Last Hardrock Outsider

TEXASKÝ MASAKR MOTOROVOU PILOU (1974) - Kožená tvář servíruje lidské ragú

Milí filmoví fandové! Prvotní impulsy k natočení filmového díla mohou být všelijaké. Může to být nějaké tvůrčí vnuknutí, touha něco dokázat, nebo někomu. Ten u Toba Hoopera, intelektuála, profesora Texaské Univerzity, mi přijde hodně vtipný. Prostě jednoho dne, při hektickém vánočním nákupu v železářství, byl tlačen davem nakupujících proti stojanu s řetězovými pilami a dostalo se mu vnuknutí – použít jednu z těch pil na tu tlačenici před ním. Zbourat ten dav lidí, který ho otravoval. Říkal, že v tu chvíli se mu ten film otevřel před očima a dostal jasné kontury. A další průvodní inspirační zdroj se nabízel také – byl jím legendární sériový vrah z Winsconsinu 50tých let jménem Ed Gein.


Co je naprosto jasné, je fakt, že – ironicky řečeno – Amerika „miluje“ své sériové vrahy. Existují celé televizní kabelové stanice zaměřené na kriminalistiku a jejich neblahé protagonisty, vražedné psychopaty všeho druhu. Mezi seznamy knižních bestsellerů zřídkakdy chybí biografie sériových zabijáků, prostě Spojené státy více než kterýkoli jiný národ dávají možnost svým patologickým vrahům přemenit se v pokroucené ikony popkultury. A mezi ty nejznámější zabijáky patřil práve Ed Gein.



Jeho příběh je tak bizarní, že nabývá až jisté grotesknosti. Kdyby nebyl kriminalistickými historiky dopodrobna zmapován, řekli byste si, že to je výplod nějakého šokantního fantasty. Neví se přesně, kolik obětí – bez výjimky ženského pohlaví – měl Ed Gein na svědomí. Když v roce 1957 policie podnikla zátah na jeho usedlost, našla v domě těla 15ti žen. Dům byl špinavý, posetý starými novinami a hnijícími zbytky jídla. Celý dům vlastně fungoval jako jatka – v suterénu visely části lidských těl z háků na stěnách, podlaha byla pokryta silnou vrstvou vyschlé krve a tkání. Hlavy byly zavěšené na zdi se dvěma háčky v uších, v kuchyni byly v šálku nalezeny čtyři lidské nosy a pár lidských rtů visel na provázku jako nějaká bizarní pohyblivá hračka. Stěny zdobilo deset ženských hlav, všechny vyřezané nad obočím, některé s rtěnkou na ztuhlých rtech. Chladnička obsahovala zmrzlé části těl. Dokonce Gein, který se nemohl smířit se smrtí své dominantní matky, která až do svého skonu řídila celý jeho život, měl její pozůstatky schované v domě a vystavené jako nějaké svaté relikvie.


A to nebylo všechno – sarkasticky řečeno, Gein byl takový domácí kutil. Nábytek – stoly, postele, vše vyrobené z kostí, nebo potažené lidskou kůží, lebky fungovaly jako nádobí a hlavně na co se Gein zaměřil, bylo oblečení. Kůže dodnes neznámého počtu žen končily jako ponožky, vesty, legíny, náramky a zvláště podivínský pásek s bradavkami. Gein se oblékal do ženské kůže, na obličej si přikládal vypreparované stažené obličeje. Při výslechu přiznal, že se vždycky chtěl stát ženou, transsexuálem. Připomíná vám to něco? Pointa bude o odstavec níže. A aby té bizarnosti nebylo málo, vnitřnosti a maso všech svých obětí pojídal, vždy pečlivě uvařil a upekl a svým nic netušícím sousedům dodával jako zvěřinu. Dobrou chuť!



Není divu, že tahle obskurní postava zámořské kriminalistiky byla inspirací hororovým tvůrcům. Pokud jde o ty přiznané, jde o několik desítek filmů, z nichž dva nejznámější asi viděl každý – Psycho (1960) Alfreda Hitchocka a Mlčení jehňátek (1991), kde jeho Jame Gumb alias Buffalo Bill byl jasným odkazem na Ed Geina, včetně jeho stahování z kůže, jeho „krejčovských schopnostech“ a touhy změnit své pohlaví.


S inspirací postavou Ed Geina pracoval i Tobe Hooper. Sám vzpomíná, že svůj malý horor si chtěl natočit vždycky, zvláště po shlédnutí zásadního díla hororového žánru, přelomové Noci oživlých mrtvol George A. Romera z roku 1968. Tenhle film dal mocný impulz pro vznik celé řady amerických nezávislých hororů v 70tých letech. Hooperův film se řadí do jednoho z hororových subžánrů – tzv. hixploitation, kde hrozbu představují primitivní burani z vesnických zapadákovů, hlavně z jižních států, v případě Hooperova filmu z Texasu. Ale i z jiných zemí, prostě všude tam, kde lišky dávají dobrou noc a civilizace tam nezavítá (pěkná řádka hixploitation kousků je třeba z Austrálie). Asi mnozí z vás znáte film Vysvobození (Deliverance) z roku 1972 režiséra Johna Boormana, který je takovým základním kamenem tohoto žánru. V něm parta kamarádů vodáků splouvá řeku v divoké přírodě a během cesty se dostanou do krvavého konfliktu s partou primitivních vesničanů.



Na stejném principu pak pracuje i Tobe Hooper a tenhle konflikt „turista – místní domorodec“ ještě okoření právě odkazem na Eda Geina. Děj ve zkratce je takový, že hlavní hrdinka Sally se svým paraplegickým bratrem Franklinem a dalšími třemi kamarády (dva mladíci a jedna dívka) cestuje Texasem, aby navštívila dům svého dětství a zjistila, co je pravdy na tom, že hřbitov, kde je pohřben její dědeček, je neustále vandalizován a hroby jsou vyhrabávány (úplně na začátku je to podáno vypravěčem jako historická událost, která se skutečně stala, což samozřejmě není pravdou, jde pořád o Hooperovu fikci). Cestou naberou prapodivného stopaře, který pořád něco mele o tom, jak se zabíjí dobytek na jatkách, půjčeným nožem se řízne do dlaně, pořídí si fotku Sallyiných kamarádů, kterou rovnou v autě spálí, lehce pořeže břitvou Franklina a uteče. Sally s kamarády dorazí do cíle, kde dědečkův dům už připomíná jenom rozpadající se barabiznu. Jejich autu dochází benzín, místní benzínka je vyschlá a tak dva z party, mladý pár, se vydá do nedalekého opuštěného domu poprosit o pomoc. Tam se dočkají opravdu nemilého, fatálního překvapení a spustí se tak spirála násilí, před kterým není úniku.



Lakonicky řečeno, místní domorodec, mohutný to chlapík s vypraparovanou kůží přes obličej (odtud pojmenování Leatherface), zřejmě zaměstatnanec nedalekých jatek, který si rád hraje s motorovkou, nemá rád nové příchozí. A dá jim to patřičně najevo. S palicí a pilou v ruce, s ostrými háky zavěšenými ze zdi a se svoji buranskou, primitivní rodinkou, kde hraje zásadní úlohu i prapodivný stopař ze začátku filmu. Jeden po druhém z party mladých výletníků je během jediného večera bestiálně zabíjen a vše končí dlouhým pronásledováním Sally a jejím mučením u „rodinné večeře“ zabijáckých primitivů. Přitom sám Leatherface je vlastně samotnou esencí zla. Hooper ho zbavil veškerého klasického motivu, jak to do té doby znaly jiné horory. Leatherface není nějakým frankensteinským výplodem šíleného vědce, jeho útoky přicházejí bez důvodu a opodstatnění, je dokonce zbaven psychologického vysvětlení, o které se pokoušely jiné horrory, jako bylo třeba Hitchcockovo Psycho, kde to bylo velmi patrné.



Co vás zaujme jako první, je syrovost celého snímku. Žádné profesionální svícení, výprava ohlodána až na kost a důvod je zřejmý. Hooper natáčel s vypůjčenou 16mm kamerou, se směšným rozpočtem, kde hlavní postavy hráli jeho studenti dramatu z Texaské univerzity, případně místní „natuřščikové“, obraz je plný zrna a vše vám to připadne velmi přirozené, uvěřitelné. Interiér domu zabijácké rodiny ja pak krásně nakašírován, všechny ty lebky a kosti zvířat, silná vrstva prachu a vypadaného peří z kuřat, nábytek z kostí (opět inspirace Gainem) a celý ten interiér vlastně sežral většinu rozpočtu, protože zbytek nabízely skutečné, neupravené exteriéry. Dá se vlastně mluvit o jakési „estetice škaredosti“ – místní domorodý lid jsou všichni ošklivé zjevy, baráky se rozpadaj, plevel kolem nich vesele bují a uvnitř zabijákova domu byste měli strach si i vybalit buřta, jak se štítíte čehokoliv dotknout.



