Last Hardrock Outsider

THE DEAD DAISIES - Praha, Hard Rock Cafe, 17.července 2016

Akcí, jako byla tato, se v naší zemi koná naprosté minimum. Už jsem si tak nějak zvykl, že pokud se v Německu konají zajímavé koncerty a že jich bývá hned několik desítek ročně, u nás člověk musí doufat, že na sebe někdo vezme ten risk a uspořádá alespoň jeden odvážný skutek za rok a dotáhne i kapely, které prostě nejsou jasné výdělečné tutovky. THE DEAD DAISIES se již pomalu profilují jako fajnšmekři klasického a poctivého hard rocku obohaceného o poctu legendárním kapelám ze sedmdesátých let a řekl bych, že komunita posluchačů, která se sdružuje na těchto stránkách, kapelu dobře zná jako časté návštěvníky České republiky a to jako předskokany těch největších jmen (KISS; WHITESNAKE a spousta dalších). Letos už vyrážejí na turné sami za sebe a pokud jejich účast na letošním ročníku Masters of Rock pro mě byla spíše událost zamrzeníhodná, koncert v Hard Rock Café, navíc zcela zdarma, byl pro mě činem nevídaných rozměrů. Vlastně to zde není zase tak špatné, když DAISIES uspořádají speciální poloakustický koncert pouze u nás a snad ještě jeden v Německu.



Než začnu hodnotit samotný koncert, rád bych se na chvíli zastavil u klubu Hard Rock Cafe, který jsem navštívil poprvé. Musím říct, že první dojem je skvělý, po stěnách různé nástroje a artefakty jako kytary Kissáků, činel Chada Smitha a tak podobně. Ale jelikož jsem byl v klubu asi o dvě hodiny dříve, než začal samotný koncert, čekal jsem opravdu koncepčně rockový klub, ve kterém bude čas příjemně utíkat, to nešlo, když vám v pozadí hraje hudba Lady Gaga a dalších individuí. Ve zkratce můžu říct, že jsem byl poměrně zklamán z toho, jaká snobárna je vlastně česká pobočka světoznámého giganta Hard Rock Cafe.



Ale to je jedno. Přišel jsem na koncert, který měl již od začátku značně magický náboj. Ostatně kdo přišel dřív, mohl zachytit kapelu při zkoušení a udělat si obrázek o tom, jak skvělý bude zvuk a ostatně i pozdravit všechny hudebníky. Jak už jsem zmínil, koncert byl pojat jako poloakustický ve složení Corabi/Mendoza/Lowy/Tichy/Aldrich. Kapela se musela potýkat s personální obměnou, jelikož Richard Fortus a Dizzy Reed se vrátili do GUNS’N’ROSES. Velezkušený Doug Aldrich z DIO a WHITESNAKE se ukázal jako skvělá náhrada za Fortuse a kapela se navíc stala více zemitější, díky absenci kláves a většímu důrazu na kytary. Úderem osmé hodiny tak začalo energické vystoupení, které bylo podpořeno hojnou účastí fans. Nebo to tak alespoň vypadalo, klub je dispozičně skvěle vyřešen, za barem se nachází malé nadvýšené podium, takže všichni zúčastnění měli skvělý rozhled a navíc má klub tři patra balkonů, ze kterých je možné sledovat pódium také. Těžko říct, jaký byl tam nahoře zvuk, ale dole byl úžasný, kapela začala svůj set songem „Angel In Your Eyes“, který nezpívá v originále John Corabi. Od prvního momentu bylo jasné, že Corabi bude táhnout celý večer svým sytým chraplákem, který je pro mě definicí hard rocku. Můj oblíbenec Marco Mendoza, se ukázal jako správný showman a občas si jen tak stoupl a začal pózovat pro fotografy. Ve srovnání se zpěvákem zde ale všichni působili jako chudí pocestní. Možná je to tím, že akustická poloha dovoluje vyniknout právě hlasu.



Aktuální evropské turné je samozřejmě pojaté jako předpropagace blížící se novinky „Make Some Noise“, takže zazněly rovněž i novinkové songy, ze kterých jsem si užil především známý singl „Long Way To Go“. Bylo patrné, že publikum přišlo na kapelu cíleně a nešlo v jejich případě o náhodnou účast lidí, kteří přišli na nějaký koncert zadarmo. Všichni zpívali a bylo jedno, jestli se jednalo o originální písně nebo převzaté hitovky například od THE WHO („My Generation“) nebo od FREE („All Right Now“), které zná asi každý rocker. Set nakonec trval odhadem asi hodinu a půl, což byl téměř dvojnásobek původně ohlášené čtyřicetiminutovky. Nakonec se z akce vyklubal regulérní koncert, který byl až na občasné vtípky zpěváka přímočarý a příjemně odsýpající. 


Poté došlo na slíbenou autogramiádu, a zde si musím zásadním způsobem postěžovat. Kapela totiž nedovezla žádný merchandise. Nechápu, proč u takto speciálního vystoupení nešlo koupit CD, vinyl nebo aspoň blbá trička. Když si vezmu, jak se Corabi vychloubal, že novinka bude na vinylu a že on je velký nadšenec vinylů, mohli jich pár dovézt s sebou. Ruku na srdce, fyzické nosiče této kapely jsou těžko k sehnání, a když už tak za hrozné peníze. Pokud někdo viděl a navštívil koncert na Masterech, budu rád za reakce v komentáři, osobně však věřím, že událost jako byla tato, jen tak něco netrumfne. Brilantní zvuk, skvělý hlas zpěváka a nasazení kapely, která si svoji hudbu vyloženě užívá. Věřím, že i české publikum dalo jasně najevo, že takovéto kapely tady chceme a to výrazně častěji.


