Last Hardrock Outsider

TESTAMENT - Brotherhood Of The Snake

Je fajn, že nám dnes jako houby po dešti roste thrashový potěr, který moc dobře ví, kam správně na džísku umístit nášivku, má v malíčku základní žánrový kánon a umí vyplivnout řádně naostřenou řezanku. Jenže co naplat, málokdy je z toho taková událost, jako když vydá novinku parta, která byla u toho, když se tenhle styl rval na výsluní posluchačského zájmu. TESTAMENT je přesně ten případ. Při vší úctě k mladým spolkům, ony prostě nemají Genea Hoglana, Alexe Skolnicka, Steva DiGiorgia a ani toho Chucka Billyho. Nemají ani ten léty vycepovaný fortel, který se ale – naštěstí – nestačil převalit v rutinu. Protože „Brotherhood Of The Snake“ je už na první poslech mnohem energičtějším a zdařilejším dílem než předchozí „Dark Roots Of Earth“. Těžko přesně říct, čím to je, ale na novince na mě TESTAMENT působí vyhladovělým dojmem, jako kdyby od sebe poslední dvě alba dělily ne čtyři, ale spíš čtrnáct let. Energická sprcha, přičemž z baterie neprýští kapky vody, ale ostré kousky oceli, které se zasekávají do kůže. Vynikající, plný a čitelný zvuk dá vyniknout každému nástroji a bylo by nošením dříví do lesa, kdybych se tu nějak dlouze rozepisoval o znamenitých instrumentálních výkonech. Dá rozum, že Gene Hoglan rytmicky nekulhá a jeho figury musí každému bubeníkovi nahnat slzy do očí, je jasné, že Steve DiGiorgio je perfektní baskytarista a že Alex Skolnick zkrátka umí hrát na kytaru. Potud vše jasné a čisté jako hvězdné nebe.



A teď co? Čekáte, že po onom „superlatývním“, jak by řekl pan Kaplan, úvodu přijde něco jako hudrování na to, že se pod nadupanou kapotou skrývá motor, který jede jen na půl, maximálně tři čtvrtě plynu? Není tomu tak. Je fakt, že po úvodním čtyřskladbovém blitzkriegu „Brotherhood Of The Snake“, „The Pale King“ (tu považuju hlavně kvůli chytlavé Billyho vokální lince za zlatý hřeb desky) „Stronghold“ a „Seven Seals“ tlak trochu zvolní, ale není to nic, kvůli čemu bychom si měli rvát vlasy. Vysoký nadstandard je to i nadále, v každé vteřině je co poslouchat a na čem si pošmáknout. Třeba na valivé „Born In a Rut“, která umetá cestu dalšímu thrashovému výplachu „Centuries Of Suffering“, což je, pravda, v kontextu alba spíše méně výrazná položka. Prostě dobře zvládnutý žánr, nic víc, nic míň.


Náladu ale spraví hned následující „Neptune’s Spear“, vystavěná opět spíše ve středním houpavém tempu, což mi u TESTAMENT v žádném případě nevadí, spíše naopak. Ve vzduchu to znovu jiskří a ke slovu se dostává jistá nostalgie. A ty Hoglanovy kopáky...ach jo. Pak nemám být zatížený na bubeníky. Do konce přesně tak akorát dlouhé desky už toho mnoho nezbývá, přičemž „The Number Game“ je ideálním finále. Padla tu zmínka o stopáži, album má ideálních „starosvětských“ pětačtyřicet minut a i jinak je koncipováno jako z dob, kdy se ještě dbalo na formát dlouhohrající desky. Jako člověk, který stále věří na dramaturgii alb a spíše než jednotlivé písničky poslouchá kompletní celky, z toho mám samozřejmě radost.


Nový TESTAMENT sklízí chválu, kam se podívá. Na Blabbermouth.net už teď operují s pojmem „instant classic“, s nímž bych přece jen zacházel poměrně opatrně. Ano, v dnešní „speedy“ době není problém vyhlásit za klasiku každou jen trochu povedenou desku, což ale se skutečnou podstatou tohoto označení nemá samozřejmě nic společného. Tedy takto. Je možné, že se z Hadího bratrstva časem klasika opravdu stane, to dnes těžko posuzovat. Už teď je ale možné říct – a taky to na tomto místě říkám – že jde o jedno z nejlepších thrashových alb letoška.


24.10.2016Diskuse (5)wuxia
jindrich.goth@gmail.com

 

Valič
15.11.2016 21:06

100% Původně jsem chtěl dát těch procent míň, ale ve srovnání s tím potratem, kterým nás hodlají v nejbližších dnech oblažit "mistři loutek" nemůžu jinak. :-)

 

Carloss
07.11.2016 15:10

Pro mne spolu s novými Prong a Vektor thrashová deska roku.

 

zdenos06.11.2016 00:50

Opravdu velmi dobré album:) Nejvíc se mi líbí titulka, Number game a Stronghold :) Zvuk je nabušenej a bubeník je přímo fenomenální, ty bicí mě neskutečně baví. I přes to, předchozí deska se mi líbila ještě o chlup víc - byla košatější, možná měkčí a jakoby maidnovější, takže Brotherhood u mě teda dejme tomu 8 - 8,5 z 10 :-))

 

Kelly25.10.2016 16:50

Tak pokud mohu porovnat, tak se mi nový Megadeth jeví jako sterilní vytříbená hudba pro hrstku filosofů a oproti tomu nový Testament jako srdcem a radostí hnaná bouřlivá řeka. A ta bublavá basa - no to se jen tak neslyší. BOMBA trash deska roku 2016.

 

Hugo Stiglitz
24.10.2016 18:58

Děkuji za avizovanou recenzi. V naší kotlině moc lidí metal neposlouchá (nebo mám špatné kamarády), takže nadšení z nových TESTAMENT jsem zdílel sám se sebou :-) Oproti předchozí mírně vypčelé fošně, je tohle jednoznačně krok správným směrem.Mimochodem, fakt pěkná recenze.PS: Nejlepší sólo na nové desce - stronghold!