Last Hardrock Outsider

SODOM - Better Off Dead

Skvělý výsledek a pozitivní ohlasy na album „Agent Orange“ se brzy na fungování kapely SODOM projevily. Kytarista Frank „Blackfire“ Gosdzik byl však hned na počátku roku 1990 zlanařen věhlasnějšími kolegy od KREATOR, kterým tou dobou zrovna haprovala pozice sólového kytaristy, odkud byl krátce před tím vyhozen Tritze. Na uvolněné místo u SODOM byl brzy dosazen Michael Hoffmann, jehož kytara byla do té doby k slyšení třeba na poslední desce ASSASSIN („Interstellar Experience“) a ten měl dle mnohých úspěšné období trojky z Gelsenkirchenu prodloužit. Do berlínských studií tudíž kapela dorazila plná sebevědomí a ideálů o ještě větší evoluci. Však jim také dvorní producent Harris Johns nebránil v rozletu a nová deska měla znít do té doby nejotevřeněji. 


Když „Better Off Dead“ na podzim 1990 vyšla, způsobila mnohým skalním příznivcům doslova šok, natolik se její zvuk lišil od všeho, co do té doby thrashmetalový SODOM představovali. Zmizela ona hřmotnost a natlakovanost, rovněž rychlostně už se kapela tolik neobtěžovala, to vše bylo nahrazeno o něco propracovanější strukturou skladeb, které oscilovaly někde mezi technickým pojetím speed/thrash metalu a temnější více progresivní formou MOTÖRHEAD. Ani kritika příliš nejásala, jakkoliv šlo po hudební a skladatelské stránce zřejmě do té doby o nejpropracovanější materiál. Zvuk SODOM, přes všechnu péči kterou kapela novince věnovala, totiž ztratil svoje zásadní atributy, onu rychlost, natlakovanost a apokalyptickou atmosféru, na místo toho jsme zkrátka dostali „jen“ velmi obstojně provedený metal, jaký bylo možné přisoudit komukoliv. Asi největším problémem byl zvuk kytary Michaela Hoffmanna, který jednoznačně ovlivnil výsledek, protože oproti dvěma studiovým albům nahraným jeho předchůdcem, vyzníval výsledek málo divoce, málo mohutně a celkově kladl důraz spíše na sólové perličky a různé pozoruhodnosti své hry.


 

Jestli se něco na desce povedlo, tak to byl určitě náboj dodávaný skladbám od bubeníka Chrise Witchhuntera, už od poloviny osmdesátých let platícího za obstojnou teutonskou mašinu, jehož služeb využívalo i několik jiných kapel během svých koncertů. Chris například odjel turné DESTRUCTION na podporu jejich desky „Eternal Devastation“ v roce 1986. Srozumitelnější a více tíhnoucí ke zpěvu byl rovněž i hlas Toma Angelrippera, který se rovněž snažil vyvíjet, i když z něj asi nikdy nemohl být zpěvák srovnatelný se školenými melodiky. Nicméně jeho hovězí a hrubiánský přednes se zde začal vzdalovat oné thrash/death podobě z dob „Agent Orange“ a byl pojat určitě o něco civilněji. Jestli něco dobrého přinesla kytarová práce Michaela Hoffmanna, tak to byla určitě pestrost a technická vyspělost, „Micha“ byl rozhodně zručným strunotepcem, jenže fanoušci SODOM nebyli tehdy ještě úplně připraveni na podobné změny. Když desku poslouchám dnes, mám na ni minimálně stejně pozitivní názor jako v době, ve které album vyšlo, dost možná ještě o něco pozitivnější. Fanoušci SODOM zkrátka čekali trochu něco jiného, brutálnějšího, a kapela jim na místo toho prezentovala vlastní vývoj, tou dobou poslaný lehce akademičtějším směrem.

 

