Last Hardrock Outsider

SLAYER, ANTHRAX - Praha, Tipsport Aréna, 25.června 2019

Poslední koncert thrashmetalových legend SLAYER v ČR provázelo hrozné vedro. Venku bylo doslova na padnutí a ve velké hale na Výstavišti, která nemá klimatizaci, to velice brzy nebylo o nic lepší. Vlhkost vzduchu připomínala podmínky v rovníkové Africe, takže se ten večer příchozí vyloženě koupali ve vlastním potu. Každopádně ale pořád radši Výstaviště než klimatizovaná O2 Aréna, kterou z mnoha jiných důvodů nesnáším. Tolik tedy na úvod a pojďme na plac. Sympaticky a bez českého suportu nastupují úderem osmé rovnou ANTHRAX. Moc jsem nepochopil, proč zde jako intro pouštěli skladbu od IRON MAIDEN a pak začali riffem „Cowboys from Hell“ od PANTERY, ale budiž. Odpich v podobě „Caught In The Mosh“ a následně „Got The Time“ byl ovšem dobrý. Koncert měl z počátku nasazení a nic nenasvědčovalo faktu, že se mě krátce na to trochu zají. ANTHRAX si nepotrpěli na dlouhé proslovy a v rychlém sledu dali klasické fláky jako „Madhouse“ a „NFL“, mě však bylo jasné, že Newyorčané opět pojedou staroby a na rovinu říkám, že mě s tím už ….(prostě mě to na nich vadí). Ten jejich návrat do 80´s mě prostě nevoní. Z posledního alba nedali nic, z Bushovi éry taky nic a jediná relativně současná skladba byla nakonec utahaná „In The End“ z alba Worship Music, jinak vše z let 1985-89.


Ten večer jim navíc ani nevyšel moc zvuk, bylo tam moc výšek, kytary zněly příliš tence, takže riffy tolik netlačily a Belladonova ječení bylo v celkovém soundu chvílemi moc. Set trochu zachránila skočná „Antisocial“, při závěrečné „Indians“ byly pocity ale opět rozpačité. ANTHRAX jsem viděl už vícekrát, 2x s Bushem a asi 4x s Belladonou a musím konstatovat, že je to s nimi bohužel čím dál horší. A je mi i trochu stydno, když vidím, jak moje oblíbená kapela, která hrála v devadesátkách moderní metal, ze sebe teď dělá osmdesátkové retro, vůči kterému se ve svém Bushovském období docela vymezovala. K hlavní hvězdě...



SLAYER, ač jsou to taky dinosauři z pravěku, tak, na rozdíl od ANTHRAX, se současnější skladby hrát nebojí. Třeba hned úvodní „Repentless“, coby titulka z posledního alba, zněla suprově. V úvodní části vystoupení k Final World Tour pak zazněly ještě „World Painted Blood“, „Hate Worldwide“, a to jsou též novější kusy. Byl to ale přeci jen rozlučkový koncert, takže se hrál průřez diskografií a s postupující časomírou čím dál více docházelo na oslavované klasické fláky. SLAYER však dokázali poměr mezi starou a novější tvorbou vyvažovat. Na řadu přišly jak prastaré a ne tolik provařené kusy jako třeba „Chemical Warfare“ nebo „Postmortem“, tak třeba devadesátkové „Disciple“, „Payback“ a samozřejmě i zmíněné klasiky, na které jsme přišli především.   Je fakt, že zkraje vystoupení však SLAYER staré hity moc nehráli, první velkou peckou byla až skoro po půlhodině zahraná „War Ensemble“, která v živé podobě ovšem nikdy neomrzí a i ten večer byla parádní. Vystoupení díky ní pak dostalo švih a až do konce jelo bezchybně.


Zvuk měli SLAYER jasně lepší, protože byli přeci jen headliner, a thrashovalo jim to náramně. Kerry King hobloval jako vždy poctivě a svoji býčí šíji nezastavil, Gary Holt pařil jakbysmet a Paul Bostaph za bicími byl taktéž výborný. Trochu mě možná zklamal Tom Araya, o němž často čtu, jaký je to skvělý frontman, ale po několikáté jsem si všiml, že je na pódiu dost statický a jakoby bez zápalu. Při moderování mezi skladbami působí unaveně, až jsem si v duchu říkal, že s ostřejším frontmanem by ten SLAYER mohl být větší mazec. Ale zase vokál měl ten večer jistý a bez chyby, o tom žádná, zpěvák je Tom výborný.



Byla to velkolepá show s opravdu pekelným vizuálem. Nejen že často šlehaly na pódiu ohně, chvílemi tam dokonce hořela úplná vatra, což při vedru v hale, navodilo pocit opravdového inferna. Plátno za kapelou pak zobrazovalo klasické antikristí výjevy, takže to byla pastva, jak pro uši, tak i pro oči.