Přitom zobrazení násilí je tu vlastně decentní. Krev tu skoro žádná není, nebo je jí minimálně, zohavování těl se děje mimo úhel kamery, která je v tomto ohledu sice vůči útlocitným dušičkám milosrdná, ale všechno ostatní je teda palba, jakou jsem už dlouho v hororech nezažil. Často jste nuceni si domýšlet (a o to je to horší, lidská představivost je největší hororový režisér), kamera často zabírá řev a naprosté zděšení obou dívčích postav a obě jsou v tom naprosto, naprosto skvělé. Kdyby se vyhlašovala soutěž o nejvěrohodnější úzkostný řev a zděšení v očích napříč hororovým žánrem, obě herečky by asi vyhrály první dvě místa. První setkání s řeznickým buranem je esencí hororové hrůzy – naprosto nečekaný atak řeznickou palicí do hlavy jedné z postav a dobíjení ho ležícího na zemi, násilné chycení jeho partnerky a pověšení na hák a vzápětí začne úřadovat i motorovka. Záverečná večeře psychopatické rodinky a následné Sallyino mučení pak nabývá až jakéhosi surrealistického rozměru, skoro jako zlý sen. Něco tak intenzivního bylo v hororech doby vzniku zcela ojedinělé, vidět lidskou úchylnost v té nehrůznější podobě takhle mistrovsky uchopenou, a přitom – musím to zopakovat- se to téměř obejde bez jediné kapky krve. Začínající mladí hororoví režiséři by se mohli učit. Je přitom pozoruhodné, že Hooper se neřídil žádnými konvencemi hororového vyprávění, nedochází tu k žádnému nárustu napětí, první útok, první fatální násilný čin přijde tak nenadále, nečekaně, jak rána pěstí na solar. Hudba tu pak skoro žádná není, což vám během sledování vlastně ani nepřijde divné, nebude vám chybět a dominantním zvukem je tu tak řezavý tón mototové pily Kožené držky. Tohle je prostě film, který z mála vytěžil naprosté maximum a nedovedu si představit, že by to za podmínek, ve kterých vznikal, šlo natočit lépe. Možná úvodní pozvolná půlhodina vás ukolébá až přilíš, ale nenechte se zmást, to jenom film klame tělem.



Film v době svého uvedení vyvolal v Americe šok, spousta recenzí odsuzovala údajné „velebení násilí“ a podobné pitomosti, ve Velké Británii, která byla vždycky puritánštější, byl dokonce zakázán a svého věhlasu nabýval až s přibývajícími léty. Později byl uveden na festivalu v Cannes, jeho kopii schraňuje ve své sbírce newyorské Muzeum moderního umění, a když se podíváte na jeho dnešní recenzentské přijetí, je veskrze kladné. Na Metacriticu má krásných 78% a spousta hodnotících ho považuje za filmovou klasiku, kterou se za ta léta skutečně stal. Má mnoho následovníků, mnoho napodobitelů, z nichž někteří jsou opravdu povedení. Za všechny snad mohu jmenovat (z těch co jsem viděl a není jich zas tolik, přiznávám) australský Wolf Creek a jeho pokračování od Grega McLeana, mnozí chválí i remake Marcuse Nispela z roku 2003, který má také takovou správně špinavou atmosféru, ale podle mě tlačí na zobrazované násilí až moc, takže ho není možno brát vážně a na originál ani zdaleka nemá. Ten je opravdu jedinečný a je bohužel jedinečným i ve filmografii Toba Hoopera, který je tak v mých očích tvůrcem jen jediného opravdového majstrštyku. Nikdy se později již nevyrovnal své prvotině, nepřeskočil svoji obrovsky postavenou laťku a v 80tých letech dokonce koketoval s mainstreamem, když se se Spielbergem podílel na rodinném Poltergeistovi. Ale to už je jiný příběh.


Tak filmu zdar a zase někdy příště.


