Last Hardrock Outsider

SOILWORK - Verkligheten

Švédští SOILWORK jsou již po mnoho let zárukou vysoké jakosti v moderním metalovém hájemství, ať už jejich hudbě říkáte neo-thrash, melodický death metal, metalcore nebo na refrénech postavený groove metal. Je to prakticky jedno, protože po řemeslné stránce nikdy neudělají krok vzad. Záleží jen na tom, jestli se zrovna letos povede víc refrénů nebo jestli materiál působí dravěji či nápaditěji než minule. Stejně jsou ty rozdíly vždy minimální. Výhodou produkcí této kapely je ona aktuálnost, která je důsledkem toho, že kapelu tvoří vynikající hudebníci, schopní se neustále rozvíjet a své dovednosti navíc přizpůsobovat nárokům postupující doby. Ona mozaika z tvrdých a agresivních partů kombinovaná s melodickými motivy je vlastně už před lety proslavila, dodnes však netuším, zdali kapelu řadit spíše mezi melodiky nebo jí rezervovat místo mezi vše drtícími hydrami extrémního metalu. Zkrátka a dobře, SOILWORK zvládají všechno a moderní metalový svět je může citovat jako jednu ze stěžejních severských kapel svého žánru.

 

Nová deska „Verkligheten“ potvrzuje už výše řečené, jedná se totiž znovu o materiál, který příznivce této kapely potěší, případně dokonce nadchne. A to si nemyslím, že jde o lepší desku než dvě předcházející (monstrózní suita „The Living Infinite“ a nabombená řežba „The Ride Majestic“), ty totiž řadím v jejich diskografii takřka nejvýš. Kapelu prakticky sleduji od začátku milénia a s každou další deskou mě utvrdí, že slabou nahrávku prakticky neumí, jakkoliv ona metalcoreová dravost se může leckomu zajídat a ona melodika působit tak trochu kýčovitě. Tahle kapela je na tom po muzikantské, produkční a skladatelské stránce pořád tak dobře, že se jim v jejich stylovém ranku zatím nikdo nepřiblížil.


 

V prvních odstavcích jsem tudíž letmo projel klady, přejděme tedy k záporům. Víte, co mě na téhle kapele vlastně nejvíc irituje? Skutečnost, že pokud si opatříte jednu či dvě jejich libovolná alba z posledních cca patnácti let, můžete s tím prakticky vystačit nadobro a o kapele víte takřka všechno. Styl SOILWORK je, přes všechny fúze melodických zpěvů, vyhrávek a znělých klávesových podkresů s onou nabušenou kytarovou masou a bubenickou smrští, totiž natolik jednosměrný, že vás na každé další desce jen stěží něco nového překvapí. Vždy zkrátka dojde „pouze“ k stvrzení, že je to pořád světová první liga moderního metalu a že je to stejně skvělý matroš jako minule, přičemž za nejdůležitější slovo považujte ono „stejně“. Oproti velkým kapelám metalové minulosti je největší slabinou SOILWORK, že si při pouštění nové desky znovu většinu těch jejich albových highlightů trvale nezapamatujete (vždy je třeba si jejich desky po čase připomenout poslechem, nezalézají totiž trvale pod kůži), a to aktuální skvělé album zařadíte na polici vedle toho předchozího, a to předchozí zas vedle toho předchozího. Co že na nich bylo? Mám dělat že tápu? Nevybavuji si konkrétní skladby, ale vím zcela určitě, že špičkový materiál made in SOILWORK. To je tedy ta největší slabina.

