena ve tmě, aby nebyly vidět hůře renderované CGI triky. Cruise má pořád halušky, kdy rozmlouvá se svým mrtvým kámošem, do toho se přimotá Dr. Jekyll (a Mr.Hyde, hehe) s nebezpečně obtloustlým Russellem Crowem, jehož „zlá stránka osobnosti“, kdy má plamenný pohled a pere se s Cruisem, je vysloveně k smíchu. Mumie je, až na krátký úvod, zachovalá holčina, přesně v duchu sílícího ženského empowermentu. CGI triky jsou vysloveně ohavné, jako byste koukali na levné Transformers, a ne film, který by měl navazovat na tradici slavného hororu. A Annabelle Wallis, holčina po boku Cruise? Herecký zmar, korunovaný nulovou chemií s hlavní postavou. Takže suma sumárum, není divu, že film propadl a další zamýšlené projekty projektu Dark Universa – Frankenstein s Javierem Bardemem, Bride of Frankenstein s Angelinou Jolie, Invisible Man s Johnny Deppem a další a další – padly k ledu a díkybohu je už asi neuvidíme.

Závěrem….

Tak co říci závěrem? Mumie, ta zafačovaná, klátící se postava, mě vždycky bavila. Vizuálně nejvíc hned v prvním filmu, protože charismatu Borise Karloffa se vyrovná jen máloco. Z filmů jsem si pak užil nejvíce ten ze studia Hammer, která má dva herecké giganty v arzenálu – Cushinga s Leem, nejméně pak s přehledem tu s Tomem Cruisem, jemuž řádně pocuchala image spolehlivého hitmakera. Každý z nás někdy udělá přešlap, ale vy ho určitě neuděláte, když si pustíte verze z let 1932 a 1959, případně tu Sommersovu, tu pouze, pokud vám vysloveně nevadí přeplácané digitální triky. Mumie sice nikdy neměla věhlas a kultovní status třeba Draculy, ale hororová ikona to je a vsadím svoje mumiovské smradlavé fusekle, že další adaptace se zafačovanou obludou přijdou a nebude jen jedna.

Tak za týden zase nashle!

20.02.2019	Diskuse (6)	Lima fulci@seznam.cz