Last Hardrock Outsider

SNĚŤ - Mokvání v okovech

Až do období mezi roky 1990-1992 sahá má osobní kraťoučká etapa, kdy jsem měl v posluchačském životě k death metalu nejblíž. Tehdy jsem si oblíbil chrastivý švédský death metal od ENTOMBED a DISMEMBER. Jak se později ukázalo, tyhle smečky kdysi stály u zrodu celé skandinávské extrémní metalové scény a ovlivnily spousty následovníků. Přes jistou a nezanedbatelnou evoluci žánru, ke které došlo především v průběhu mocného vzedmutí devadesátých let, se k poslechu právě prvních alb zmíněných kapel ještě dnes rád vracím, tedy na rozdíl od nahrávek mnohých dalších smrťáků a titěrných nosičů kalných vod undergroundu.


Tuzemská SNĚŤ mne na jaře překvapila nákloností k podobnému pojetí death metalu, ačkoliv si nepřipadám jako sledovač současného dění na scéně tuzemského metalového undergroundu. Neotesaný a chorobný rámus od pražské pětky jakoby pocházel z oněch dávných počátků severské scény. Vlastně mě jejich aktivity mohou být pouze sympatické. Mohu uznale pokývat, že skladbám neschází autenticita, stejně jako hudebníkům nesporná znalost potřebných hororových reálií, do kterých byl onen skandinávský death metal kdysi zasazen. Na druhou stranu vše zůstává v mantinelech deathmetalového retra. O všestranné muzikantské vyzrálosti a nadžánrovém přesahu si můžete nechat jen zdát. Počítáno s tím dalším však ani nebylo, takže vlastně všechno v pořádku.


Debut „Mokvání v okovech“ je věrnou rekonstrukcí dávného dění a rozhodně ne špatnou. Rekonstrukcí, které nechybí zápal, uspokojivá muzikantská výbava a rovněž uvěřitelný feeling. Deska obsahuje pouhých osm skladeb, rozložených na časovém úseku těsně překračujícím osmadvacet minut, což budí dojem, že mohlo jít původně o EP, a že materiál vydaný u švédské značky Blood Harvest, vznikající zcela spontánně, byl postupem nahrávacích sessions ještě o něco rozšířen. Chválím nekašírovanost podání a potřebnou znalost subžánrového terénu první poloviny devadesátých let, od zmiňované skandinávské školy po americké hnilobníky z AUTOPSY. Je zajímavé tohle sledovat u lidí, kteří v podstatě nemohli onu první a nejsilnější vlnu death metalu přímo zažít. Možná je právě tohle největší hodnotou celé téhle nahrávky.


 

Jasně že zde někdo může zmiňovat nepůvodnost a mnohé výpůjčky od zavedených světových jmen death metalu, ale z mého pohledu jde o snadno odpustitelné detaily, zvlášť pak když takto zdařilá fošna doputuje k těm, které bude bavit nejvíce a bude jim připomínat časy, které jsou již dávno pryč. Navíc si přiznejme, že na úzkém prostoru, v jakém se skandinávský death metal na počátku devadesátých let pohyboval, prakticky nelze nenarazit na věc vzájemně si nepodobnou. Tu jde o podobnost s projevem švédských chrastivců („Demon“, i včetně zasazení mluvené sekvence, sem převzaté z nějakého hodně starého českého filmu), jinde se dostaví pasáže, které jakoby vypadly z rané tvorby amerických MORBID ANGEL, tak jako je tomu u skladby „Kůň Kadaver“. Pak zde máme song s bizarním příběhem prasolidí - „Princip křížení“ působící v textové rovině vážně odpudivě, kdežto v té instrumentální se v něm nachází ústřední riffing, který jakoby vypadl z alba „Necroticism…“ od britských patologů CARCASS. Textová složka alba je ostatně plná prasáren a témat nořících se do mokvající bažiny. SNĚŤ si navíc celou věc neulehčují, protože preferují český jazyk. I když se přiznám, že bez četby bookletu bych slovům prezentovaným zdejším murmurem ani náznakem neporozuměl.


Když z role bažinatého vyděděnce chroptí frontman ve skladbě „Folivor“ cosi o zmrzačení družky palicí, jde samozřejmě o divadlo poplatné splatter zálibám. Osobně nemám o konání kapely žádných pochybností. Vždyť už umělecké pseudonymy členů jako Řád zdechlin (vocals), Ransolič či Hnisatel (oba kytary) dávají tušit, že se celou věcí kluci prostě baví. SNĚŤ se podařilo nahrát autentickou mordu napranou old-school death metalem, poplatnou letopočtu 1991. V rámci stylové škatulky jde o povedenou extrémní retro desku, které nechybí opravdovost a náležitá forma, ale která postrádá sebemenší přesah k originalitě, i tak si myslím, že jde ve svém žánru o zdařilé dílo.


PS: Musím se přiznat, že bez cen Anděl bych se o kapele asi sotva dozvěděl. Následkem jejich tamního výstupu jsem si nahrávku sehnal, poslechl a poté i koupil na cd u Magick Disk Musick. Úsek jejich mluveného vystoupení na Andělech, který se týkal organizace Osa, mě dával smysl a celý ten názor měl svou oprávněnost. Navíc to bylo vlastně i vtipné. V tomto směru v pohodě. To tvrdím, aniž bych byl kdy sebemenším příznivcem undergroundu, protože jejich jiné a tak trochu podobné boje s hudebním establishmentem spíše nechápu.


20.06.2022Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Widl
23.06.2022 09:03

Deska která září a ač bere špetku inspirace od kde koho, míchá to celé opravdu skvělě. A ze všeho je cítit nadšení pro věc, to se týká i obalu. Jak píše Kelly, prostě čistě žánrová deska pro radost, která se klukům povedla. A živě to funguje snad ještě líp :)

 

Kelly
22.06.2022 08:32

Si myslím, že to je deska pro radost. Proto to tak šlape. Na nic si to nehraje a nemá to žádné ambice. Super, super, super!

 

Cyberolas
22.06.2022 07:06

Sám nevím v čem spočívá to kouzlo, ale bere mě to. A přitom je to tááák nepůvodní...

 

Pekárek
20.06.2022 20:50

Můj velký rest, ukázky zněly přesně ve stylu, jaký popisuje recka. Musím napravit.