SLAYER - Repentless
Víte co dělí současnou podobu thrashmetalových velikánů SLAYER od jejich uznávaných starých alb typu „Seasons In The Abyss“? Samozřejmě že hlavně Jeff Hanemann. I když si nejsem zcela jist, zdali by právě zesnulý blonďatý kytarista, zodpovědný v minulosti za řadu legendárních skladbových flákot, dotáhl právě novou tvorbu k této metě, ale jedno je mi jasné, deska by s ním byla o něco lepší a nápaditější. Tím samozřejmě nechci říct, že je novinka úplně špatná, jen mám pocit, že po skladatelské stránce osamocený Kerry King celek neutáhne. SLAYER se na novince znovu trochu vracejí k houpavější poloze alba „Diabolus In Musica“, kterou však kombinují s nařezaností a hardcore tlakem „God Hates Us All“, a pak je zde ještě prostor pro trochu toho opakování a rutině rekapitulačních momentů, jaké vešly ve známost v dobách posledních řadovek nahraných znovu s Lombardem, tedy jmenovitě „Christ Illusion“ a „Word Painted Blood“. S tvorbou z osmdesátých let má novinka (co do entuziasmu a neotřelosti) společného pramálo a už vůbec se zde nenachází dramatické vybrnkávačky majestátně vygradované do typicky zabijáckého pojetí takových čísel, jako bylo svého času „South Of Heaven“. SLAYER dnes okupují opačný pól své tvorby, když zní akustika, pak jde jen o jakýsi líně převalující se undergroundově neučesaný úvod, který brzy přechází v přímočarou rubanici, když jde o okamžitý nářez, pak máme co do činění s thrash/hardcore přímočarostí soustředěnou na tvrdý riffing, nikoliv na vrstevnaté vyhrávky a ohebnější styl z přelomu osmdesátých a devadesátých let. I v roce 2015 však jde o typické dílo thrashových legend, kterému by možná trochu pomohlo, kdyby si Kerry King přestal myslet, že je důležitější než SLAYER.
Fakt číslo jedna – deska má velmi dobrý zvuk, který pořádně nakopává, řeže a dokáže doslova bortit, za což jsem velmi rád. Skutečnost druhá – je zde celá řada znamenitých sól a Gary Holt doplňuje Kinga velmi dobře, jeho nástroj vnáší do soundu nový zvuk, takže z tohoto důvodu se stále těším na věci příští. Fakt třetí – řeznická mlátička Paul Bostaph je znovu parádní, jeho hře nechybí ostrost a začtvrté - charismatický Tom Araya zpívá v naprosto skvělé fazóně. Jediná Hanemannova skladba „Piano Wire“ by se neztratila ani na prověřeném, dvacet a více let starém albu SLAYER. Nejde totiž o žádné hloupé intermezzo s piánem, natož o nějaký bezmyšlenkovitý a zbrklý nedodělek, ale o poctivý, na riffy bohatý a do středního tempa hozený song po vzoru kupříkladu „Spirit In Black“, vypovídající cosi o duševním rozpoložení jistého zabijáka. Zaujalo však i několik dalších věcí, ať už šlo o thrashově rychlé a nekompromisní vypalovačky, které zde však trochu poznamenává Kingovo inklinování k rubačsky přímočarému projevu - „Chasing Death“, „Implode“, „Take Control“ nebo „Vice“, nebo také pozvolnější a dosti ponuré věci jako „Cast In First Stone“ a „Pride And Prejudice“. Vcelku chytlavou záležitostí vedle titulního monstra je třeba skladba „You Against You“.
Zpětně je třeba říci, že řemeslně skvěle provedená deska bude patřit spíše k těm slabším z diskografie SLAYER (dle mého jde možná o nejslabší album co se týče skladatelského potenciálu), i když to zřejmě nikoho nepřekvapí. Já osobně nečekal zázraky. Jsem však rád, že se kapela s celou řadou průměrných motivů zabývala a dokázala z nich vydolovat maximum, na albu je poznat, že si na něm členové vyhráli a je rovněž dobře, že SLAYER postupem let přestali spolupracovat s Rickem Rubinem a šli po vlastní cestě. Jejich nová deska má totiž ohromný náboj, drive a její titulní song je poslech od poslechu větší peckou, song „Repentless“ má už teď velkou šanci získat pozici největší klasiky těchto titánů thrashe a to za hodně dlouhou dobu. Nadšen úplně sice nejsem, ale zklamán také ani náhodou. Prostě SLAYER, další nekompromisní nářez, kde si kapelu nespletete s žádnou jinou. Jo a ten obal je prostě parádní. Za mne tedy buď silných 60% nebo slabších 70%.
