Last Hardrock Outsider

SODOM - Tapping The Vein

Ano, v roce 1992 kapela toužila především navázat na přetrženou nit a vrátit svému jménu zvuk z časů Pomerančového agenta. Opět u SPV/Steamhammer vydaná deska „Tapping The Vein“ představuje návrat SODOM k vysokorychlostnímu thrash/death nářezu, přesně takovému, jaký kapela produkovala v dobách svého neoslavovanějšího počinu „Agent Orange“. Němci tak v rychlém sledu zareagovali na ohlasy na ne úplně pochopené album „Better Off Dead“ z roku 1990, prostřednictvím kterého toužili, již s novým kytaristou Michaelem Hoffmannem ve svém středu, zdolat nové výzvy ohledně vlastní evoluce a zvukového vývoje. Jenže fanoušci SODOM byli vždy specifický druh, pro který se stala prvořadým přáním především neotesanost, temnota, nářezovost a rychlost, takže se vstřícnější materiál, pojímající také mnohé klasicky heavymetalové postupy, nestřetl zrovna s jejich vkusem. Michael Hoffmann navíc, během první koncertní jihoamerické anabáze SODOM, sběhl a díky jisté ženě dokonce na několik let na vzdáleném kontinentě i zůstal, což samozřejmě oba jeho spoluhráče přinejmenším zaskočilo.

 

Dvojice se však ve velmi krátkém čase s nepříznivou situací vypořádala a na uvolněné, a v té době pro SODOM stále tak nějak problematické, místo angažovala dvacetiletého kytaristu Andyho Bringse, o jehož talentu šly už od začátku zvěsti plné superlativů, jakkoliv je nakonec mladík ne úplně naplnil. Každopádně jeho první album nahrané se SODOM získalo kapele celou řadu pozitivních ohlasů a fanoušci byli vlastně spokojeni, že jejich oblíbenci doložili materiál plně kompatibilní s jejich starší tvorbou. Materiál hrubý, hutný, tvrdý a rychlý, kterému nescházelo ono válečnické odhodlání a potřebná natlakovanost. Nahrávalo se znovu v Berlíně pod taktovkou Harrise Johnse, ale také Cologni ve studiích vyhlášeného producentského fachmana Dietera Dierkse.


 

Od začátku bylo stěžejním úkolem vrátit hudbě SODOM potřebnou temnotu a hřmotnost, čemuž dopomáhaly vlastně i náměty textů, do jejichž tvorby se zapojily všichni tři členové, byť je jasné, že valnou většinu měl na svědomí Tom Angelripper. Už úvodní zběsilost „Body Parts“ (věc zabývající se obchodem s lidskými orgány) ťala do živého. Šlo o jednu ze dvou skladeb, které měl na svědomí bubeník Chris „Witchhunter“ Dudek. Jeho druhou položkou byla skladba „The Crippler“, která musela svým zvukem potěšit nejednoho staromilce a fanouška raných SODOM. Tento song vypovídá smýšlený příběh o organizování krvavých gladiátorských zápasů mezi odsouzenci, které jsou přenášeny celostátní televizí. Jde tak o sci-fi téma podobné příběhu „Běžící muž“ od Stephena Kinga. U další dvojice skladeb se blýskl rovněž nováček u kytary Andy Brings, konkrétně u titulní „Tapping The Vein“ vypovídající příběh narkomana, který se po „špatném tripu“ snaží spáchat sebevraždu, ale také v případě závěrečné „Reincarnation“ kritizující pokrytectví organizovaného náboženství. Nepříliš rychlá a velmi temná věc působí se svým takřka deathmetalovým zvukem jako uhrančivé a mocné finále celého alba.

 

Sedm skladeb pochází od Toma Angelrippera. Vypalovačka „Skinned Alive“ vypovídá příběh psychopata, který se snaží své oběti stahovat z kůže. Houpavý střednětempý song „One Step Over The Line“ se naopak zabývá obchodem s bílým masem. Skladba ve stylu hutných motörheadovských válů typu „Orgasmatron“ patří bezesporu k vrcholům desky. V „Deadline“ je popsáno čekání odsouzence na popravu a v německy zpívané odrhovačce „Wachturm“ (Strážná věž) Tom popisuje, jak to dopadlo, když u dveří jeho bytu ráno zazvonily dvě mladé náboženské fanatičky. Tématem válek tak na desce není poznamenáno příliš skladeb, nicméně „Back To War“ nebo „Hunting Season“ narážejí na duševní stav jedinců vracejících se z válečného prostředí, kde se texty zaměřují na případy veteránů, kteří již nejsou schopni zařadit se do normálního života.

 

„Tapping The Vein“ tak platí za velmi temné a velmi typické album SODOM, kterým se kapela snažila navázat na svá nejúspěšnější alba „Persecution Mania“ a „Agent Orange“. Nový kytarista Andy Brings se uvedl velmi dobře, a tak nebyl další dva roky důvod hledat náhradu. Tahle spolupráce však nakonec rovněž nedopadla příliš slavně, neboť ambice mladého hudebníka nakonec převážily nad pokorou a vděčností za členství v známé thrashové kapele a v průběhu podzimu roku 1994 se s kapelou ve zlém rozešel. Horší to bylo s vyhazovem Chrise Witchhuntera, který se tou dobou propadal do stále horších alkoholových závislostí, což jej nakonec nestálo jen místo v kapele, ale nakonec v roce 2007 i život, kdy tento muzikant zemřel na selhání orgánů. Jeho náhradou se brzy stal Atomic Steif, řízný bubeník přicházející z řad dalších germánských thrashových úderek LIVING DEATH a HOLY MOSES. Od tohoto momentu tak SODOM patřili napevno již jen jednomu hudebníkovi, kterým byl Tom Angelripper.


23.07.2018Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
23.07.2018 14:25

100% Po předchozí dost netypické řadovce přišli Sodom s překvapivě drsným albem, které důstojně uzavírá nejslavnější období kapely.

 

Pekárek
23.07.2018 12:08

Fajn recka, masakr album - 100%:)