Setlist: Angel in Your Eyes / With You and I / All Right Now (Free cover) / Long Way to Go Something I Said / Maggie May (Rod Stewart cover) / The Last Time I Saw the Sun / Lock n Load / Ramble On (Led Zeppelin cover) / Song and a Prayer / Mexico / Fortunate Son (Creedence Clearwater Revival cover) / My Generation (The Who cover)


26.07.2016Diskuse (8)Kropis
kropacekmichal@gmail.com

 

spajk
20.08.2016 13:13

A hlavně to byl čtrnáctideník, možná že jeden čas i týdeník, jestli se nepletu, jak by řekl Sam Hawkins :-) Což bylo super. A jasně byly i dobré články.

 

Bluejamie65
20.08.2016 13:12

Taky jsem se vždycky těšil a jsem kupoval úplně každé číslo. Navíc, což jsem v některých vypjatých okamžicích nechápal, bylo to čtení velmi velmi výchovné. Na vlastní kůži jsem se přesvědčoval, že ve vztahu k rocku "osvobození se ze jha totality" nemusí nutně znamenat, že věci od toho okamžiku nutně půjdou správným směrem... např. trvalo víc než dvacet let, než se i v naší zemi začal být alespoň na hardrockovu klasiku uplatňován princip mid prize...

 

Stray
20.08.2016 12:48

Shrňme to tak, že BIG BENG! měl svá pro a proti, na jednu stranu mě málokterý časák vždycky tak nasral, na druhou stranu jsem se na žádný jiný tak netešil (v určitou dobu ani na SPARK ne). Byli tam hodně dobré články, ale samozřejmě i věci k posrání. :-)

 

Bluejamie65
20.08.2016 12:40

No konkrétně "Dejchač" musel novináře srát neskutečně, protože předem ve (i Sparkem) zveřejněných interview oznamoval, že dojde k tomu, že i muzikantsky skvělé kapely budou z mainstreamu vyšupnuty a zájem časopisů i vydavatelů bude přeorientován na alternativu..., k čemuž ale nebude důvod v hudební kvalitě, nýbrž prostě a jednoduše v kšeftu, který je bohužel živen změnou, ne kvalitou... (a já mu v tý chvíli nevěřil). Taky si myslím, že to spojení přiklonil se k blues je nesmyslný paradox. Je něco pod jménem Whitesnake nebo Coverdale bez blues??? Možná 1987, teda ani ne proto, že by v tom blues nebylo, spíš proto, že je to tak drsně a "hlasitě"...

 

spajk
20.08.2016 11:48

My to tenkrát s kámošem dost řešili. Ulítávali jsme si na Whitesnake. Navíc "Dejchač" oznámil po dlouhé době novou nahrávku. Ad Dejchač: všimněte si jeho hlasitých nádechů při zpěvu, to nemá skoro žádnej zpěvák v nahrávkách. Takže v Bengu vyšla špulákova recenze na Restless Heart. Ty vole snad 2,5 hvězdy z pěti a snůška dehonestujících urážek o tom jak je David za zenitem a že je z něj důchodce, kterej se přiklonil k blues a podobně. Byli jsme z toho špatní, protože deska byla vynikající a dodnes jí řadím k tomu nejlepšímu od něj. Po pár letech z ničeho nic se v Bengu objevila opravná recenze s výrazně vyšším hodnocením. Asi Jarda prožíval krizi středního věku. Dneska si rád přečtu jeho hudební články. Ale tenkrát kopal pár let za major labels, abych použil tvojí terminologii :-)

 

Bluejamie65
20.08.2016 10:55

No tak je přece rozdíl mezi módním trendem a žánrem:-) navíc některý žánry, jako třeba rock, jsou nesmrtelný. Už ho neproklínej. To celé je nedorozumění, kterému sice mohl předejít, ale i tak je to jen nedorozumění. Jakkoliv to někdy tak nevypadalo, rock má taky moc rád. Pokusil jsem se ho (tzn. J.Š.) vysvětlit dvoufázově: první depresivně motivační fáze: http://kamil-tom.webnode.cz/news/z-casu-big-bengu-1/ a druhá smířlivě chlácholivá fáze: http://kamil-tom.webnode.cz/news/z-casu-big-bangu-2/

 

spajk
17.08.2016 22:48

Tak to se povedlo, tomu se říká karma. Jarda Špulák, kterej v devadesátých letech nenechal v recenzích pro Big Beng na žádné classic rockové kapele nit suchou, dnes dělá rozhovor se současnou možná nejvíc classic rockovou kapelou :-)

 

Bluejamie65
28.07.2016 18:52

Maličký doplněk k zajímavému koncertnímu reportu z pražského Hardrock Caffe zde:http://kamil-tom.webnode.cz/news/rock-will-never-die/?_ga=1.167244670.1994235583.1469719687