Jak se schylovalo ke konci, tak se samozřejmě jelo dle očekávaného scénáře: „Seasons In The Abyss“, „Hell Awaits“, „Raining Blood“, „South Of Heaven“, „Angel Of Death“, prostě klasiky. Co jiného bychom ale na rozlučkovém turné chtěli poslouchat? Mě osobně však potěšila, skoro na závěr zařazená psycho věc „Dead Skin Mask“. Celkem nám na rozloučenou legendární thrasheři zahráli dvacítku skladeb a podle mě byla skvělá. Koncert měl, jak bývá u SLAYER zvykem, drive a kvalitní, hutný zvuk. Kapela působila suverénně a proti předskokanům ne tolik vtíravým dojmem. Ze SLAYERU jsem prostě neměl pocit retra a už vůbec na mne nepůsobili nějak laciným dojmem. Byl to zkrátka mazec, a jestli je to opravdu jejich poslední tour, tak podle mě odcházejí možná zbytečně brzo.



17.07.2019Diskuse (43)Sicky

 

josef
23.07.2019 21:54

Slayer to je přece jasný od roku 1983-1990 to je výkladní skřín thrash metalu.

 

Stray
22.07.2019 20:11

PS: "Hauting Fighting..." je vlastně "SS-3" (druhá nejlepší věc na desce), ta je taky dobrá.:-) "Fictional Reality" mě už od první chvíle trochu připomněla Reign in Blood, ovšem jako kdyby byla kytarově na půl cesty k debutu DEICIDE :-), to je úchvatný ripadlo! Killing Fields je hardcore blbost! :-) Mě prostě nebaví, když někde slyším dominanci bicích.

 

Stray
22.07.2019 20:03

Pekárek: No to možná vysvětluje, proč jsem se k Divine Intervention i ke Cause For Conflict, jako do té doby velký fanoušek SLAYER i KREATOR, stavěl velice zdrženlivě až odmítavě, v polovině 90´s obě kapely těžce zklamali, SLAYER už Disorderem, KREATOR postupně přičemž Cause bylo dotknutí se dna. Do dnes si pamatuju na večer, kdy v den vydání Divine Intervention stojíme s bráchou v starých prostorách Music records (poblíž bývalého kina Hvězda) za pultem a necháváme si nahrávku před koupí pouštět do éteru (mohli bychom užít sluchátek ale chceme to slyšet oba), a už běží asi pátá skladba a oba víme, že pouze třetí song se nám líbil "Hauting Fighting...", hlavně pro něho to bylo zklamání, protože na rozdíl ode mne, fandy METALLICY, ANTHRAX a KREATOR, byli SLAYER do roku 1992 jeho nejlepší kapelou, jinak po každém songu oba : "Co to jako má být? Tak sakra kdy to přijde? Teď ....ne....nebo teď ...ne, přeci jenom čtyři roky čekáme na tu desku a ono, ono to tam do prdele prostě není a nikdy již nebylo...:-)))

Meres: Nemluv Meres, nemluv!

 

Martin
22.07.2019 19:54

lukáš:Není nářez jako nářez, nemůžeš srovnávat Hellowen a Slayer. I když obojí jsou (byli) jedni z nejlepších ale jedni ve speedu, druzí v thrashi proto se nedají srovnávat.

 

Meres
22.07.2019 19:37

Divine je super a Killing Fields je parádny úvod!! Práve ten pomalý natlakovaný úvod je to čo Slayer má mať. Tu sa Kerry skladateľsky fakt vyznamenal. Naopak Fictional Reality je jedna z najhorších skladieb na tom albume.

 

Pekárek
22.07.2019 14:40

Podepisuju a žeru i jeho okopčenou verzi na Cause For Conflict

 

Honza H.
22.07.2019 14:09

A mně se zase ten zdlouhavej úvod na Divine líbí! Na propracovaný a pozvolna se rozjíždějící úvody byli kucí vždycky specialisti. Navíc jde o hezký uvedení novýho bicmena a jeho schopností nabodobit Lombardo styl :)

 

Stray
22.07.2019 13:54

Reign In Blood je samozřejmě nezpochybnitelný klenot a jedno z prvních dvaceti alb, které jsem kdy v životě měl nahrané na kazetě. Dnes mám už asi 25let cédo, ale jistě koupím i vinyl!:-) Vlastně každá z prvních pěti řadovek je nenahraditelná. Divine Intervention beru jako polovičatý pokus o Reign In Blood, nelíbí se mi tam třeba ten zdlouhavý úvod, kdy se jakoby kapela přes proud nicneříkajících riffů rozjíždí prakticky k ničemu, a přitom první skladba na albu to by mělo být maso, naopak nejoblíbenější song - u mne jednoznačně Fictional Reality!!! Ta je doopravdy jako jediná na úrovni Reign.

 

lukáš
22.07.2019 12:14

213 je vynikající píseň . Mně osobně vadí už i Reign in blood .Angel of death, Raining blood super. Ale jako celek prostě bordel. Vyrostl jsem na Kreator - Pleasure to kill. Dnes ovšem jsou pro mě tyto desky unavující. Prostě nářez, jenom nářez. Pro mě je z těch nářezů schůdné třeba Helloween - Walls of jericho. Prostě rychlé, ale má to melodie. dnes je pro mě doba, kdy poslouchám desky abych nabral sílu. Proto miluju Blind Guardian. A i třeba z toho "thrashe " si pustím spíše Master of puppets, než nějakou desku od Slayer.

 

zdenos
22.07.2019 11:54

pro mě je Divine vyvrhelem diskografie :) Dittohead, Serenity, 213 jsou ale dobré skladby.