Last Hardrock Outsider

TESTAMENT - Practice What You Preach

Třetí album „Practice What You Preach“ je do dnešních dnů komerčně nejúspěšnější nahrávkou TESTAMENT, pěti sympaťáků z Bay Area působících v průběhu právě tehdejší doby jako nerozbitný a vzácně kompaktní tým. Ze současného pohledu se však jedná o poměrně neprávem přehlížený drahokam jejich diskografie, který ve své době skutečně znamenal pro dříve podstatně nářezovější těleso mírný stylový odklon a zároveň komerční průlom mezi absolutní elitu americké metalové scény. Proč se tak však stalo právě v roce 1989 a až s touto jejich třetí nahrávkou, když obě předchozí desky skýtaly více, dnes u thrashových TESTAMENT tolik obdivované, průraznosti a nespoutanosti? Jednak to bylo zřejmou popularitou thrashmetalového žánru na samotném sklonku osmdesátých let, který v tom roce dostával poměrně velký prostor i v metalových pořadech vysílaných na tehdejší stanici MTV, ale hlavně přičiněním kapely samotné, která se rozhodla nestát na místě a do své tvorby nasát podstatně více klasických melodií, které by jí oddělovali od ostatních kapel, sveřepě se držících kořenů.



Ať už to tedy bylo skvělými hráčskými výkony – hlavně obou kytaristů Alexe Skolnicka i Erica Petersona – silným hlasem a všestranným projevem jejich charismatického zpěváka Chucka Billyho nebo jejich promyšlenými a technicky vyspělými písněmi, které na „Practice What You Preach“ nabraly ještě o poznání výraznější kurz směrem k melodičtějšímu rocku/metalu, mohou si dnes díky tomuto kroku blahopřát. Kapela si tak poměrně rychle vytvořila, na rozdíl od mnohých stylových kolegů, početnou a stabilní fanouškovskou základnu, která už beztak čerpala energii z výborných prvních dvou alb – „The Legacy“ a „The New Order“. Cíl velmi talentované, hladové a stále se hráčsky lepšící kapely byl v tom roce jasný – získat co nejdřív široké zástupy nových fans, nejen thrashmetalové headbangers, ale také lidi přicházející z řad fanoušků klasické Hard´n´Heavy školy. TESTAMENT na „Practice What You Preach“ definitivně dostali do své hudby větší dávku techničtějších momentů a svěžího groovu, stejně jako melodiku, s jakou v té době díky písni „One“  bodovala především METALLICA. Pokud jde o texty, ty se týkaly především stále aktuálního zhoršování životního prostředí („Greenhouse Effect“), sociálně kritických témat („Practice What You Preach“) nebo nevysvětlitelných a  nadpřirozených jevů („Nightmare“).


Alex Skolnick svůj výrazný kytarový talent předvedl nejen v závěrečné instrumentálce „Confusion Fusion“, ale zejména ve fantastické skladbě „The Ballad“, a tak se dalo tvrdit, že od této desky na tři sezóny převzal taktovku nad kapelou, která nepopírala své touhy po rockovějším vyznění. Balada poplatná svému názvu, se díky Alexově sólu rozjíždí ve své úvodní nostalgické fázi  velmi pomalu, posléze do ní vstupuje Chuck Billy s doslova geniální barvou hlasu. Zde se totiž naplno projevil jako všestranný a velmi dobrý zpěvák a nebýt faktu, že se píseň zhruba ve dvou třetinách svojí délky zlomí v rychlý nářez, šlo by skutečně o jednu z nejlepších balad všech dob v metalovém žánru. Ten samý vzorec poté TESTAMENT předvedli na následujícím albu „Souls Of Black“, kde tuto úlohu převzala snad ještě lepší aristokraticky honosná věc „The Legacy“. Za nosné pilíře alba však považuji tři songy, které nabídnou metallicovské melodie prezentované osobitým způsobem ala TESTAMENT, barvité kytarové party i nezapomenutelný výkon mohutného indiána Chucka Billyho – „Envy Life“, „Time Is Coming“ a „Sins Of Omission“. Výborné, inteligentní a stále ještě thrashmetalové album své doby, které nelpí jen na tvrdosti.


06.12.2015Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

rumcajs07.12.2015 22:37

Tak nejenom jim, že. Osobně se za fanouška Testament považuji. A největší slabinou desky je fakt zvuk, tu nápady tam jsou.

 

Valič
07.12.2015 22:15

Tak v roce 1989 vyšlo plno výborných desek - Coroner, Voivod, Sabbat, Nuclear Assault, Helstar, Toxik, Lääz Rockit... (mimochodem, Fabulous Disaster vyšlo už koncem roku 1988). Testament se tenkrát prostě chtěli hudebně někam posunout a s tím, že se ten směr, kterým se vydali, nelíbí některým fanoušků Sodom nebo Sepultury (nic proti nim), se asi nedá nic dělat. :-)

 

Meresz
07.12.2015 18:30

Slabučký album, bez gulí, bez ťahu na bránku, bez silných nápadov a čo má znamenať ten zvuk? Ak chcete skutočný TOP thrash 1989, tu je zopár príkladov:- Kreator - Extreme Agression- Sodom - Agent Orange- Exodus - Fabulous Disaster- Overkill - The Years of Decay- Sepultura - Beneath the Remains- Annihilator - Alice in HellOproti týmto doskám sa tento Testament krčí v kúte. Ako mohli nadobudnúť takú popularitu?

 

Valič
07.12.2015 15:40

90% V době vydání jsem desku poslouchal celkem často, ale později už jsem se k ní moc často nevracel (na rozdíl od prvních dvou řadovek). Ten zvuk se mi taky nezdá zrovna dokonalý a to si přitom kapela v dobových rozhovorech styl nahrávání nemohla vynachválit (všechny nástroje byly nahrávány najednou a dotáčen byl pouze zpěv). Že ani samotná kapela není s produkcí svých starších desek s odstupem času moc spokojena, dokazuje i vydání kompilace First Strike Still Deadly, která obsahuje znovu nahrané skladby z prvních dvou alb. Undisputed Attitude sice nepovažuji za "skvělost", ale pokud ho beru pouze jako jednorázový úlet, který chce vzdát poctu starým HC a punkovým kapelám, tak ta deska ani o moc líp dopadnout nemohla.

 

Stray
07.12.2015 10:12

Pokud bude "Undisputed Attitude" bráno jako skvělost a "Practice What You Preach" jako album s divným zvukem, pak nechci žít na této Zemi. :-)

 

Zetro
07.12.2015 10:10

Zpriehladnenie zvuku mozno ubralo agresivity ale zase dalo vyniknut spevu Chucka Billyho.Pre mna stale za 100%.

 

rumcajs06.12.2015 16:54

Pro mě kámen úrazu. Nechápu zvuk té desky, ve kterém jsou upozaděny kytary. Jde slyšet, ža na albu jsou dobré nápady, ale ten zvuk je zabíjí. Nehodnotím, je mi jasné, že album své kvality má a já se k nim neumím dobrat.