Last Hardrock Outsider

SPIRITBOX - Eternal Blue

Generace Z má svou duši uzamčenou v boxu. Není divu, že jí rocker čtyřicátník dnes chápe jenom zřídkakdy. Obliba moderních technologií, zkratkovitá komunikace přes sociální sítě a určitá stádovitost, podléhající aktuálním módním výstřelkům, šikuje příslušné jednotlivce do řad jako účastníky Hry na oliheň. Hloubka a individualismus se moc nenosí ani v rámci hudebních produkcí, natož pak ve sdílení svých názorů. Kdejaká nová tvář se okamžitě velebí a přitom postupy i těch v současnosti nejšpičkovějších nahrávek podléhají prověřeným schématům a nenabízejí zhola nic nového. Ráz vyvolených udávají módní trendy udržitelné třeba po celou dekádu. Na revolučnost časných devadesátých let v roce 2021 opravdu zapomeňte. V záplavě zvukové okázalosti zaniká fakt, že chybí silné nápady a písně schopné dlouhodobě se zapsat. V přehršli nahypeované agresivity, zvukové modernosti a steroidového přístupu ke všemu, zaniká i ta minimální osobitá podstata nových kapel. Celá řada z nich se hlásí k odkazům groove metalu, využívá djentových rytmů, postupů stojících na strojově sekaných riffech a svou metalcoreovou emotivnost tlačí do podoby, které v současnosti rozumí nanejvýš čerstvý třicátník. Kanadští nováčci SPIRITBOX jsou v hudebním tisku oslavováni, takže jsem si na ně rád našel trochu volného času a posvítil si na debutovou desku „Eternal Blue“.



Materiál vznikal pod produkčním dozorem Daniela Braunsteina, kterému ve studiu koukal přes rameno kytarista a tahoun kapely Mike Stringer. Deska nakonec vyšla u Rise Records a od svého zveřejnění platí za aktuální horké zboží, kterému byla dána šance oslovit širší pole posluchačů. Jakkoliv je určitá inspirace cítit, SPIRITBOX zdaleka nejsou novými BRING ME THE HORIZON, natož pak LINKIN´PARK. Chybí totiž opravdu silné písně a matnost songwritingu nezachraňuje ani moderní stylizace, které prospívá zvuková perfekce, byť vedená skrz příklon k djentovému a groovy nastavení, jaké pluje hudebním éterem již spolehlivě dost let přes dekádu a v podstatě se na něm máloco mění. Řemeslně perfektní stránku posiluje mastering slovutného Jense Bogrena, v souboji s uniformitou projevu této kapely však nevítězí.


Výraz SPIRITBOX je jen velmi těžko rozeznatelný od celé řady stylově spřízněných kapel jejich generace, či uskupení jen o pár let starších. Činitelkou, která měla šanci tuhle věc odklonit ve prospěch své kapely, je bezesporu zpěvačka Courtney LaPlante, vládnoucí kvalitním pěveckým nadáním a schopností využít širší spektrum hlasového výraziva. Nicméně právě zpěvačka pro mne zde představuje jeden z nejsilnějších symbolů uniformity a nezáživnosti SPIRITBOX. V jejím projevu chybí skutečná emoce a pocit odžití, melodické zpěvy působí unyle, metalcoreové křiky a běsy zas jak od kterékoliv jiné chlapské kapely. Snahu o cokoliv alespoň nepatrně vlastního neslyším. Když bych k tomu připočetl fakt, že všechny ty melodie a nosné refrény působí způsobem, který lze nazvat - jedním uchem dovnitř a druhým ven, jsem z promarněné příležitosti této kapely spíše v rozpacích. Realita však ukazuje něco jiného, SPIRITBOX bodují a svou fanouškovskou základnu rozšiřují, takže jsme zase u těch generací.



