THE DRAIN - Old Big Bad, New Big Good

90%

Pražští THE DRAIN prostřednictvím své čtvrté desky potvrzují svůj talent pro tvoření chytlavých a maximálně propracovaných rock´n´rollových hymen. Sama kapela užívá i označení glam/pop a soudě dle skladatelského nadhledu, svěžích nápadů a pestrosti skladeb samotných, není to vůbec označení nemístné. Mohou být bez větších komplikací nazýváni tuzemskými pokračovateli slavných britských kytarovek, které svůj projev už od devadesátých let stavěly na okázalé hře s melodiemi a propracovaných aranžích. Novinka je vlastně dostatečně různorodou a muzikantsky vyspělou kolekcí na to, aby jí člověk šmahem přisoudil nějakou povrchní nálepku. I přímočará a bez komplikací poslouchatelná hudba může být tvořena s patřičným kumštem.

Skladby THE DRAIN stojí na zurčivém kytarovém zvuku a rovných rytmech, ale okouzlují především melodickými retro refrény podporovanými vrstevnatou elektro aranží, kde nezůstane jen u klávesových podkresů a smyčců, ale dostane se i na dechové nástroje, případně i dívčí doprovodné vokály a jiné osvěžující prvky. Jeden příklad za všechny budiž song „Sniff It Up“, který do sebe vtahuje libozvučné inspirace z oblasti R´n´B či soulu. Zajímavé na tvorbě THE DRAIN je vkusné propojování retro stylizace s moderně znějícími zvukovými vychytávkami. Z vyznění je poznat, že si THE DRAIN dali na výsledku opravdu záležet, případně, že s nimi v Amákově vyhlášeném studiu Golden Hive pracovali ti nejpovolanější. Producentem desky byl v jejich případě poprvé člověk říkající si Néro Scartch. Silným prvkem sestavy je osoba zpěváka Daniela Šubrta, jenž nejenže vlastní opravdu zajímavou a britsky autentickou barvu hlasu, ale je i převážným skladatelem, hudebníkem s všestrannými schopnostmi. Hudba THE DRAIN sice není úplně čistě o něm, ovšem právě tento výrazný frontman dokáže skladbám vdechnout bezstarostnou náladu a patří rozhodně k tahounům projektu.

Své inspirace THE DRAIN možná nachází spíše u kapel jako KAISER CHIEFS nebo ARCTIC MONKEYS, než aby z jejich projevu byla cítit náklonnost ke globálním ikonám typu znuděných OASIS či podobných velkých institucí. Beatlesáckou lehkost však jejich glam-rockové manýře nelze odepřít. THE DRAIN jsou klubovou partou, i když by jí při větší snaze o zviditelnění a touze oslovit širší pole posluchačů vůbec nemuseli být. Osobně jejich potenciál vnímám jako o dost větší. Mám za to, že obdobně dobře dělaným kytarovým pop/rockem se tu v posledních letech nikdo neprokazuje. 

Svou glamovou hravost kapela potvrzuje hitovými tutovkami: „Too Old 2 R´N´R“ , drásavě stylizovanou hymnou, ke které byl nahrán zajímavý videoklip,  „Kill Love“ rafinovaný song, jenž působí nejen díky své melodice hodně báječně a cool, ale neschází mu ani styl a nápady, no a konečně třeba „Oh, David!“ , jenž je hravou jízdou, kde si kapela bere za úkol personálně zviditelnit svého bubeníka coby nejopomíjenějšího člena. I další skladby nepostrádají nápadné kouzlo, což je případ třeba „Hideaway“, z které prýští nostalgická atmosféra, kde nelze nevzpomenout nápadnou blízkost k projevu třetího Beatla George Harrisona. Materiál působí velmi uvolněně, přesto jsou skladby zaznamenány se vší vážností a díky své různorodosti tvoří poutavou skládanku, jenž se velmi dobře poslouchá. THE DRAIN prakticky velmi seriózně a zdařile navazují na předchozí alba jako „We, Love, We“ nebo „Bangolia“. 

Škoda, že se podobné hudbě v našich zeměpisných šířkách dnes nedostává až tolik pozornosti, jakou by si skutečně zasloužila, což rozhodně nevidím pouze jako problém současné doby a odklonem zájmu mladých lidí od kytarové hudby. Při znalosti čtyř kvalitně zpracovaných nahrávek THE DRAIN, lze prakticky tohle stále neznámé jméno kapely omluvit snad jen ne zrovna účinnou propagací a malými koncertními aktivitami, když už tedy oželíme narážky na opravdu blbý vkus machisticky orientované rockové veřejnosti vyžívající se v bodrosti a českých textech pro správný chlapy. THE DRAIN jsou jinde, mají prostě styl.

26.10.2021	Diskuse (11)	Stray janpibal@seznam.cz