Last Hardrock Outsider

SOLSTICE - Casting The Die

Floridští sekerníci SOLSTICE jsou jednou z mnoha veteránských metalových kapel, které ožívají po dlouhých letech hibernace nebo sporadické činnosti. Hlad po reinkarnaci dávných legend a žánrových pilířů začíná být ovšem uspokojený a nabídka převyšuje poptávku. Klasické kapely přicházejí málokdy s novými invencemi a většinou jen přidávají další zářez v diskografii, bez výrazného rozšíření uměleckého portfolia. Rychlá a masová posluchačská konzumace navíc dělá z takových alb jen materiál pro další turné a festivaly. Jestli se do této skupiny pouhých položek v encyklopediích bude počítat i deska „Casting The Die“ rozhodne až čas, ale to nám nebrání v tom, abychom se jí už teď podívali na zoubek. Nebo spíš na pořádně nabroušený špičák.


Po dlouhých dvanácti letech tedy vychází novinka SOLSTICE, za jejímž vznikem stojí zpola omlazená sestava, což se ukázalo být jednoznačně dobrou volbou. Basák Marcel Salas společně se zpěvákem a kytaristou Ryanem Taylorem přinesli energickou živelnost a nadšení mládí. Podařilo se jim slušně promazat rezavějící artilerii bicích Alexe Marqueze a vyzdvihnout riffovou práci Dennise Munoze. Přesto mám pocit, že se proces muzikantského upgradu zastavil příliš záhy a nebyl využitý celý prostor vyzývající k aktualizování. Spojení zkušenosti a praxe s temperamentem a elánem sice vyústilo v uvěřitelný death/thrashový nášleh, ten se ale zároveň nijak nevymyká předchozí tvorbě. Nahrávka plynule navazuje na linii tvrdých a agresivních alb započatou eponymním debutem ještě za účasti nynějšího kanibala Roba Barretta. SOLSTICE se ke zlaté éře death metalu vrací i na retro obalu „Casting The Die“, který je všechno možné, jen ne atraktivní a vyzývavý. Píše se rok 2021 a, jak jsem psal v úvodu, devadesátkových revivalů jsou plné poličky v obchodech.



Na ploše čtyřiceti minut se znovu setkáváme s řízným a rychlým death metalem nepostrádajícím thrashovou ostrost a útočnost. Samozřejmou americkou příměsí jsou hardcoreové vibrace, které dělají skladby ještě intenzivnějšími a bojovnějšími. Do popředí se tlačí Taylorův řev a Marquezovovi bubny, které za pomoci vynikajících basových linek vytváří zvukovou přesilu nad kytarami. Ty znějí při kilech slabě a nevýrazně, kdežto během sól razantně zesilují. Při poslechu je to dost rušivé. Moc nerozumím záměru, se kterým se vytvářel finální mix. Kompozičně mají písně svou sílu, ale nevyhnou se jednotvárnosti a občasným hluchým místům. Málo riffů je opravdu výjimečných, sóla jsou vesměs docela povedená, ale pohybují se ve stále stejném schématu. Taylor má v hlase řvoucí bestii, ale ta jako by se bála opustit své bezpečné teritorium a zakřičet si i na jiném písečku. Kdo se naopak nezdráhá jít se svojí basovou kůží na trh je Marcel Salas. Když pominu podobnost jeho jména se slavným chilským fotbalistou, tak jsem o něm prozatím neslyšel ani zmínku. A Salas si přitom počíná se svou pětistrunkou naprosto svobodně a sebevědomě jako protřelý mazák. Když je potřeba podpoří svými drtivými tóny palbu bicích, jinde melodicky sekunduje kytaře a v nejlepších okamžicích se nebojí pustit do vlastních sól.


Příjemným zjištěním je, že „Casting The Die“ během poslechu solidně graduje. Pomaleji se rozjíždí a kulminuje až v závěru; přesněji v posledních třech kusech. Devátý song v pořadí se zkráceným titulem „Cast The Die“ je pak asi nejvydařenější součástkou vůbec. Kytarové a basové výjezdy se ozývají do blast beatů podporovaných hrubým a silným vokálem a vše korunuje heavy vyhrávka zakončená dvoukytarovým sólem. V poslední úderné písni s názvem „Scratch“ si zas do rytmických nadupaných taktů zapěje kromě Taylora i bývalý frontman Rob Barrett. Bohužel jinak na albu chybí zásadnější momenty, které by nutily zbystřit pozornost. Výjimkou je třeba zajímavý a nečekaný atmosférický úvod ve „Who Bleeds Whom“, který se na konci skladby opakuje a slouží jako epický podklad pro drnčivé basové sólo. Ani tato vsuvka však nenachází svého následovníka a zůstává ojedinělou dekorací.


