Tentokrát spíš něco ohledně našich stránek

Momentálně to s webem cítím tak, že se nachází na konci jedné šestileté kapitoly, po které by dost pravděpodobně mělo následovat pokračování v poněkud svěžejším a impulzivnějším duchu. Mělo, …i když? Otázkou zůstává, jak dlouho může trvat období únavy, které provází každý konec něčeho, co se vlastně při maximální snaze autora už nějakou dobu příliš nevyvíjí a vlastně ani tam venku nevybízí k takovému zájmu, jaký by si tvůrce sám představoval.  Řekne se: čtyři stovky návštěvníků denně, to je přeci hezké číslo? Ne však když trvá beze změn dva roky z šesti let existence. Existují weby, které umíraly třeba několik let, naopak i takové, které to zabalily jen při sebemenším snížení odezvy na jejich práci. My budeme každopádně pokračovat, ale nejsem si jistej, zdali jsme schopní ve stávajícím stavu laťku posunout o poznání vzhůru. Jelikož setrvání na svém osobně nepovažuji za pozitivní jev, není možné se dnes vyhnout frustraci. Zde je několik bodů v rámci úvodníku týkajícího se tentokrát samotného webu CrazyDiamond.cz.

PayPal

Možná jste si všimli tlačítek Donate, které byly zhruba před týdnem umístěny do pravého dolního rohu u každého otevřeného článku a rovněž na spodek pravého černého sloupce. Po šesti letech existence webu, a s tím související dlouhé a pečlivé úvaze, jsem usoudil, že by podobný jednosměrný finanční kanál pověsti stránek nijak neuškodil. Vše je na dobrovolné bázi. Pokud bude mít čtenář chuť naše stránky finančně podpořit, bude to jen na jeho osobní volbě a může tak učinit přes službu PayPal, kde jsme si založili účet. Pro pravidelného návštěvníka se tak nic nemění, všechny části webu jsou dál volně přístupné a není nic snazšího než si zmíněné ikony nevšímat. Ta možnost podpory tady ale tentokrát už je a tím finálním impulsem pro umístění tohoto tlačítka byla jedna má návštěva v hospodě, kde se přede mnou jeden takovej ten rádoby fortelnej výčepák ušklíbl nad pro něho malým spropitným.

Sociální sítě

Ten důvod, proč jsem již před osmnácti měsíci přestal házet odkazy na naše články na FB profil byl jednoduchý. Přes každý FB odkaz k nám přišlo méně než pět návštěvníků (spíše dva než pět). Sralo mě tím ztrácet čas. Vyhodnotil jsem si to tak, že při stabilní návštěvnosti okolo čtyřstovek lidí denně mě nestojí za to obětovat pět minut pro uložení článku do našeho FB profilu, aby si to pak otevřeli dva lidi. V tomhle směru jsem momentálně na vážkách, jestli mám po této dlouhé pauze začít v hysterickém tempu překotně pastovat šest až deset facebookem nepoznaných a promeškaných článků denně a ještě stránky vehementně začít zviditelňovat jinými způsoby prostřednictvím sociálních sítí a nebo, tak jak se pravděpodobně stane, se na to celé vysrat a FB profil prostě smazat. Osobně mě povrchnost sociálních sítí a celá ta honba za lajky nikdy k srdci nepřirostla a ani jí nepovažuji za relevantní jev kvality, obliby a návštěvnosti, naopak mě to tenkrát bralo energii a docela odvádělo pozornost od toho hlavního, psaní článků.

Nábor pisálků

Stránky jsem sice založil za pomoci stavitele Louži sám, ale od začátku jsem počítal s tím, že na ně nebudu přispívat jenom já. První roky to vypadalo jako prapodivný sólo projekt, kde se ke mně občas někdo tu a tam přidal a záhy zase zmizel. V posledních dvanácti měsících jsem nalezl oddaného a šikovného parťáka v DarthArtovi, který zmapoval porevoluční českou metalovou scénu, pak to nějakou dobu viděl na popis míst naší země, blízce či vzdáleně spjatých s podobnou hudbou, a nyní si plní svůj vysněný seriál o QUEEN. Ohledně Okované turistiky, kterou DarthArt na startu vnímal jako ne úplně plnohodnotné psaní, jsem z počátku musel psychologicky zapracovat a ujistit jej, že jde o zajímavý koncept, kterému bych dal rád přednost před partou okolo Freddieho Mercuryho. Mohly za to také autorovi encyklopedické znalosti historických míst a fakt, že se mu ty články psaly lehce a dobře. Snažím se u každého obrátit pozornost na to, co je mu nejvíc vlastní a kde má největší potenciál k tomu, že z tématu dostane to úplně nejlepší, na něco, co dotyčný nejvíc zná, co jej jako osobnost nejvíc charakterizuje a na čem se nejméně nadře. Momentálně pracuji na Subeerovi, jehož pozornost se mě pomalu daří obracet na prostředí, kterým se tento dlouhodobý čtenář a chvilkově pisálek sídlící devatenáctým rokem v jihovýchodní Asii vymyká ostatním, takže je zde vyhlídka na lahůdkový seriálek z dálného východu. Počet přispěvatelů u mne samozřejmě neovlivňuje chuť do vlastního psaní, i kdybych zde nikoho neměl, prostě bych si to jel podle svého, nicméně bych rád vybídl další potencionální zájemce o psaní článků k nějaké aktivitě. Web vyloženě potřebuje čerstvou krev a za zkoušku nic nedáte, takže se nestyďte přihlásit.

Videa

Už nějaký pátek si vážně pohrávám s myšlenkou na start video-reportáží a krátkých komentovaných recenzí. Zatím se snažím pronikat do tajů softwaru na úpravu video/audio záznamů a musím říct, že to bude běh na delší trať. Jednak jsem asi dost sebekritickej a nedovolil bych si zveřejnit něco, co by působilo divně, a za druhé neznám nikoho, kdo by mě s tím výrazně pomohl, a tak krůčky jdou kupředu čistě na samoucké bázi. Když jsem se zkoušel postavit před kameru, musel jsem uznat, že takhle by to dál asi nešlo. :) Asi to nebylo úplně na hovno, ale artikulovat jako komentátor zpráv o počasí zatím nesvedu. Tvrdím tedy, že se musím nejdřív naučit pořádně mluvit a pak půjde všechno snadněji. Zatím mám za sebou šestnáct nepodařených úvodníků k reportáži z koncertu VOIVOD, které zjevně poslouží pouze pro účely tréninku zpracování záznamu a nikdy je nikdo neuvidí, ale co je hlavní, když je čas, vždy si něco zkusím, takže i tohle vidím do budoucna v růžových barvách. No a to je zatím v krátkosti všechno, mějte se a zachovejte nám přízeň.

22.09.2018	Diskuse (30)	Stray