Last Hardrock Outsider

SONS OF APOLLO - Psychotic Symphony

Chci předně říct, že jsem nikdy nefandil super projektům a vlastně jsem vždy podobná uskupení považoval za mnohdy méně silná, než bezejmennými pomalu budované kapely vystupující spolu už od adolescence a postupně si získávající respekt, skrze vlastní, dlouhodobě pečlivě pilovanou, společnou cestu, jenže už z prvních ukázek debutového alba „Psychotic Symphony“ od SONS OF APOLLO šlo vytušit, že tentokrát půjde o zajímavou věc a že pětice má zjevně v zásobě, kromě svých jmen, také kvalitní songy. Sice netvrdím, že dostáváme fenomenální album, ale určitě jde o věc velmi dobrou, která má šanci oslovit mnoho fanoušků kvalitní Hard N´Heavy hudby a progresivněji laděného metalu.


U superskupin bývá největší slabinou právě spojení několika hvězdných person, z nichž každá se po nějaké době snaží prosadit své myšlenky na úkor spoluhráčů, což team nakonec spíše oslabí. Zde však mám pocit, že nic není stvořeno přes sílu a zkušení harcovníci ze zaoceánské scény si zkrátka padli do noty. Bubeník Mike Portnoy se po vyhazovu/odchodu z DREAM THEATER účastnil už mnoha dobrých projektů (za všechny třeba THE WINERY DOGS nebo FLYING COLOURS), ale právě tento se mi jeví jako nejlepší věc, která k jeho stylu hry bezchybně padne. S baskytarovým veteránem a jedním z nejlépe ceněných hudebníků ovládajících tento nástroj, Billy Sheehanem (mimo jiné hlavně MR.BIG) se Portnoy potkal právě v řadách výše zmíněné blues/hardrockové formace THE WINERY DOGS, kterou na trojici doplnil ještě zpívající kytarista Richie Kotzen. U SONS OF APOLLO zastává roli kytaristy Ron „Bumblefoot“ Thal a nutno říct, že je naprosto skvělý, jeho nástroj má hutný sound a kytarové riffy mnohdy vyznívají, jakoby vypadly z repertoáru takových zabijáků, jakými jsou třeba švédští MESHUGGAH (když bychom k tomu přičetli onu hardrockovou virtuozitu a ohebnost), dalo by se říct, že Thal dostal do výsledného soundu SONS OF APOLLO onu modernost a tvrdost a to si rozhodně neodpírá časté výlety k vyhrávkám, sólům a nejrůznějším kytarovým lahůdkám.



Skladby se vyváženě pohybují mezi majestátní melodikou s klenutým vyzněním a prog-metalovou touhou po exhibicích, čemuž pomáhá i poměrně důležitá role klávesáka Dereka Sheriniana, tento někdejší člen DREAM THEATER a dnešní spoluhráč Glenna Hughese u BLACK COUNTRY COMMUNION zde určitě nezastává role nějakého podpůrného hudebníka a je rovnocenným partnerem Thalových výbojů, hodně ze skladeb je právě prodlouženo o ony neúnavné souboje mezi klávesami a kytarou. Když se k tomu připočte skvělá, výše zmíněná rytmika, je třeba říct, že po instrumentální stránce je projekt bez slabin. Dobré je vědět, že i skladby jsou po stránce melodií a nápadů povedené, sice ne úplně na plný počet bodů, ale určitě se zde dají většinově najít hodně dobré kusy. Melodickému vyznění napomáhá vlastně i zpěvák Jeff Scott Soto, což je Hard N´Heavy veterán z osmdesátých let, který se proslavil především v řadách doprovodného bandu Yngwieho J. Malmsteena. Jeho hlas je zcela typický pro onen nazdobený metalový směr osmdesátých let a zde se mu daří skladbám uchovat majestátnost a určitý zdobný ráz.


Už od úvodní „God Of The Sun“ máme co do činění s prvotřídním metalem, vycházejícím sice ze staré školy melodického Hard N´Heavy osmdesátých let, ale zvukově zhotoveným v naprosto moderních podmínkách. Sound alba je bohatý, vrstevnatý a tak už v úvodní skladbě duní zatěžkané riffy a nad nimi dochází k tanci orientálních kytarových vyhrávek na směsce riffů, akustických kytar a bujných synťáků. Když song posléze přejde do oné vyklidněné klávesové pasáže, která působí jako hudba ze zádušní mše, celek to ještě více ozvláštní, brzy se však vše vrací do klasických prověřených kolejí. Ani v následujících skladbách, jako je „Coming Home“ nebo s předstihem zveřejněná hymna „Signs Of the Time“, nedojde k nějakému ochabnutí skladatelské stránky, obě tyto skladby vlastní výtečné momenty a vrcholí ve výrazných refrénech, posléze dozdobeny nějakou tou instrumentální exhibicí v jejich druhé polovině. Epická „Labyrinth“ patří následně k dalším vrcholům nahrávky a přestože se rovněž se svou časomírou přehoupne přes desetiminutovou hranici, nepůsobí prázdně, stále baví a má schopnost trvale hypnotizovat. Kdyby takovéto věci dnes dělali DREAM THEATER, byl bych maximálně spokojen, zkrátka vysoká škola progresivní metalové hudby. Na celém projektu je poznat ona dlouhá příprava, pečlivost a pohoda v teamu těchto hvězd. Všem muselo být jasné, že zde vzniká něco, co má trvanlivější smysl a podle toho také album vyznívá bytelně, ne jenom na efekt.


