Last Hardrock Outsider

THE BOOK - Forgotten Art Of Old

Z lůna brněnského metalového groundu nedávno vzešla kapela výmluvně nazvaná THE BOOK. Jejich albová prvotina vychází v těchto dnech a předcházelo jí demo „Sculptures Of the Gods“. Hudba na ní obsažená sebou sice nese určité umělecké ambice, ale ty, dle mého, nejsou zcela přesvědčivě využity. První co vás bouchne do očí, je vlastně docela povedený, mysticky nastylizovaný obal. Přejděme tedy k nahrávce.


Po celou dobu poslechu debutové desky „Forgotten Art Of Old“ vám je vlastně jasné, o co tady jde. Tedy pokud budete schopni album doposlouchat, neboť to, co mu chybí nejvíc, je určitá jiskra, originalita vyznění a kvalitní produkční dozor, který by muzikanty s nadhledem usměrňoval z pozice probíhající současnosti. Pod Špilasem zakonzervované pozdní devadesátky jsou totiž cítit z hudebního výrazu darkmetalové formace na sto honů. Prorůstají brázdami a puklinami jejich zvuku jako jedovatý mech a zahlcují nadějné scenérie zbytkovým šlemem dávných, přehnaně dramatických dějství. Prakticky je vám hned jasné, jaké kapely THE BOOK inspirují.


Ambiciózně rozplánované dílo tak končí v parametrech umělecky nastylizovaného demáče, který v úvodu (song „Serpent Baron“) na chvíli zaujme, ale dál už vlastně nic moc šťavnatějšího nepřinese. Člověk jakoby se pocitově přenesl do nočního času čtvrtstoletí staré doby v jihomoravské metropoli a nasával jí s návštěvou metalových slují, nezrekonstruovaných klubů a pivních nonstopů, i s celou tehdejší bezstarostností. Ke cti těmto stavitelům metalového artu slouží, že svou tvorbu prezentují poctivě a nelaciným způsobem a působí na mne jako dobře sehraný tým. Opakem budiž fakt, že jejich sedmiskladbové album začne po chvíli inklinovat k monotónnosti. Víra, že jiskru zažehne alespoň cover „Man Of Iron“ od BATHORY, se tudíž jeví jako naivní. Chápu, že kluci toužili své inspirace stůj co stůj uctít, osobně si však myslím, že čím méně bude ono výrazové příbuzenství s ROOT (snad i CALES, a možná dokonce MOONSPELL) v jejich projevu znát, tím se logicky před kapelou otevře větší prostor pro vlastní rozvoj. Nadějně se v tomto směru jeví asi nejrychlejší, nejtvrdší a nejprogresivnější skladba „Sculptures Of the Gods“



Ono je na „Forgotten Art Of Old“ vlastně všechno jenom tak „jakoby dobré“, ale „definitivně skvělé“ není prakticky nic. Skladby uměleckou vizi vlastní, o tom není pochyb, ale chybí výrazné momenty, které by byly schopné povýšit matný výsledek kamsi dál k osobitosti, tak aby si kapela mohla budovat své nezávislé území. Neříkám, že se to příště nemůže povést. Nynější poslech dvou tří skladeb může oblažit, u celého alba to jde však hůře. Rytmika Dragul/ Sarapis dobře šlape a většina skladeb se nebrání častým změnám temp. Klasicky hejvíková sóla a další vyhrávky darkmetalovému naturelu THE BOOK rovněž sluší, takže lze říci, že kytarista Torham kapelu táhne a zastane roli ústředního pojiva skladeb. Zpěvák Forneus na první poslech také není úplně marný, byť si myslím, že jeho ponuře usazený, znělý a dramaticky rozvibrovaný hlas funkci magnetu zatím není schopen zastat. Od začátku vám totiž připomene... hádejte koho?


Schválně si tedy položte otázku, kolik jste si toho z alba v tom nejpozitivnějším duchu zapamatovali a jak velkou máte chuť se k němu opakovaně vracet? Ve výsledku jde v parametrech tuzemska o dobré album, ale zdali je opravdu dobré... nechám na každém. Kapela rozhodně určitou vizi má, ale také dává jasně najevo, jaké kapely jsou pro ni důležité.


31.05.2022Diskuse (0)Stray
janpibal@seznam.cz