Last Hardrock Outsider

SOULFLY - Savages

Pilným muzikantem byl vždy ten Cavalerovic Maxík, jen co je pravda? V dobách kdy se sbalil a ve zlém opustil řady své mateřské SEPULTURY, aby následně velmi hbitě postavil vlastní nový band, by jen těžko někdo předpokládal, že to jeho SOULFLY dotáhnou minimálně k deváté řadové desce, což se vlastně děje právě dnes. Pamatuji si na jejich neurvalý debut, který pokračoval v podobném duchu jako materiál, se kterým Max jen pár let předtím šokoval ještě uvnitř vyhlášené brazilské metalové instituce. Sepulturovské album „Roots“ bylo tedy jakýmsi odrazovým můstek pro jeho další hudební vize – příklon k hardcoreové přímočarosti, surovému soundu, animální agresi, navíc obohaceno řadou netradičních nástrojů, takže se brzy o SOULFLY začalo mluvit jako o kapele implantující prvky world music do agresivní metalové hudby.

 

Tenkrát, v době nástupu nu-metalu a různých příbuzných směrů, byla vlastně rytmická stránka věci u SOULFLY tou nejdůležitější. Od čtvrtého alba „Prophecy“ došlo plynule k jistému příklonu k starým thrashovým pořádkům, nebylo to sice nějak významné otočení kormidlem, ale ten posun je jistě ze zpětného ohlédnutí patrný. Postupem doby měli totiž SOULFLY ke klasické SEPULTUŘE o něco blíže, než tomu bylo během jejich úplně první pětiletky. Navíc mimo to došlo před pěti lety na další projekt, tentokrát spolu s usmířeným bratrem Igorem – CAVALERA CONSPIRACY. O smyslu této kapely se můžeme však jen dohadovat, neboť se jejich tvorba se vším na čem kdy Max dělal, vlastně i docela slévá. Každopádně mám pocit, že SOULFLY natočili své nejlepší nahrávky až ve své pozdní éře, tedy po příchodu skvělého Marka Rizza ke kytaře, kdy ze sebe oklepali stigma tolik oslavovaných či nenáviděných „kořenů“.

 

 

 

Novinka „Savages“ je typickým albem SOULFLY z pozdní etapy, pokračujícím v tom, co kapela vlastně sděluje stále. Otázkou mnohých však zůstává, spojí-li se obě dvě strany někdejších thrashových titánů (jak Cavalerové, tak ti co v SEPULTUŘE setrvali), vydávající dnes stále vcelku dobrou muziku, aby ještě alespoň jednou nahráli muziku vynikající? Dojde tedy na velký návrat Cavalerů do SEPULTURY? Otázky, které jsou dle mého samotnému Maxovi asi nejméně po chuti. Pokud celou situaci dobře chápu, vidím to asi takto. Kdyby Max stál o znovu spojení s jeho bývalými kumpány, stalo by se tak už dávno. Navíc je mi jasné, že by to celé chápal jako určité znevážení celé své šestnáctileté práce u SOULFLY. I z druhé strany necítím potřebu tohoto návratu, nebo lépe řečeno, je mi jasné, že by to nebyl návrat přirozený nýbrž někým vydupaný. Osobně si tedy myslím, že je zarostlý divočák spokojen s tím, jak se věci nakonec vyvinuly.

 

Co tedy k nové nahrávce říci? Pokud znáte některé z alb SOULFLY, které je mladší než výše zmíněné „Prophecy“ (zde byly ještě přítomny ve větší míře ony prvky „world music“), pak vězte, že se zkrátka nic zásadního nezměnilo. Jsou to zkrátka typičtí SOULFLY, jak je velmi dobře znáte. Netradiční prvky byly sice výrazně potlačeny/ omezeny, celkově se přidalo na thrashovém tempu a metalovějších podkladech, ale to nic nemění na skutečnosti, že „Savages“ je pořád ještě obstojnou deskou. Mark Rizzo je dalece nejzajímavějším instrumentalistou jaký kdy u Maxe hrál a jeho kakofonické kytarové spletence prostě nemají chybu, navíc když se k tomu připočítá fakt, že celou kolekci poprvé odbubnoval Maxův devatenáctiletý syn Zyon a sám principál ve svém nasazení a skladatelském potenciálu nepolevuje ani o píď, setkáváme se tedy s další poměrně dobrou sadou agresivní hudby, což vlastně není zas tak špatné.


28.10.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz