Last Hardrock Outsider

TESLA - Shock

„Už jsi slyšel novou desku od kalifornských TESLA…?“ psal mi mailem před časem pravidelný čtenář těchto stránek spajk a k mému překvapení vše pak doplnil dovětkem - „…je to hrozná sračka“. Nějak jsem si to neuměl srovnat v hlavě. Že by tak zkušená, skladatelsky výrazná parta nahrála někdy desku s visačkou „sračka“? Nechtěl jsem tomu věřit a říkal jsem si, pokud je to pravda, tak už je asi možné všechno. Před třiceti lety si taky nikdo nedovedl představit, že by kapely jako METALLICA nebo SLAYER někdy nahrály nic moc desku. Přistupoval jsem tedy k materiálu této stálice amerického hard rocku mírně ovlivněnej. Snažil jsem se negativní zprávy vytlačit kamsi mimo zorné pole a pozorně vnímat hudbu. Člověk by si měl být schopen vytvořit informační imunitu.

 

Jak to celé tedy nakonec slyším? Je pravda, že kvintet ze Sacramenta pojal tuhle novinku trochu jinak, takže je plná polo-akustických, nikam příliš nespěchajících skladeb, svědčících mimo jiné i o postupujícím věku hudebníků. Ano, ta deska není moc divoká, ale co čekat od chlápků, kterým táhne na šedesát? Snad ne djent nebo progresivní metal? Bez tak všechny výrazné atributy zvuku TESLY, včetně kytary Franka Hannona a chraplavého hlasu frontmana Jeffa Keitha, byly zachovány a kapelu si nespletete s žádnou jinou ani v roce 2019, byť si hraje stranou evolučních proudů moderní hudby. „Shock“ je údržbovou deskou s vrcholy v první polovině stopáže, kde je letargie rozčísnutá několika nájezdy na srdceryvný refrén a větší mírou energie. Některým skladbám bych také neupírat nápady, vždyť úvodní duo vypalovaček „You Won´t Take Me Alive“ a „Taste Like“ desku dobře rozjede a specifika songwritingu TESLY tak poznáte okamžitě.


 

Stejně tak se povedl třetí song, jmenovitě balada „We Can Rule The World“. S podobnými cajdáčky má TESLA spíše kladnou bilanci. Jenže tady téměř všechna výraznější pozitiva končí. A i když titulní skladba ještě neznačí kdovíjaký průser, pravdou se posléze stává, že deska se jaksi rozteče do poměrně jednolitého, nepříliš rtuťovitého materiálu, který se nachází někde na pomezí mezi rockem pro pamětníky z osmdesátek a vcelku příjemně poslouchatelnými baladami hranými v nekonfliktní pop-rockové poloze, kde jemnost všech těch strunných nástrojů občas doplní i využití chill elektro rytmiky, což je věc u této kapely dosud neslyšená. Těch opravdu energických čísel už zde moc neslyšíme a desce jakoby chyběl opěrný bod, ke kterému by se ten materiál dal přiřadit i po letech. Vše jakoby splynulo do neměnnosti a poklidného písničkového universa. Možná to bude nakonec znít dost příkře, ale tohle je vítězství průměrnosti v řadách kapely, která skoro nikdy dříve nebyla průměrná.

 

Výhodou je, že TESLA je natolik skladatelsky výraznou a osobitou kapelou v rámci konzervativního amerického hard rocku, že nemůžeme mluvit v žádném případě o průseru. Při srovnání s posledními alby street-rockerů JETBOY a BUCKCHERRY (zde recenzovanými minulý týden) mají tihle zkušení borci stále jasně navrch, při srovnání se svými klasickými alby, platinou i zlatem ověnčeným materiálem z osmdesátých i devadesátých let, však „Shock“ určitě neboduje. Zkrátka, jak jsem výše prozradil, tohle je údržbová deska z povinnosti, která vlastní tu a tam chytlavě rockový song, jinde příjemně poslouchatelnou baladičku, vše v typickém zvukovém balení (i když jsem přesvědčen, že digitální doba právě kapelám jako TESLA vůbec nesvědčí), ale jinak nic světoborného. TESLA má zkrátka v zásobě valnou většinu lepších desek.


26.03.2019Diskuse (24)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

NDR
05.04.2019 14:09

Tak som si k tomu sadol opät aj v spolocnosti Sparku :) Stale sa mi tazko prenasa cez tu produkcnu polepenost, to je obdobne v mnohych pripadoch, napada posledny Bon Jovi, clovek ak do toho trosku vidi, tak pocuje ako je vsetko polepene, podporene, nielen zdvojene ale z x-nasobene, spevy, sample, vokaly, gitary, snare podlozeny este ktovieakymi "udelatkami" vravim si lepsie to nechat ako je alebo sa na to vysrat. Na druhej strane, ked clovek prekona ten "kocko*pes" rozpor/odpor ta platna sa pocuvat da. Po vcerajsku by som tomu ako albumu Tesly dal tak 25, ale vasich 60percent je dobry verdikt, mate lepsi odhad a nadhlad :)

 

Stray
04.04.2019 17:30

A ještě. Ona znalost příslušných PR keců k dané nahrávce mnohdy tvorbě názoru spíš nepomáhá, to je právě to přežvykování všude napsaných žvástů. Nejlepší je psát recenzi z hlavy a dle vlastních pocitů.