I díky skladbám jako je razantní výkop druhé půle „Alive“, hodně purpleovsky znějící „Divine Addiction“, jejíž ráz udávají čarokrásné hammondy, a nebo díky závěrečné, majestátně vyznívající instrumentálce „Opus Maximus“, musím přiznat, že deska vtahuje po celou svou délku a SONS OF APOLLO tak plní úlohu výtečného teamu velmi uznávaných a velmi zkušených muzikantů, kteří sice už hodně dokázali, přesto se však sešli v novém projektu, ke kterému přistupují s veškerou pokorou a zápalem a stavějí jej s detailní pečlivostí od nuly. Ne úplně nejlepší žánrové album posledních let, ale každopádně velmi dobré. Každý z pětice muzikantů je zde velmi platný a působí jako nepostradatelný člen vyrovnané grupy a ty skladby zkrátka jednoduše baví.


19.10.2017Diskuse (25)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
20.10.2017 16:21

Nojo Straydo. Už mlčim.

tsss....brbly brbly...zas...mrlmy machýrci...mumlymubmly...si jezdí po japonsku..brbly...vinyly maj za brbly babku, mrmly...céda fasujou...brbly....mumly mumly...a tady se prsej brbly mumly...

 

Stray
20.10.2017 15:52

Dost bylo blábolení, podpořme schopné! :-)

Imothep: Jak je v Japonsku? :-)

 

Imothep
20.10.2017 15:41

Louza: zrejme ses lepsi oddil s vyssim platem :o) ... ale nezavidim, schopnym preju!

 

Louža
20.10.2017 15:39

Imothep : ano, původní vydání. Nojo ty tvoje ceny... CD se stropem 150kč apod :-) Přeju ti tvé zdroje, ale většina smrtelníků holt asi nemá možnosti jako ty. Já pořád kupuju CD přes tři kila...

 

Imothep
20.10.2017 14:53

Louza: puvodni press z 80tych let? Tak to na tom mel obchodnik v zavislosti na stavu LP marzi cca 200 - 300 procent :oD

 

Stray
20.10.2017 13:52

No ale to jsou fanatici, mezi ty se určitě nechci počítat. Já mám Life After Death jen na DVD, k čemu živák bez obrazu? :-)

 

Louža
20.10.2017 13:22

Imothep : Loudness War je podle mě trochu jiný problém než technologie záznamu i když s tím může být provázána jak naznačuješ. Já to řeším už výběrem hudby. Většinou už dneska poslouchám hudbu, kde tohle prostě nehraje roli a lidi co jí produkujou si to umí dynamiku pohlídat. Většina progu co mám rád (Morse, Flying Colors...) kterej hlavně poslouchám tímhle podle mě moc netrpí. A hevík poslouchám jen starej. Ty extrémnější věci mě už dneska zase tak nezajímaj.

Stray : šest set je moc??? :-D To žiješ úplně v jiným světě.

Občas vyzvedávám desky pro kámoše co jede na importech z japonska a posledně jsem tam platil za Live Avter Death šestnác set. Jako hraje to krásně, obal zachovalej, jak novej. Jenže... no.

 

down
20.10.2017 12:28

Proto kupuju jen staré vinyly po bazarech. Novým taky nevěřím. U nových desek mi to většinou stačí v digitálu, zas takové světoborné pecky, abych je musel mít na LP už nevycházejí. Naposled jsem po haluzi levně koupil celkem raritu "Black Widow - Streetfighter" z roku 84. Ne, že by to byla ta nejlepší deska na světě, ale nostalgie je sviňa.

https://youtu.be/8TYDEnGXEcI

 

Stray
20.10.2017 12:27

Louža: Jasně, já jen v teritoriu LPs opatrně našlapuji, tu a tam si nějakou LP desku koupím, ale vždy to musí být za rozumnou cenu (třeba ty Sabaty jsem sehnal za tři kila) a to album musí splňovat i další věci - krásný obal, hudební náplň co považuji za špičkovou, případně když jde o vydání i s cédéčkem. Nikdy bych si třeba nekoupil desku za 600 (nebo dokonce víc) Kč. prostě jsem toužil mít gramec a několik desítek alb, ted docela uvažuji o všech Maidenech z let 1982-88, který maj v reedici na LP v Music records po 4 kilech, ale zatím se rozhoduju páč na cd to mám. :-) Ale přeci jen LP a ty obaly...:-)

 

Imothep
20.10.2017 12:25

Louza: a co zohledneni zminene Loudness War? Bohuzel jen mizive procento jde mimo hlavni proud, takze CD verze dnes proste hraji hur(ackoliv parametry maji na to aby znela lip nez LP). "Potiz" je ta, ze LP desku proste nenatlacis na masteru tak jako CD - a s tim NASTESTI nejde hnout. Takze bohuzel, krom starych LP hrajou lepe i ta nova - smutny fakt.
Add nekonecne otaceni, v aute si to nepustis .... ano, snazim se co to jde uzivat si onech "zpomalenych" chvilek v houpacim kresle, jak tu poznamenal Stray. Uz me ta posrana zrychlena doba unavuje a proste jsem davno rezignoval na to "vsude byt, vsechno videt, vsechno stihnout".
Add Lodenice a mj. licencovane pressy z poloviny a konce 80tych let - pevne verim, ze je rozlamali, znicili a spalili - rozdil oproti EU a US pressum fatalni, ale i o tom uz jsem tady asi psal.
Japonske importy - tak tady jde bohuzel o rekl bych 200 a vice procentni marzi "obchodniku", s tim nic, tedy krom vyletu do Japonska delat nelze.