TESTAMENT - The Ritual

90%

Dodnes je možné brát album „The Ritual“ jako souhlasné pokývání na stylově zlomové Černé album od kapely METALLICA. Řada z vůdčích kapel thrashmetalového ranku osmdesátých let si byla v té době dobře vědoma stále omezenějších výrazových prostředků vlastního stylu a proto počala na počátku devadesátek vyvíjet svou produkci k přehlednějším strukturám skladeb a větší míře klasicky rockové melodiky. Bylo to vlastně dobře, protože se změnami docházelo u mnoha kapel k dalšímu skladatelskému růstu a zároveň ke zvýšení fanouškovské základny, která v případě TESTAMENT, ale zejména v případě slavnějších MEGADETH, to celé pohodlně vzala. Obě tyto kapely si totiž i přes vydatné ubrání na agresi, přechodu k volnějšímu stylu komponování a otevření se melodičtějším klasickým partům zachovaly svůj osobitý výraz. V souvislosti s jejich tehdejší tvorbou můžeme tedy už jen stěží hovořit o thrash metalu. Myslím, že škatulky power metal nebo americká obdoba heavy metalu by jim tenkrát slušely podstatně více.

„The Ritual“ je také možné brát jako okázalou labutí píseň vynikajícího sólového kytaristy Alexe Skolnicka, který na rozdíl od většiny spoluhráčů, vždy silně tíhnul k melodiím a civilizovanému pojetí rockové hudby. A právě na albu „The Ritual“ se mu dostalo zřejmě největšího zadostiučinění v průběhu jeho kariéry u TESTAMENT. Spoluhráči mu zde více méně umožnili vytvořit dílo podle jeho osobního gusta, a tak se zde Alex Skolnick nalézá jako spoluautor téměř všech písní (hned vedle tradičního songwritera Erica Petersona). Životní výkon zde podává zejména Chuck Billy, který svým sytým hlasem obohatil řadu nezapomenutelných metalových šlágrů, stojících na výrazných melodiích a hutném, avšak přehledném riffování ve středních tempech. Předobrazem ke tvorbě nové desky stála kapele poslední METALLICA, která sklízela se svou rok starou nahrávkou milionové úspěchy po celém světě a tak měl producent Tony Platt ve své práci jasno. Cíl byl daný – vtěsnat to nejlepší, co v TESTAMENT vězelo, do stylu úspěšné METALLICY.

Po velmi krátkém kytarovém intru přichází perla z největších – „Electric Crown“, snad nejúspěšnější píseň v historii této pětice. Riffy po vzoru „Enter Sandman“ byly opatřené častými Alexovými vyhrávkami a pumpovaly skladbu k velkolepému refrénu. Chuck Billy je jistý v každé slabice jeho nově nabitého „heavy“ výrazu, který mu zde velmi sluší a působí podstatně kultivovaněji než kdy dříve. Přestože se na albu nenalézá jediná rychlejší skladba, která by dala vzpomenout na bičování nespoutaným živlem v old school thrash vypalovačkách z raného období, nemůžu říct, že by album znělo monotónně nebo suše, naopak je z čeho brát. Pravda je, že 90% zde umístěných písní bylo vystavěno podle velmi podobné šablony – střední tempa, klasická „hard ´n´ heavy“ sóla, krátké kytarové vyhrávky, variabilní melodie, ale to vůbec nevadí, většina z nich má své osobité kouzlo. Hned druhou věc „So Many Lies“ by kolegům z Frisca tehdejší METALLICA mohla hodně závidět. Sekané Petersonovy riffy jedou jako dobře namazaný stroj, zatímco Skolnick nad nimi staví košaté kytarové malby, o Billym netřeba se zmiňovat – nejlepší zpěvák v tomto metalovém stylu. Titulní song – to je mohutné tunové monstrum. Silná, zatěžkaná skladba s atmosférou, která vás zaručeně uhrane. Úlohu tradiční balady, které byly u TESTAMENT vždy na úrovni, převzala zasněná „Return To Serenity“ a dvě přímočaré čtyřminutovky „Deadline“ a „The Sermon“ zde rovněž představovaly spíše to na první poslech líbivější, co v konečném zúčtování mohlo tohle vyspělé album nabídnout. Po desce z kapely odchází jak Alex Skolnick, tak i bubeník Louie Clemente, a tak deska platí za jakési velkolepé zakončení první šestileté etapy, kterou zdobí pět kvalitních a osobitých alb nahraných ve stejném složení a za kterými je znát jasná vývojová linie.

08.12.2015	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz