Last Hardrock Outsider

STONE SOUR - House Of Gold And Bones Part 1

Corey Taylor a Jim Root, dva členové maskovaných SLIPKNOT, jak známo, již mnoho let souběžně působí v další mimořádně úspěšné (hlavně ve Spojených státech) kapele – STONE SOUR. Ta letos na podzim vydala již své čtvrté řadové album, které představuje první polovinu poměrně atraktivního konceptu s filosofickým podtextem. Téma se zabývá cestou životem, ranách, které každý v jeho průběhu schytává a schopnosti se z nich vyhrabat, popřípadě poučit a začít znovu a jinak. Je zřejmé, že většina lidí opakuje stále stejné chyby a není schopna se z bludného kruhu vlastních zvyklostí vyhrabat a právě myšlenky na uvěznění ve svém vlastním vězení jsou základním mottem prvního dílu tohoto konceptu nazvaného „House Of Gold And Bones“. Druhý díl je slibován na příští rok a jak tak poslouchám zdařilou první nahrávku, již se na něj moc těším, navzdory faktu, že jsem dosud nikdy předchozí tvorbu STONE SOUR do podrobna neprozkoumával.


 

Řadou nominací na Grammy ověnčená parta, v jejíž tvorbě nalezneme vlivy, jak klasické zaoceánské Hard´n´Heavy produkce uplynulých dekád, tak jistý neo-grungeový odér, se zde opravdu vyšvihla a novinka tak splňuje nejpřísnější kritéria na prvotřídní moderní metalové album, které je navíc přecpané od začátku do konce razantními hity. Většina songů stojí na hutných power rockových základech. Navíc zde dochází i na nějakou tu tklivou baladičku, kde Corey Taylor dokazuje, že je opravdu výtečným pěvcem, zvládajícím velmi náročné hlasové rejstříky. STONE SOUR sice nevykazují takovou dávku nahuštěnosti a brutality, jako tomu je u SLIPKNOT, ale vše si vynahrazují variabilnějšími (více klasicky rockovými) postupy a větší škálou melodií, takže posluchač dostává pestrou nahrávku, která však netrpí úbytkem aktuálnosti (nepůsobí zastarale), naopak zní hodně atraktivně a moderně.

 

Jen stěží zde hledám slabšího místa. Snad jen úvodní song „Gone Sovereign“ v sobě má trochu té post-grungeové unavenosti, ale počínaje následující skladbou „Absolute Hero“, dojde na razantní power metalové rozkopnutí dveří a záhy čelíme jedné silové riffopalbě za druhou – vše je oděno do naprosto moderního zvukového kabátku. Co mne však těší nejvíce, je skutečnost, že si kapela na rozdíl od minulosti udělala čas a složila výrazně melodické hymny, které by měly na to zasáhnout rockový mainstream a rádiové stanice. Ne nadarmo se na desce podílel baskytarista SKID ROW Rachel Bolan, který byl před dvaceti lety u slavné éry jeho kapely. Za vrchol nového alba STONE SOUR považuji songy jako „Tired“ nebo „My Name Is Allen“. Balada „Taciturn“ nebo oba dva díly „The Travelers“ rovněž nezklamou, naopak, co se týče dramaturgie velmi bodují. Na druhém póĺu se naopak nachází crossoverově neohebná „RU486“, která je vystavěna po vzoru kapel z devadesátých let.


Dle mne se jedná o výtečné album amerického metalového mainstreamu. Nebude sice tak stylově převratné, generačně nezpochybnitelné a významné, jako tomu bylo svého času v případě děl typu SOUNDGARDEN – „Superunknown“, ALICE IN CHAINS – „Dirt“ nebo QUEENS OF THE STONE AGE – „Songs For The Deaf“, ale určitě se jedná o jednu z nejlepších rockových nahrávek roku 2012 a velmi pravděpodobně o nejlepší desku samotných STONE SOUR.

 


17.01.2013Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
06.04.2015 11:52

Každopádně dík za upozornění, snad jsem opravil vše (oba názvy). Vzhledem k tomu, v jakém presu se snažím tyhle stránky udržovat a dodávat nové články, nepochybuji o existenci nějakých dalších.

 

huliC
05.04.2015 21:42

máš chyby v názvech skladeb