Hodnocení: 90%


04.09.2020Diskuse (17)Lima
fulci@seznam.cz

 

J.Rose
11.09.2020 12:28

Valič: Není zač. Já se o sériové, masové, případě hromadné vrahy zajímal pár let, celkem intenzivně. Jednak za to mohou horory z dětství a pak celkově ten fenomén, jako takový. Jako kdyby fiktivní monstra z hororů skutečně existovala. Právě ta nepochopitelná brutalita jejich zločinů, které často provádí bez emocí, bez důvodů či osobním vazbám k obětem (né vždy), je zarážející. Od organizovaných vrahů, přez šílence se schizofrenií, vždy jde o něco nad čím zůstává rozum stát.

Perfektní knihy psal Stéphane Bourgoin. Namátkou třeba "Černá kniha sériových vrahů'. Ten chlap se spoustou z nich opravdu mluvil a je to tedy silné čtení. Albert Fish, Edmund Kemper, Arthur Shawcross, Gary Ridgway...
Pak třeba Hugh Laurie a jeho "Zátah na ďábla". Kompletní rozebrání zločinů Čikatila. Z dokumentů mě celkem bral seriál "Zrozeni k zabíjení" z českých "Legendy kriminalistiky" nebo "Hrdelní zločiny". Slováci mají hodně nekompromisní počin "Najväčšie kriminálne prípady Slovenska" epizodu "Horehronsky rozparovač" z hlavy už nikdy nevymažu... Pokud na to máš žaludek tak:
https://youtu.be/iOZmhOgXy34

Ten film co jsi popisoval není špatný a hodnocení na CSFD je celkem kruté. Daleko, daleko horší je třeba "Masakr v Texasu" (1994). Nechápu jak tam mohla hrát Renée Zelweger, nebo Matthew McConaughey.

Když už jsem u filmu, tak třeba seriál "Mindhunter" je jiná káva. Doporučuji.

Jinak co se týče Geina tak to pro mě vlastně ani nikdy nebyl typický sériový vrah, nehledě na fakt že v té době termín sériový vrah neexistoval. Spíš je neuvěřitelné to nepřeberné množství poruch a úchylek, které ho sužovaly. Ne nadarmo se z domu kde žil, stala na nějaký čas turistická atrakce.




 

Valič
11.09.2020 10:55

J.Rose: Díky za tip, ukázka vypadá celkem zajímavě. Na filmy se už teď moc nedívám, ale po přečtení Limova článku jsem si pustil snímek Leatherface z roku 2017, který jsem jako jediný z té série dosud neviděl. Je to vlastně „origin story“ a „prequel“ k tomu původnímu Texaskému masakru motorovou pilou z roku 1974. Moc jsem od něj nečekal, ale nakonec se mi i celkem líbil (možná víc než některá z těch volných pokračování, která vznikla v osmdesátých a devadesátých letech).

O tématiku sériových zabijáků jsem se trochu zajímal někdy před pětadvaceti lety, ale spíš jen okrajově. Prostě mě jen zajímalo, o čem vlastně zpívají metalové kapely typu Macabre (příběhem Eda Geina se ale volně inspirovali i takoví Slayer, a to konkrétně ve skladbě Dead Skin Mask). Měl jsem doma pár „knížek i s obrázky“ (ty jsem ale později všechny odnesl do antikvariátu) a taky jsem si občas četl články z jakéhosi bulvárního časopisu o šokujících kriminálních případech, který si kupoval můj děda. Když jsem měl později přístup k internetu, tak mě celkem bavily stránky Crime Library (ty už sice pár let neexistují, ale jejich obsah se dá vyhledat v archivu Wayback Machine: web.archive.org). Ty níže zmíněné články o Edu Geinovi jsem si prošel po přečtení Limovy recenze, protože jsem k ní chtěl původně přidat komentář hned po jejím zveřejnění a chtěl jsem si ty údaje nejdřív pořádně prověřit.

To, že Gein svého bratra tenkrát zabil (údajně se předtím dost často neuctivě vyjadřoval o jejich matce), je dost pravděpodobné, ale v té době nikoho nenapadlo, že by byl něčeho takového schopen. Sousedé ho většinou považovali za neškodného podivína a užitečného troubu, který jim ochotně a často i zcela zdarma vypomáhal s různými neoblíbenými pracemi. Jednou prý sice kdosi v jeho domě zahlédl dvě masky z lidské kůže, ale spokojil se s Edovým vysvětlením, že se jedná o exotické suvenýry, které mu během druhé světové války poslal jeho bratranec sloužící na Filipínách.