Ani nedokážu říct, zdali mne zde více vyhovují drtivější nařvané kusy jako „Hurt You“, „Halcyon“, „Holy Roller“ a „Yellowjacket“ (v posledně jmenované si hlasově zahostuje Sam Carter z ARCHITECTS) nebo naopak mírnější rozvláčnělé hitovky s ospale tuněnými zpěvovými oblouky a závoji aranží v podobě zhusta přítomných klávesových podkladů, tak jako tomu je v singlovkách „Secret Garden“ a „Circle With Me“. Každopádně i u těchto nejnápadnějších položek desky mne dost věcí splývá a nevybízí k nadšení. I přes rtuťovitě nastavený nejtvrdší song „Silk In The Strings“, jenž vrství dravost s groovy automatismy, dokážu zůstat seanci SPIRITBOX pohodlně nezúčastněn. Neslyším zde prostě nic převratného a to Kanaďanům přízeň u svého publika rozhodně přeju. Nahrávka působí z formálního pohledu (zvuk, produkce, trendovost, modernost) perfektně, ale je sestavená ze songů, které nenabízí moc trvanlivých nápadů. 


Pocitově tak zůstávám u názoru, že SPIRITBOX dodali jakýsi produkt, který si kladl za cíl oslovit celou řadu mladších příznivců tvrdé hudby. Za mne jde sice o špičkově zhotovené a moderně zprodukované metalové album, kterému schází vyšší míra autenticity a osobitosti, byť si, jak se ukazuje, určitě své příznivce najde.


17.01.2022Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
19.01.2022 16:54

ad Jinjer Tak jasně, už to míří k těm osobním preferencím. Ostatně v recenzi jsem jim do budoucna doporučil odlehčit, protože na poslední desce se dostali tak trochu nakonec.:-) Tak se ukáže,jestli na to mají (nejen nápady), nebo půjdou úplně jiným směrem. Sám jsem vážně zvědavej, Ustrnutí ve stylu Arch Enemy (nekritizuju, protože kvalita tam je) by pro mě bylo zklamáním.

 

Jirka Čáp
19.01.2022 16:33

Mě třeba Jinjer vůbec nebaví. Pokoušel jsem se do nich dostat, dokonce jsem je viděl asi čtyřikrát naživo,ale vůbec se tam nemám čeho chytit. Přijde mi to zbytečně překomplikovaný a bez melodií. Z podobných kapel se mi třeba mnohem víc líbí moldavská kapela Infected Rain. Nové album Ecdysis můžu doporučit.
Prowler 80: Dobrý odhad. :-) Jedině ACS! Jinak náš pravdu. Petr Korál je jeden z mála lidí, kteří ještě fandí Dukle Praha. Ale návrat do 1. ligy jim přeju taky.

 

Smolik
19.01.2022 09:43

2Pekárek - Jinjer jsou dál, to je propracovanšjí hudba, Spiritbox je v podstatě metalizovaný pop dost často. Jenže poslední Jinjer je pro mne docela zklamání, možná by to chtělo průnik těchto dvou band, lepší písně jako takové a lepší melodie (Spiritbox) a více kudrlinek a dalších věcí z Jinjer.
2Prowler - já jsem naprostý antislávista :-D , snad se letos titul zase vrátí na Letnou, když Berbr je out :-) . Můj dobrý kamarád má babičku v Litvínově a ten jejich poslední titul jsem i kvůli tomu Cheze hodně přál. Guma byl v období kolem Nagana můj nejoblíbenější hokejista, dnes to s ním už mám trochu jinak :-)

 

Pekárek
19.01.2022 00:04

Já taky, ale možná bych desítku přihodil. Možná. Když jsem zvažoval, co psát, ukázky mě moc nenadchly. Prostě slušné, top desku si představuju jinak. Třeba ti JINJER mně hned na první přišli zajímavější, méně sterilní a nápaditější. Z hlediska provedení lze ovšem vytknout máloco. Změnu názoru nevylučuji, hodnotového rámce však ano.:-)

 

Prowler80
18.01.2022 22:43

*hodnocením, pardon

 

Prowler80
18.01.2022 22:42

Stray: Jo, s tvým hodnocení recenzovaného alba naprosto souhlasím. Znám jej díky potomkům. Možná tam měli nacpat tu hitovku z klipu a singlu 2020, solidní song. Je to vyhnané manažerskými prášky, zdá se, že zatím úspěšně. Voni tady jednou hráli, někdy počátkem března 2020, koncert prej slušnej.