 

K novince. Všechno, co jste měli na jejich hudbě rádi kdykoliv dříve, zde totiž naleznete v aktualizovanější formě znovu. Zuřivé majestátní výplachy, jako hned po úvodním klidném intru si prostor dělající „Arrival“, či vznosnou vyhrávkou začínající, ale jinak takřka thrashově zanícená „When the Universe Spoke“ (kde se opět na podkladě kulometných bicích kapele podařilo napřímit k takřka old-schoolovému feelingu), se zde střídají s rozmáchlejšími a zdobnějšími položkami typu pozvolna se rozjíždějící hymny „Full Moon Shoals“. Nejmelodičtější písní je zde asi „Stalfagel“, kde přeci jen agresivita přepouští kormidlo zajímavější písňové výstavbě a rockové líbivosti. Ani „Bleeder Despoiler“ však nezaostává a svou sílu ukazuje v takřka zabijáckém groovu po vzoru SLIPKNOT a na Ameriku zaměřeném cock-rockovém nalazení. Ano, tahle deska obsahuje, jak totální severské vánice, tak nabízí i rockovější formu. Navzdory tomu si však drží jednotnost, což může být dokumentováno zřejmě nejkomplexnější položkou celku, vrstevnatou jízdou „Needles And Kin“, kde se objevuje i hostující Tomi Joutsen. 


Důležité je zde připomenout, že ona obsese chytlavými refrény kapelu neopouští ani na chvíli a je celkovým pojítkem skladeb, takže i ty nedrsnější nářezy vlastní nějakou tu pasáž či refrén, kde se skvostný hlas Björna Strida vzedme k nebesům. Zpěvák, který své melodické rockové chutě uspokojuje v řadách THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, však pořádně zařvat nezapomněl, to si buďte jisti. SOILWORK zkrátka slabé desky neumí a tahle novinka prostě udržuje plamen pořádně rozdmýchaný. Je blbost tvrdit, že jde o jednu z horších/lepších desek této kapely, já to zkrátka takhle v jejich případě hodnotit neumím, jsou to zkrátka oni v té jejich typické podobě, jen prostě zas o kus melodičtější a to aniž by ztratili na dravosti. Lepších 80%.


21.01.2019Diskuse (24)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
02.04.2019 11:50

vidím to podobně jako Louža. Chyba Living infinite byla dlouhá délka, pár dobrých skladeb tam je, ale ten Ride Majestic se mi zkrátka poslouchal lépe, mě přijde, že na té desce jede hit za hitem, podobně jako na Verkligheten

 

Louža
28.03.2019 16:14

Dost možná nejlepší nahrávka od Natural Born Chaos. Super melodie. Velký překvápko.

 

zdenos
29.01.2019 12:05

no stále to poslouchám a pořád to roste :) Příjemný únor se SOILWORK pro mě

 

Meres
26.01.2019 22:40

Ja si percentá netrúfam dávať, ale moje najobľúbenejšie kusy sú zhruba takto:

1. Trio Steelbath Suicide (98) - The Chainheart Machine (00) - A Predators Potrait (01)

2. Natural Born Chaos (02) - Stabbing the Drama (05) - Sworn to a Great Divide (07) - The Panic Broadcast (10) - Verligheten (18)(toto ešte musí prejsť sitom času samozrejme)

3. The Ride Majestic (15) - Figure Number Five (03)

4. The Living Infinite (13)

Najslabší album vidím tento dvojalbum, práve preto lebo je tam toho príliš veľa a preto sa tam primiešali ku výborným skladbám aj málo výrazné kusy, ktoré by som na album nedal. Dokazuje to EP Beyond the Infinite (14), čo je 5 skladieb ktoré zostali z nahrávacej session k tomuto albumu a okrem jednej geniálnej sólovej pasáže v skladbe When Sound Collides tam nie je skoro nič pamätihodné.