 

J.Rose
11.09.2020 05:59

Valič: Moc pěkné čtení. Je vidět že se o fenomén sériových vrahů patrně zajímáš.
Jinak na základě toho co jsem přečetl, se přikláním tomu, že Gein svého bratra opravdu zabil.

Z poslední doby bych ti rád doporučil film "U Zlaté Rukavice", ale počítám že jsi ho už viděl. Pokud ne tak neváhej. Zajímalo by mě zdali film před svou smrtí viděl i božský Kája, vzhledem k tomu že tam zní i jeho song :-)

 

Valič
10.09.2020 23:06

Limův článek je samozřejmě opět skvělý, stejně jako ty předchozí. Je to vůbec poprvé, co jsem v jeho recenzi narazil na nějaké nepřesnosti, ale splést se může občas každý. Nechtěl jsem na ně původně vůbec reagovat, protože jsem předpokládal, že si jich nikdo nevšimne, ale když už na ně dnes někdo upozornil, dovolil bych si uvést některé ty údaje na pravou míru (vycházel jsem z pěti nezávislých zdrojů, které se v drtivé většině věcí shodovaly).

1) Gein byl usvědčen pouze ze dvou vražd, které byly spáchány střelnou zbraní mimo jeho dům (o žádných suterénních jatkách se žádný z článků nezmiňoval). Všechny ostatní nalezené části těl prokazatelně pocházely z vykradených hrobů. Vyšetřovatelům se nepodařilo prokázat žádnou zásadnější spojitost s několika dalšími záhadnými zmizeními, ke kterým dříve v okolí došlo. Objevily se i spekulace týkající se podivného úmrtí Edova staršího bratra, který zahynul za krajně podezřelých okolností při vypalování suché trávy na rodinném pozemku.

2) Gein ve svém domě v žádném případě neuchovával ostatky své vyšinuté matky a k výrobě masek, částí oděvů, nábytku a dalších svých morbidních parafernálií používal výhradně těla získaná výše uvedenou trestnou činností. Jednalo se převážně o ženy středního věku, které mu jeho matku připomínaly. Je dost sporné, jestli se v jeho případě jednalo o transsexualitu v pravém slova smyslu. Za vším byl podle všeho právě jeho patologický vztah k panovačné matce, s jejíž smrtí se nebyl schopen vyrovnat a podle vlastních slov toužil „vklouznout do její kůže“.

3) Žádný z dostupných pramenů neobsahuje jedinou zmínku o tom, že by Gein části svých obětí pojídal (celkem by mě tedy zajímalo, jak se dostal do knihy s názvem Historie kanibalismu). V profilech některých jiných sériových zabijáků se sice někdy objevují historky o nabízení divně chutnajících hamburgerů sousedům (Jeffrey Dahmer), pořádání grilovaček s podezřele vypadající zvěřinou (Nathaniel Bar-Jonah) nebo dokonce prodeji mletého masa pochybného původu na černém trhu (Fritz Haarmann), ale většinou se jedná pouze o ničím nepodložené fámy (nedá se samozřejmě vyloučit, že v některých případech k něčemu podobnému došlo).

Hlavní část recenze je naprosto v pořádku a ty zmíněné nepřesnosti se samotného filmu vůbec netýkají, takže Limova pověst neomylné kráčející filmové encyklopedie vlastně vůbec poškozena nebyla. :-)

 

DarthArt
10.09.2020 18:28

Wikipedie je fantastický projekt, ale jeho slabinou je samozřejmě to, že nemá konečnou redakci, takže tam může nějaký trouba nakydat nesmysly. Třeba v mém oboru jsou ale informace na Wiki až neuvěřitelně přesné a hloupostí je tam zanedbatelné množství - logicky, proč by někdo při popisování gotického kostela někde ve Slaném cpal do článku fámy a blbosti. Horší to asi bude s popkulturou, když jsem ale sahal do Wiki při zjišťování informací pro recenze, byla taky z 99 % správná. Konkrétně - potřebuju vědět sestavu, kouknu v rychlosti na Wiki a pak si to ověřím v bookletu nebo na Discogs. Je toho ale samozřejmě mnohem víc.

Ještě přesněji řečeno - wiki stránku o profesoru Heyrovském bude s největší pravděpodobností dělat někdo serióznější, než křiklavý příspěvek o masovém vrahu. I ten je ale na wiki zdá se v pořádku.

Čili rezultát --- Wiki je geniální zdroj, ale pokud ty informace pak chcete používat nějak seriózněji, je nutno dál ověřovat.