 

Prowler80
18.01.2022 22:30

Jirka Čáp: Já to nevím. Pouze odhaduji, nabízí se to i geograficky. Navíc Korál byl vždy kovanej Duklák, z čehož jsem poněkud nelogicky odvodil, že obdobní hudební kolektoři musí přinejmenším jedné z Dukel straniti.:-) Ve fotbale jsi zde kdys naznačoval srdíčko sparťanské, což vedu v patrnosti.

Stray: Ano, pamatuji, svou první návštěvu jsi již zmiňoval, když jsem krátce uvedl, že jsem v dětství zažil v Plzni zápasy party kol Ebermanna, Kajkla a spol. Tehdejší plzeňské publikum se prezentovalo možná nejvtipnějšími slogany z celé ligy, vulgarita ještě absentovala zcela.
Já už to o sobě též psal - fotbič po generace Slavia, hokej logicky Litvajs. 2015 konečně první titul, už jsem ani nedoufal.
Podruhý pro V.R.:
https://youtu.be/n9WPyY_Bfok

Smolik: Pardubice pro mne v hokeji hned po Litvínovu, jelikož jsem kdys velmi obliboval lajnu M+N+Š. Ve své době velký skandál stran nebývale vulgární reakce publika na renegáta Dolanu atd.

 

Smolik
18.01.2022 22:14

Měl jsem to štěstí, že jsem si proti Jeřábkovi zahrál v době, kdy trénoval Vrchlabí. Hrál proti nám v místní amatérské hokejové lize. I v tom věku pan hokejista.

 

Stray
18.01.2022 21:30

Dobře, tak odbočme k hokeji, snad to neva. Na Tesle Pardubice jsem byl v životě poprvé na hokeji, bylo to tady v plzni na zimáku v prosinci 1984 (tzn. v devíti letech, s babi, sedmá řada za bránou na sezení):-), z dvanácti účastníků nejvyšší soutěže v sezóně 1984/85 skončila Tesla tuším čtvrtá, Plzeň předposlední - 1.Dukla Jihlava, 2.VSŽ Košice, 3.TJ Gottwaldov, 4. Tesla, 5.Motor ČB...11.Plzeň, 12.Vítkovice (sestup)...asi o skóre, tuším. Hluboký oddych.:-) tenkrát v tom zápase jsme ojediněle zvítězili 3:0, za Pardubice chytal Dominik Hašek, kotel ho hrozně nesnášel, furt na něj skandovali nadávky...už tehdy byl dost talentovaný, provokativní, solitér...jako člověka ho moc nemusím (on i ten jeho brácha je divnej):-), ale brankář geniální...poprvé byl vidět na OH v Sarajevu 84´ (o deset měsíců dřív). V osmdesátých letech jsem byl od roku 1984 na hokeji každou sezónu tak desetkrát, což pak pokračovalo snad ještě hustější návštěvností až zhruba do roku 1995, pak už jen nárazově dvakrát třikrát za rok, někdy ani to ne. V dětství jsem dost fandil Litvínovu (Růža, Rosol, Kýhos, Tarant, Kokrment, Jeřábek, Hübl, Eda Uvíra, Arnold Kadlec, Jordanis...)a taky Motoru ČB (Caldr, Lála, Suchánek, Soudek,...), od nějakých patnácti (1990) jsem se zvyšující se formou modrobílé Škody pochopil, že asi fakt patřím do Plzně!:-) Nejsem totiž rodák.

 

Smolik
18.01.2022 20:12

Jinak k hokeji kluci - to si nebudeme rozumět, bydlím 3km od Vrchlabí :-D . V extralize už nějakých 40 let fandím Pardubicím a ve fotbale jsem kovaný sparťan. A Plzeň teda moc nemusím, v tom se také neshodneme, Strayi :-D