Z dvanácti skladeb se zde jen o málo položkách dá říct, že jsou tady navíc, naopak, album působí velmi vyrovnaně a dramaturgicky vyváženě. Od temných výpadů, kde přeci jen dojde na trochu rychlejší tempa a techno-thrash názvuky - „An Eye For An Eye“ a „Shellfire Defense“, přes zemitou a střednětempou „The Saw Is The Law“ s mohutným stěžejním riffem a nosným sloganem, jenž se uchytil za ta léta i na koncertech, až třeba po rockovější vály, jako je na SODOM docela zpěvná „Resurrection“, končící oním pro nás kdysi tolik překvapujícím mnohohlasým chorálem (skladba je jinak vzpomínkou na Tomova otce, který údajně zemřel příliš mladý), rozepjatou riffovačku „Captured The Flag“ nebo závěrečnou „Stalinorgel“, uchopenou po vzoru MOTÖRHEAD. Navýšenou melodičnost desky posléze ještě umocnily dva covery – jmenovitě „Turn Your Head Around“ od TANK a „Cold Sweat“ od THIN LIZZY, což byla v obou případech pocta velkým Angelripperovým vzorům, ostrovním kapelám historie Hard´N´Heavy.  Naproti tomu díky titulní skladbě „Better Off Dead“ a třeba i „Never Healing Wound“ zůstává deska stále v mantinelech humpoláckého temného metalu. Zpětně musím opět potvrdit, ačkoliv se v době vydání od SODOM čekalo něco úplně jiného, „Better Off Dead“ platí stále za pozoruhodnou a v diskografii SODOM originální desku.


21.07.2018Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
22.07.2018 16:51

chápu, že máš k nahrávce srdeční vztah. :) Domnívám se, že to budu mít jednou podobně třeba s nahrávkami z let 2010-2015, až začnu třeba šedivět :))

 

Stray
22.07.2018 11:48

zdenos: Tak zle bych tu desku určitě neviděl, pro mne je to jedna z nahrávek ze zlatého období SODOM 1987-92, kterou na rozdíl od Tapping The Vein vnímám jako album s novým ksichtem.

 

zdenos
21.07.2018 18:59

Celkem slabota toto album, méně povedené méně osobité, 65/100, hit: saw Is the law. Názory Angelrippera na alba překvapující :)

 

Valič
21.07.2018 16:25

Ta deska úplně špatná není (rozhodně je lepší než ty tři z let 1994 až 1997), ale já ji hodnotím níž než následující Tapping The Vein a v podstatě všechny jejich desky z let 1999 až 2016 (když nepočítám to "nulté" album The Final Sign Of Evil). To nepříliš nadšené přijetí bylo dost možná způsobené i tím, že ve stejném roce vyšly takové "instantní klasiky" jako Rust In Peace, Seasons In The Abyss, Coma Of Souls, Cowboys From Hell nebo Painkiller, se kterými se tohle pouze mírně nadprůměrné album opravdu nedalo srovnávat.

 

Stray
21.07.2018 15:21

Mě Better off Dead hrál ve walkmanu během cesty busem z prvního a vlastne i meho posledniho vánočního nákupu v Regensburgu v prosinci 1990. Na druhé straně té kazety byl novej King Diamond The Eye. Obě alba čerstvé zboží. Prej se.mi dvě holky sedící přes uličku smaly, že sem mírně trepal hlavou.:-)

 

Vatutin
21.07.2018 12:40

K trojici desek PM, AO, BOD mam dost sentimentalni vztah ... Agenta jsem si koupil behem me prvni cesty na zapad s rodici skodou 120 a pro BOD dupal pesky z Varnsdorfu tusim do Neugersdorfu .. proste kazda vzpominka, treba v podobe recenzi mne tesi 😉! Celkem mne zejima novy material, kdyz se vratil Blackfire tvrdili ze v lete bude nejaky singl. Novej song od Voivod co vcera vyndali je super, tak doufam ze i zde se bude na co tesit.

 

Valič
21.07.2018 00:20

80% Pro mě tahle deska v době vydání představovala spíš mírné zklamání. Je na ní sice pár skvělých skladeb, ale celkově z ní mám i dnes trochu rozpačitý pocit. Chápu, že se kapela snažila vytvořit o něco různorodější album, ale třeba zařazení cover verzí od Tank a Thin Lizzy někam doprostřed alba nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Celková produkce materiálu taky moc neprospěla, spíš naopak.

Co se týče textů, objevují se tu opět kapelou oblíbená válečná témata. Ve skladbě Capture The Flag je zmíněna bitva o Hamburger Hill, v Bloodtrails zase operace "Pouštní štít" a slangový výraz Stalinorgel (Stalinovy varhany) samozřejmě označuje ruský raketomet BM 13-16 Kaťuša.

Monolog na začátku skladby An Eye For An Eye, jehož část je použita i v textu, pochází z filmu The Punisher (1989) s Dolphem Lundgrenem.

The Saw Is The Law je pravděpodobně ovlivněna hororovou sérií Texas Chainsaw Massacre (vyšla i na stejnojmenném EP spolu s Tarred And Feathered a cover verzí The Kids Wanna Rock od Bryana Adamse).