Toť môj pohľad :)

 

zdenos
26.01.2019 22:31

album chart:

1. NBC (2002) 95%
2. Stabbing the drama (2005) 90%
3. a 4. Ride majestic, Verkligheten - 85%
5. 6. 7. Panic broadcast (2010), Figure n five (2003), Predators (2001) - 80%

Skvělá kapela, ostatní alba zaostávají jen o fous. Novinku mám zkrátka na stejné urovni jako Ride, každá je dobrá trochu v něčem jiném, novinka má skvělou uvolněnost a zároveň nasypanost

 

Stray
26.01.2019 22:23

Já ten digipack SOILWORK mám, to EP co je na disku za skladbami z alba mě připadá trochu surovější a méně zacílené na melodie, ale je to spíš kosmetický vjem, já osobně podobné bonusy nemusím, ale i tyhle skladby jsou dobré, nicméně chápu, proč na album zařazené nebyly.


postupný poslech novinek:

THUNDER - Please Remain Seated
BRING ME THE HORIZON - Ámo
RIVAL SONS - Feral Roots
DARK GAMBALLE - Hluboký nádech
FLOTSAM AND JETSAM - The End Of Chaos
EVERGREY - The Atlantic

 

Meres
26.01.2019 21:44

Späť k muzike: nový SOILWORK je skutočne vynikajúci! Digipack je už na ceste, som zvedavý či aj bonusové skladby budú mať takú kvalitu ako tie na základnej verzii; síce to už nie je tá svižná rezačka z dôb albumov Steelbath Suicide, The Chainheart Machine či A Predators Portrait, ale ide o neskutočne dôstojný album zo stajne nášho milovaného aj nenávideného labelu Nuclear Blast, na ktorý všetci pičujeme a pritom ich výtvory pravidelne kupujeme a počúvame :D

 

Stray
26.01.2019 15:55

A ještě dodatek: Momentálně mám za úplně vyhovující, když si pro sebe držím pondělky a pátky, vždy jedna recenze novinkové desky a jeden historickej článek týdně. V takovém tempu se v případě jinak zaměstnaného jednotlivce dá psát obsahově zajímavě, ve vyšším už fakt moc ne. Máme padesátdva týdnů v roce, to je pořád 52 novinek od jednoho autora. Já jenom doufám, že perfektně nepíše jenom DarthArt, protože se snažím, aby na každém postu byl člověk, co má schopnost sebe i web posouvat a nebude jen plastelínou, co zaplátuje jeden svůj den v týdnu. Chápu, že to na článek nemusí vypadat úplně každej týden a proto je pořád brána otevřená talentům, protože bych rád pozice kluků ještě zdvojoval.

 

zdenos
26.01.2019 15:51

s tím že to není tvůj šálek kávy, nemám žádný problém:) vše cajk. A občas to hejtování, to je takovej místní kolorit kterej k tomu patří, spíš se zasměju, než urazím :)

 

Stray
26.01.2019 15:18

Mě spíš vadily ty moje výpady na hudbu, která není přímo mým šálkem a přesto je vyžadována víc než ta, kvůli které to tady dělám. Je moje chyba, že jsem tu kdysi v záplavě pracovního nasazení a ve snaze mít vždy aspoň tři články týdně napsal jednu recenzi na HYPOCRISY a jednu na KATAKLYSM a tím pádem dával určitou naději, protože už si to absolutně nepamatuju a ty nahrávky pro mě neměly žádnej hlubší význam, krom té snahy mít po dvou posleších nějakej článek. A proto nemám rád, když sem furt do diskusí někdo tahá doplňkovky typu DIMMU BORGIR apod. Moje chyba, že jsem dal v článcích prostor i hudbě, kterou k životu po pravdě absolutně nepotřebuji a nebo potřebuji asi tak jako singly Jimmyho Sommervilla a BRONSKI BEAT. :-), už se to nikdy nestane. Jsem rád, že sem nyní píšou i jiný lidi, protože návrat ke třem až pěti mým vlastním článkům týdně už bych nedal, nejen že bych na to neměl náladu, ale určitě ani čas.

Hezký poslech, tahle buzňárna je mi blízká asi jako KATAKLYSM. .-) Směju se u toho asi jako Pekárek, když by mu před lety někdo řekl, že bude poslouchat Ivana Hlase. .-) Opravdu, tohle má pro mne větší význam než KATAKLYSM.

https://www.youtube.com/watch?v=88sARuFu-tc