 

Stray
04.04.2019 17:23

Byl to typ alba/recenze, kdy se rozmýšlím, jestli se mi to vůbec chce psát. Článek vnímám jako neutrální, většinu textů mám lepších, ale na druhou stranu se mi můj článek líbí ze všech recenzí na Shock nejvíc. Sorry, jsem skromnej, ale nejlepší.:-)))

 

NDR
04.04.2019 17:07

Blba? Urcite nie. Pravdaze si uvedomujem, ze len iracionalne hladam vinnika... Mozno je ta kapela uz v tak zlej kondicii ze to inak urobit neslo.

 

Stray
04.04.2019 16:59

A přijde ti ta moje recenze blbá? To že v ní nezmiňuji ani DEF LEPPARD, ani Collena je způsobeno tím, že jsem jí napsal rovnou z patra, stranou jakýchkoliv informací, zkrátka když recenze vznikala, vůbec jsem nepotřeboval vědět, kdo tu desku produkoval, protože u takhle průměrné hudby mě nebaví studovat materiály a okolnosti vzniku. Prostě jsem to napsal tak, jak jsem ten poslech cítil, DEF LEPPARD jsem z toho (tenkrát) bez nápovědy neslyšel, nespojil jsem si je zrovna s TESLOU.

 

NDR
04.04.2019 16:40

Dlho som ten posluch odkladal, mozno som nemal vopred citat ziadne nazory.... nuz ano stoji to za prd. Kapele, ktoru som vzdy povazoval za spicku dosiel dych. A navyse stratila sudnost, totiz hlavnu chybu nevidim v recenzentom uvadzany slabsi autorsky rukopis, chybu pocujem najma v produkcii, ta je priserna, umela neprirodzena, popikova... smiesne shaker perkusie pripominaju automaticky sampler, gitary bez stavy, vsetko stlacene v kompresii, vobec to nepracuje, nedycha... prave to pocuvam uz druhy krat (a bojim sa ze aj posledny) hra mi 11tka I want everything a nepocujem ziadny snare len nejake plasknutie, pripominajuce lupanec, zle cele zle. Pred casom Stray kritizoval album Satan za old scholol produkciu a podla neho strasne garazove bicie, no tak tu by som privital keby to cele Tesla nahrala kapela pre mna za mna aj na kazetak a tento denaturalizovany produkcny preparat nech si narcisticky chrt Collen strci niekam.

 

Stray
30.03.2019 12:47

Pekárek: Devina nemám doma ani jednu nahrávku, viděl jsem asi tři jeho koncerty (z toho dva na Brutalu a jeden v Roxy) a uznávám ho jako umělce, ale není to hudba mého DNA, je mi sympatické že se snažil o progres, že se postavil na vlastní nohy a na nikoho nespoléhá, je pánem své tvorby, ale ta hudba mě více méně přijde málo melodická a nudná. :-)

spajk: Určitě chci napsat článek na téma filmu The Dirt, ještě jsem to ale neviděl, uvidíme kdy se k tomu dostanu, nemám pořád svůj komp (pořád se tam něco sere) a jedu přes vypůjčenej notebook s mnohem menší operační pamětí, videa se sekaj, filmy to už si vůbec netroufám pouštět. I vzhledem k tomu, že mám na jaře vyhlídnutý na recenzi už asi jen dvě alba (LA GUNS a WHITESNAKE, zbytek je okraj - to jsou takový ty GRAND MAGUSY a všemožný další mp3 košty, na kterém se soustředím míň) je jasný, že ten film nevynechám. Uvažuju i o recenzích na stěžejní desku od kapel jako BLUE MURDER, BADLANDS nebo KINGDOM COME, což jsou kapely, které bych si dovolil vyjmout z hair-metalových komet a nahradil bych je tam něčím prostším na způsob ROXX GANG. Jaro bude hodně historický a hodně glamový.

 

Pekárek
30.03.2019 12:24

Stray: Díky, vidíš Devin, zajímá mě....

 

spajk
30.03.2019 12:20

Bude nějaké počtení k tomu filmu?
Včera jsem ho viděl a líbil se víc jak Bohemian Rhapsody....

 

Stray
30.03.2019 09:27

Vyhrál Devin Townsend a tabulka tento měsíc moc nabušená není. Na titulce Nikki Sixx z MÖTLEY CRÜE, hodnotím posun coverů správným směrem, i když je to z komerčních pohnutek díky tomu filmu, příště už zas budou (zdali tipuji správně je ve hvězdách) AMON AMARTH.