Last Hardrock Outsider

SPIDERGAWD - VI

Po dvou letech od pátého alba se hlásí severští zázrakové SPIDERGAWD se svou šestou řadovou deskou. V případě minulé nahrávky jsem poměrně neznámé těleso z norského Bergenu na základě doporučení občíhnul a následně jejich osobitou produkci i ocenil, a tak jsem dnes vcelku rád za návaznost v podobě dalšího materiálu. Vlastně vše zůstalo při starém, neboť parta okolo zpívajícího kytaristy Pera Bortena stále umí tnout do živého a vrhá do placu energickým materiálem, který se pohybuje někde na hranici mezi garážovým rockem a heavy metalem. To, co kapelu odděluje od ostatních, vězí nejen v odlehčenosti nápadů obsažených v jejich písních, ale jednoznačně také ve využívání dechového nástroje v rámci celkového soundu SPIDERGAWD. V tomto konkrétním případě tedy saxofonu Rolfa Martina Snustada, který zbytelňuje riffy a veškeré dunivé kytarové vozby.


Právě díky vkusnému využívání saxofonu působí kapela osvěžujícím dojmem a nelze si ji s žádnou jinou splést. Skladby mají švih, únosnou chytlavost, která se nemá šanci proměnit v podbízivost a stojí na léty prověřeném prototypovém metalovém zaujetí, které v podání Norů určitou měrou inklinuje k postupům dobře známým z historie (MOTÖRHEAD a jiní). Hlavní je, že SPIDERGAWD upalují s větrem o závod, nezaobírají se progresivistickou manýrou a celkově baví. Jednoznačně pozitivní kapela, jejíž přímočará produkce působí neotřele a neřeší hloubku vlastního uměleckého nastavení. 



K velmi dobře poslouchatelnému výsledku nemalou měrou přispívá i rytmická sekce Kenneth Kapstad (bicí) a Hallvard Gaardlos (baskytara). Posledním členem je klávesák Brynjar Takle Ohr, jenž před dvěma lety rozšířil řady kapely, aby dodal soundu SPIDERGAWD na větší barvitosti. Zkrátka tihle Norové dnes působí jako velmi dobře sehraný kvintet, který se s ničím moc nepáře a vychází mu to. Z jejich zvuku je znát entuziasmus a nadšení pro věc. Každá z osmi zde obsažených skladeb v sobě nese potřebný zápal. Pozitivní stránkou se jeví i poměrně civilní přístup všech zúčastněných, kteří si nehrají na bůhvíjaké primadony a předvádivé hvězdy. Zkrátka semknutá jednotka platná pouze jako celek. Zpěv Pera Bortena má přirozenou, chlapácky drsnou barvu, žádný ječák se tady nekoná, spíše bych si frontmana dovedl představit i u kapel punkové, alternativní či old-school rock´n´rollové provenience. Stále poměrně neznámé kapele se tak, dle mého, i letos podařilo zdařilým způsobem navázat na své předchozí práce.


Norskému království tak můžeme stran tohoto druhu hudby pouze závidět, neboť v ranku garážového rocku a melodického proto-metalu vychovalo nepřeberné množství velmi obstojných a velmi kvalitních souborů, které fungují pouze na základě vlastního přičinění a prostřednictvím vydávání své hudby u malým značek. Co je však podstatné, hudba SPIDERGAWD je nápaditá, velmi dobře poslouchatelná a plně konkurenceschopná s daleko věhlasnějšími a viditelnějšími jmény. O tom, že si tahle pětice jede vše podle svého, svědčí i poměrně originálně pojaté obaly jejich alb, které spolu od debutu až po aktuální šestou řadovku stylisticky souvisí. Respekt.


03.01.2022Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
04.01.2022 23:40

Neznal jsem, nějak mě míjeli, díky za zajímavý tip.