Last Hardrock Outsider

SLAYER - Divine Intervention

V první polovině devadesátých let se SLAYER těší pověsti největších veličin thrash metalu, mají za sebou skvostný živák „Decade Of Aggression“, který se stal tributem jejich pověstných koncertům a byl nahrán na dlouhých šňůrách podporujících poslední, velmi úspěšnou řadovku „Seasons In The Abyss“. Když se turné blížily ke konci, oznámil bubeník Dave Lombardo odchod z kapely, přičemž SLAYER si věděli hodně rychle rady a žádný koncert díky tomu nezrušili. Tou dobou (zkraje roku 1992) metalový svět podlehl novému fenoménu, který se nazýval PANTERA a tak se brzy mnozí začali zabývat otázkou, co asi tak předvedou SLAYER, o kterých v příštích dvou letech (snad kromě skladby „Disorder“, jenž byla nahrána ve spolupráci s Icem T a vyšla na kompilaci Judgement Night) nebylo prakticky vůbec slyšet. Když v září roku 1994 konečně vyšlo „Divine Intervention“, první album SLAYER nabubnované Paulem Bostaphem (dříve drtícím škopky u FORBIDDEN) a rovněž první jejich album, které obdrželo protichůdné kritiky a velmi smíšené recenze, jednalo se o nebývale silnou zkoušku odolnosti fanouškovské základny (snad nikdy kapela nestála před tak zásadním  - buď a nebo), ta se však brzy ukázala jako velmi pevná a nerozbitná. Usuzuji tak dle skutečnosti, že i když SLAYER po roce 1990 nahrávali už jen dobré desky, ne však tak skvělé jako je vše do roku 1990, fanoušků stále spíše přibývalo.



Divíte se, proč píšu o rozporuplnosti přijetí této desky? No ono není divu, když se někdy vykážete řadou dokonalých pěti alb. Tenkrát šlo také o první album, kterým se SLAYER přestali jakkoliv posouvat a vesměs čerpali pouze z vlastní minulosti, nápadů a neotřelosti však jaksi ubylo. Producentského kormidla na „Divine Intervention“ se znovu chopil šéf Def American Rick Rubin, jehož cílem bylo pro tentokrát nahrát co nejzlejší materiál, který by byl schopen alespoň trochu konkurovat fenomenální desce „Reign In Blood“. Logicky se tedy skladbám ponechala základní surová stavba, i když kapela v rozhovorech kontrovala sděleními o největší připravenosti před vstupem do studia, každopádně se chlapci drželi především předsevzetí, znít co nejvíce jako SLAYER, vlastně šlo o zcela opačné přístupy k tvorbě, než kdysi nabídlo třeba nebojácné album „South Of Heaven“.


Hlavním inspiračním zdrojem nahrávky byla náboženská a politická vysílání ve Spojených státech, která byla schopná mnohým dokonale vymývat mozek („Divine Intervention“, „Circle Of Beliefs“, „Mind Control“ nebo „Dittohead“). Jak bylo u SLAYER dobrou tradicí, další témata se znovu týkala válečné historie, zejména pak Třetí říše (song „SS-3“ se snaží nastínit atmosféru strachu v době těsně po atentátu na Říšského protektora Reinharda Heidricha v Praze), ale také zločinů a vražd („Serenity In Murder“, „Killing Fields“), kde stěžejní se stala zmínka o masovém vrahovi z Milwaukee Jeffrey Dahmerovi („213“). V centru pozornosti byla kontroverzně laděná sociální témata. Tak třeba „Sex.Murder.Art“ zmiňuje masochismum a s ním související umění, které překračuje hranice legálnosti. Pro tuto velmi temnou a negativitou vibrující desku je pak příznačné, že se na ní poprvé ve většinové míře skladatelsky projevil Kerry King a jako textař rovněž i Tom Araya, což při úspěšných aktivitách Jeffa Hanemanna v minulosti značilo, že toho vývoje a neohranosti kapela pro tentokrát nabídla o dost méně. Pro mne je „Divine Intervention“ momentem, kdy se SLAYER vlastně přestali vyvíjet a pouze v obměněných modifikacích přehrávali skoro jedno a totéž, nicméně v prosinci 1994 jsem je spatřil poprvé živě (v ostravské Sportovní hale s tehdy debutující předkapelou MACHINE HEAD) a do dnes na tuto akci nadšeně vzpomínám. Ještě je třeba zmínit, že reklamní kampaň doprovázející vydání desky obohacovaly fotografie části těl fanoušků, kteří si neváhali logo kapely vyřezat do rukou a zad.