16.09.2015 | Diskuse (12) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
![]() |
DarthArt | 23.01.2018 19:49 |
Hmm, asi tak ! |
zdenos | 23.01.2018 13:03 |
když to z nich nejvíc baví Garry Holta to je pak těžký no :)) |
DarthArt | 23.01.2018 08:34 |
Slayer prý naznačují, že by se mohli odebrat do důchodu. Že by konečně dostali rozum a zachovali si zbytky důstojnosti? |
DarthArt | 05.12.2015 14:26 |
V době Divine nebo Diabolus jsem se vztekal, že neslyším další Reign nebo Seasons, dneska už mi to je celkem fuk. Slayer nahráli další desku a znovu to (už dlouho) není nic moc. Zahráno špičkově, zvuk špičkový, ale ne moc výrazný skladby, které se dají lehko zaměnit skoro s čímkoli od roku 1990 (snad kromě coververzí a World Painted Blood). A riffy, který profesionál formátu Kerry Kinga poskládá dohromady tak za čtrnáct dní. Kdysi jsem si říkal, že World Painted Blood je velmi slušný retro a kdyby s ním Slayer uzavřeli kariéru, zakončili by s poklepáním na rameno. Což se aspoň mě na Repentless bohužel potvrdilo a jestli deska vznikla nebo nevznikla je mi vlastně úplně jedno. Takže Repentless k životu nepotřebuju, ale když někde v hospodě bude u piva hrát, vadit mi to nebude. |
Zetro | 23.11.2015 10:49 |
Slabsich 70% ,tiez si myslim ,ze to Mr. King sam skladatelsky neutiahol!R.I.P. Jeff ! |
rumcajs | 27.09.2015 01:13 |
Ty nové IM jsem asi přestřelil. Musím teda Repentless přidat na 85%, protože mě furt baví víc než noví Mejdni, ale objektivně na to hodnocení nemá (ale Mejdni na 80 taky ne) :-). |
Valič | 23.09.2015 21:10 |
80% Album sice dopadlo o dost lépe než jsem čekal, ale obávám se, že v mém případě to zase skončí stejně jako u předchozích pěti řadovek - párkrát si to ještě poslechnu a pak se zase vrátím k jejich klasickým deskám z 80. let. |
Raab | 16.09.2015 21:25 |
I like it, Araya still has it, good good release |
Demonick | 16.09.2015 20:23 |
U mňa osobne je doska Divine Intervention (1994) najlepší SLAYER :) Neskutočne nasraná vec, ktorú môžem počúvať do zbláznenia. (https://www.youtube.com/watch?v=uMw2XJlgsHM)Zbožňujem aj dosku Diabolus In Musica (1998), kde sa kapela veľmi šikovne pohrala so zvukom (asi najlepšia prudukcia v ich histórií) a skladby sú skutočne veľmi variabilné. Nájdeš tu skvelý thrash, HC, ale i nu-metalové/groove vplyvy. Taktiež si myslím, že tu bicmen Bostaph predviedol jeden zo svojich najlepších výkonov. (https://www.youtube.com/watch?v=QjF24Pmra5g)Čo sa týka ich predposlednej spolupráce na God Hates Us All (2001), tak ten mi pripadá asi z tych troch najslabší, ale aj napriek tomu sa jedna o dychberúcu dosku. Agresívnejši Arayov vokál nikde inde nenájdeš, opäť je tu obrovský vplyv HC a viac ako na rýchlosť tu kapela vsádza na tvrdosť. (https://www.youtube.com/watch?v=saoMp432dok)Snáď si teda vyberieš :) |
Kropis | 16.09.2015 19:24 |
Jakožto sváteční fanoušek Slayer si desku užívám za špičkových 80 %. Jsou 90. Slayer s Bostaphem stejně dobré? |