Zatímco dřív platil bourák značky SOLSTICE na metalové dálnici právem za vyhlášenou značku, tak v dnešním hustém provozu přestává stíhat. Míhají se kolem něj nejen nadupané sporťáky, ale i některé vozy střední třídy. Jízda po trase „Casting The Die“ se trochu vleče, chybí větší akcelerace nebo krátký výlet na neznámou silnici. Do cíle se sice bezpečně dojede, ale pasažéři nemají důvod opakovat delší cestu se stejným modelem auta. Motor zralý na generálku zkrátka nový lak a polstrování nenahradí.


20.05.2021Diskuse (12)Hivris
riha.kamil@gmail.com

 

Pekárek
24.05.2021 00:17

Tak to byl masakr, se mi museli hodně líbit.:) Vlastně jsem si říkal, co asi předvedou VEKTOR, no a pak se rozpoutalo hell.

 

Honza H.
23.05.2021 23:32

Pánové, jistě se si někteří z vás vzpomenou na vpravdě památnej společnej koncert Vektor a Distillator v Modrý Vopici. Když spolecně hráli, proč by nemohli mít společný splitko... :)


 

Pekárek
23.05.2021 22:55

Vidíš, a to dvojku DISTILLATOR možná někde mám:) Můj zájem o ně začal právě od toho splitka, kdo si to troufnul rozdat s VEKTOR:)

 

melounek
23.05.2021 16:39

CRYPTOSIS jsou přejmenovaní DISTILLATOR. Takže debut to sice je, ale pod původním jménem vydali 2 alba + ještě s obživlými VEKTOR vydali split.

 

Pekárek
21.05.2021 19:49

Ne, máme s Honzou počíháno na jiné věci + jedno nemetalové překvapení, bude-li čas. Teď navíc psát nemohu. Jsem hodně zvědav..., a to zatím vycházím jen z toho, co jsem četl.

 

Hivris
21.05.2021 19:36

Pekárek: já měl takovou radost, žes mi ty CRYPTOSIS připomněl, že jsem si je hned chtěl urvat:). Jestli jsi je chtěl psát sám, tak jsou samozřejmě tvoji...

 

Hivris
21.05.2021 19:33

Pekárek: díky, díky - CRYPTOSIS, to jsou oni! Koncem roku jsem od nich poslouchal singly Decypher a Prospect of Immortality na Spotify a kroutil hlavou, jak je možný, že se jedná o debut. Přes progresivní nádech ta muzika neztrácela tempo a šťávu. Název jsem ale neudržel a i když jsem si občas vzpomněl, že se mi to dost líbilo, tak jsem je nedokázal najít. Doženu to a možná zkusím i článek, mohlo by to být zajímavé.

Lord VILE: vidíš, a já ještě Demonizer ani neslyšel. Mám rád jejich dema s tím prasáckým zvukem a tehdejší atmosférou, ale nějak si nedovedu představit to převedení do současného soundu. Ale pravda, že třeba třeba Apocrypha na epku Mortal Memories byla super. O Imperátoru ani nemluvě.

J.Rose: Díky, nápodobně Indiano:).

 

Lord VILE
21.05.2021 18:55

Já bych to zase nezavrhoval, mě to celkem baví.Možná je to tím, že jsem zblblej z krabatorovskýho Demonizéra, kterýho jedu každý den několikrát v práci + právě tyhle 90tkový thrashdeathy SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION, MORBID SAINT, HELLWITH, SILENT SCREAM...atd.Ano, je to retro album, kde je i plno vaty, co taky čekat od 50+ maníků Dennis Munoz a Alex Marquez :-) Kytary mohly být při sypačkách hutnější, ale zase to má pěkný ostrý Tampovský kytarový sóla, ne?Pokud by to mělo sound z Morrisoundu, nebo jako CREAT A KILL, tak si pomlaskáváme.

 

J.Rose
21.05.2021 18:50

Díky za čtivou inspiraci...

 

Pekárek
21.05.2021 18:41

Trochu možná odbočím, a zkoušel jsi ty Cryptosis od Century? Zajímají mě...