 

Lima
10.09.2020 15:40

O bulvár se rozhodně nesnažím, tenhle přístup je mi krajně nesympatický a bulvárními médiemi, potažmo bulvárními pisálky pohrdám. Nicméně jsem vycházel ze zdrojů, které - pokud je pravda, co píše Obsolete - nejsou přesné, tak se omlouvám. Měl jsem si to asi ověřit z více zdrojů. Mezi validní zdroje ovšem NEPOČÍTÁM zde zmíněnou Wikipedii, ta je čistě fan-base projekt, plnej sraček, neověřených a z prstu vycucaných. Vzpomínám, jak jsem na tohle téma vedl diskuzi na CSFD s jedním uživatelem, který se mi na základě informací z Wikipedie smažil vtlouct do hlavy, že Apocalypto Mela Gibsona je historický škvár. V tomhle ohledu se tu střetávaly dva okruhy zdrojů - právě ty pseudoinformace z Wikiny a mnou nasbírané prameny z díla Miroslava Stingla, našeho největšího odborníka na tohle téma. Nakonec jsem se oba shodli, že Wikipedie prostě kecá a mně už to ani nepřekvapuje. Kdyby vás ta diskuze náhodou zajímala, je zaznamenaná v diskuzním CSFD fóru pod filmem. Takže abch to shrnul - při psaní jakkýchkoliv článků se zásadně nikdy neopírám o Wikipedii a do budoucna to ani nehodlám měnit :O)

 

Stray
10.09.2020 15:26

Ještě k popření bulvárnosti odhalím jeden detail zákulisí vzniku tohoto článku - jako fotka č.1 byla původně Limou zamýšlena černobílá fotografie Eda Geina, což jsem mu z producentského křesla zamítl, ne snad kvůli skandálnosti té postavy, ale přišlo mě divné, aby na důležité pozici první fotky v článku účinkoval někdo, kdo ve filmu není a kdo s ním v podstatě z herecké stránky nesouvisí, nahradil jsem jí tak barevným posterem tančícího Leatherfacea, hlavním důvodem změny byla především vizuální ucelenost kompletu a jeho odstředěná dramaturgie.

 

DarthArt
10.09.2020 15:12

Navíc tam Lima ani nepíše, že všechny ty mrtvé Ed Gein zavraždil - když tě vytáhnou z hrobu, vyroběj z tebe pláštěnku a kosti rozházej po bytě, tak seš přece taky oběť, akorát ti předtím nezkrátili život a tobě samotnýmu je to už jedno. Ale dceři, vnučce, matce asi moc ne...

 

DarthArt
10.09.2020 15:09

Pojem "bulvární" bych nepoužíval - kdyby tam napsal, že mrtvoly vykopával na hřbitově a dělal si z nich oblečení, dělalo by to z Ed Geina lepšího člověka? Udělat si celotělový oblek z vlastní matky, to se pěkného, sluníčkového a bezproblémového "curriculum vitae" vtělit dost dobře nedá. I když dlužno přiznat, že ona byla ultrasadistická svině a v Geinovi to šílenství jednoznačně probudila.

Jinak jsem pročetl kapitolu o Ed Geinoviv knize "Historie kanibalismu" (2007) a podle ní to bylo tak, že měl jakéhosi parťáka, který mu pomáhal vykopávat mrtvoly z hrobů, ale když kamarád zemřel/odstěhoval se (nevím teď přesně), neměl fyzickou sílu na exhumace začal ty ženy zabíjet, protože to bylo lehčí. Ke dvěma vraždám se přiznal, další dvě jsou nejisté, protože šlo o zmizení zhruba ve stejné době, a pak možná zavraždil ještě nějakého kluka. O lidském mase pro sousedy v té kapitole nic nebylo, ale pamatuju si, že jsem něco podobného četl, možná někde jinde v té knížce. To už přesně nevím.

Jo, a píše se tam taky, že tenhle příběh inspirsoval nejen Psycho a TChM, ale taky Kingův román "It". Strayi, znalče Stephena K, je to možné?

 

Stray
10.09.2020 14:17

Jestli je tenhle článek hodný nějaké výraznější kritiky, tak pak snad už všechno. Chci jen říct, že autor určitě nepřibarvoval schválně. A že v prváku v praktických cvičeních něco přeříz? To se mu pane kolego stane v životě ještě mnohokrát.:-)