TAKIDA - The Agony Flame

80%

Kdysi si je vybrali jako jednoho ze svých koní Roadrunner Records, ale nakonec z toho nic nebylo. Přestože mělo být. Dnes jsou u Napalm Records. Není to metalová kapela, ale label je prostě chce mít. Buď věří, že se to jednou prolomí a přijde velký úspěch, nebo je považují za skvělou skupinu, ať to stojí, co to stojí. TAKIDA je po více než dvaceti letech existence a deseti albech stále úspěšná ve Švédsku, ale pořád se nic neděje na mezinárodní scéně. V rámci stáje Napalm je sledovanost kapely spíš menší než větší a po tolika letech fungování se to asi nezmění. Trochu známá je skupina v Německu, kam se letos na jaře vydá na turné. Jedna zastávka bude i ve Švýcarsku, druhá v Rakousku. Jinde nic, v Česku nebyli nikdy…

Nová deska je ale jako obvykle výborná. Instrumentálně ani aranžérsky tam není nic, co by vybočovalo ze standardu: normální rock s občasnou drsnější strunou a klasickými aranžemi sloka/refrén, sloka/refrén, sloka/refrén, konec, v některých písních obohacených občasným mostem nebo sólem. Na první pohled nic zvláštního. V reálu to je ale kapela, která se zadře pod kůži. Jednoduchou, ale poctivou písňovou formou, vemlouvavým vokálem Roberta Petterssona, hypnotickým zvukem nástrojů i celkovou produkcí, ale především schopností napsat dobrou a zapamatovatelnou melodii, která nutí zapnout instantní repeat a vše opakovat dokola a dokola. Textům metalových kapel se většinou moc nevěnuju. Je jim v těch growlech apod. těžko rozumět, takže si je i člověk znalý angličtiny musí vyhledávat. Někdy jsou skvělé jako u INSOMNIUM, a vytváří to tak krásnou nadstavbu k písním, jindy jsou jako u ARCH ENEMY, a tak je lepší se soustředit na hudbu.

TAKIDA má dobré texty a kapela ví, o čem mluví/chce zpívat. Nadstavba tu je a člověk se vedle melodií může zasnít do těch příběhů o lásce, osamělosti, neporozumění a existenci. Příběhů, které neznějí klišovitě. Příběhům, které kapela dokáže podat tak, že jim věříme. TAKIDA nás dokáže praštit kladivem tak, že bloumáte sami nocí a přemýšlíte, jestli to celé dává smysl.

Dvě skladby ze současné desky jsou pro mě zatím nejlepšími písněmi roku. „Your Blood Awaits You“ a „Nothing but a Misplace“. Která je lepší, se nemůžu rozhodnout. Výborné texty jen korunují krásné melodie, které jsou základem celého zážitku. První o vztahu matky s drogově závislou dcerou, druhá o milostném vztahu, který nikdy nemohl fungovat. Dalšími skvělými písněmi jsou „The Loneliest Hour“, „The Other Side“, „In Time“, „Sickening“ nebo „Isolated (Smoke and Mirrors)“. Zbytek desky také nedělá ostudu. Obě nejlepší skladby – „Your Blood Awaits You“ i „Nothing But a Misplace“ – hraje TAKIDA i během letošního turné. Na začátku dubna jsou v Lipsku a pak i v Norimberku. Nepočítám, že k nám brzy dorazí, takže nezbývá než vyrazit do Německa a okusit je i naživo.

05.03.2024	Diskuse (5)	Gazďa