27.11.2015Diskuse (29)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

J.Rose
09.05.2020 09:59

Vždyť později nahráli ještě třeba "Diabolus in Musica" a to byl rozhodně krok, jiným a celkem odvážným směrem.

 

josef
08.05.2020 22:13

Meres: Právě že nenapsal zatím si stojím.

 

Meres
08.05.2020 21:53

Tak to je pekná sračka čo si teraz napísal 🤦🏻‍♂️🤦🏻‍♂️🤦🏻‍♂️

 

josef
08.05.2020 21:42

Tímto albem Slayer skočili do třetí ligy k buranské kapely typu Sodom. Mohli se dál vyvíjet neříkám smeřem k metallice, ale ne krok zpátky.

 

Stray
09.12.2015 09:34

Mě se líbí, jak je na těchto stránkách taková ta diskusní spokojenost a pohoda. :-)

 

rumcajs08.12.2015 20:12

To jo, ale v porovnání se třeba zmíněnýma Judas Priest, kteří v té době prakticky neexistovali, na tom byli pořád dobře. Jeden koncert v ČR přeci není vypovídající. Navíc už prodejní čísla Pure Instinct byla jinde, než u Face the Heat. A srovnávat to s dobou Crazy World fakt není fér, to byla ještě zlatá doba a navíc měli megahit Wind of Change, který, jakkoli je to kolovrátek, se stal symbolem politických změn celého světa. Nezpochybňuji, že šlo o ústup, ten se dotkl všech kapel - mmch. na jiném webu za největší kapelu, která vyklízela místa nejvyšší, zmiňovali zas Deff Leppard - ale rozhodně se nejednalo o ústup drtivý. Drtivý byl právě pro kapely jako Judas nebo Europe, snad i pro ty Leppardy. Ale tam zas byla o dost jinde předcházející prodejní čísla, oproti Škorpíkům hráli vyšší ligu.

 

Stray
08.12.2015 17:56

U SCORPIONS tak usuzuji podle toho, že v roce 1993 se konal první a na dlouho dobu poslední koncert v ČR, konkrétně v Ostravě, o kterém se ještě dlouho mluvilo jako o největším návštěvním fiasku, přišla zhruba tisícovka do ČEZ Arény ve Vítkovicích. Druhak ta deska "Face The Heat" se prostě nehrála. Oproti "Crazy World" to byl komerční sešup a nějaké "Pure Instict" to nikdy nevytrhlo, prostě SCORPIONS byli do roku 1990 kapela v absolutní špičce popularity, myslím že byli u nás výš než JUDAS PRIEST, to se vůbec s nějakýma EUROPE nedá srovnat, a pak najednou drtivej ústup.

 

rumcajs08.12.2015 15:59

Mám za to, že pokud výrazněji klesl zájem o kapelu, bylo to spíše materiálem, který přitvrdil. Vem si, že Pure Instinct a balada You and I byly ve své době populární jak prase a valily se ze všech médií a tržišť s kazetami jak tsunami. Podle mě si Scorpions v rámci možností (s ohledem na změnu vkusu fanoušků) svou popularitu udrželi. Vždyť byly kapely, které šly do kopru úplně, nebo na spoustu let. Zde bych třeba vypíchl Europe, které grunge vlna semlela na 13 let. To Škorpíci jeli dál, jen ze stadionů přešli do hal, zatímcoo některé kapely přímo do klubů.

 

Valič
08.12.2015 13:47

Stray: Mě přijdou ty kapely zábavné obě dvě, ale každá jiným způsobem (v rámci death metalu mi Autopsy určitě přijdou zábavnější než třeba Origin, Necrophagist nebo Gorguts, ten jejich styl mi vždy připadal spíš jako takový hodně drsný bigbít s chorobným zvukem a morbidními texty). Objektivně porovnávat kvalitu jejich hudby asi nemá smysl, každá z nich se pohybuje úplně jinde a zaměřuje se na jinou skupinu posluchačů. Z hlediska komerční úspěšnosti samozřejmě jasně vedou Scorpions, neumím si představit, že by v televizi nebo komerčních rádiích pouštěly skladby s názvy jako Battery Acid Enema, Torn From The Womb nebo Necrocannibalistic Vomitorium a plakát Chrise Reiferta si náctileté holky asi nad postel taky věšet nebudou. :-)

 

Stray
08.12.2015 12:25

Valič: A jsou lepší SCORPIONS nebo AUTOPSY? Pro mě jako pro příznivce zábavné hudby je to jasná volba. :-)