Last Hardrock Outsider

SLASH Featuring MYLES KENNEDY AND THE CONSPIRATORS - 4

Z novinkového alba Slashe, parťáka Mylese Kennedyho a jejich THE CONSPIRATORS je poznat, že jim několikaletá pauza vlastně prospěla. Materiál sice nebude patřit k těm sbírkám, které je nutné vlastnit a permanentně poslouchat, nabídne však obstojné hardrockové skladby, zcela typické pro tyto muzikanty. Důležité zůstává, že novinkové songy nevyvolávají pocit přesycenosti. Před nějakými pěti lety jsem si totiž říkal, že je obou hlavních aktérů už tak nějak moc, navíc alba vzešlá z jejich spolupráce dle mého neměla vzrůstající kvalitativní tendenci. Tedy pokud budeme počítat ta díla, jež vzešla od THE CONSPIRATORS. Tento band kromě Slashe a Mylese tvoří ještě baskytarista Todd Kerns, bubeník Brent Fitz a od roku 2013 ještě druhý kytarista Frank Sidonis. V posledních dvou dekádách aktivitami překypující Myles Kennedy sice nazpíval již pár skladeb na Slashův bezejmenný sólový debut z roku 2010 (vešel ve známost především tím, že se na něm vokálně podílela celá plejáda pěveckých osobností), ale až od následujícího alba „Apocalyptic Love“ (dle mého dalece nejlepšího od THE CONSPIRATORS) už jde o regulérní band se stálou sestavou. Živošišný rock n´roll, ovlivněný britským hard rockem i americkým blues není až tak vzdálen tomu, co vždy deklarovali GUNS N´ROSES. A Slash se v něm v podstatě ustálil. Do výčtu kytaristových aktivit za těch pětatřicet let kariéry musí být totiž zařazen i dvoualbový projekt SLASH´S SNAKEPIT, tíhnoucí více k bluesové dřevnosti a oné přírodní složce zvuku. No a samozřejmě je třeba připomenout i supergroup VELVET REVOLVER, jež (rovněž s dvěma alby) slavila úspěchy v první desetiletce tohoto století. Zkrátka, po svém prvním odchodu z GUNS N´ROSES Paul Hudson alias Slash rozhodně nezahálel a šel vstříc dalším aktivitám a hudebním výzvám. Dnes tento charismatický hudebník logicky platí dost možná za nejpracovitějšího člena slavné sestavy.



S Mylesem si kytarista již před dvanácti lety sedl a tak se jejich spolupráce dočkala regulérního bandu, dlouhých koncertních turné a častých albových pokračování. V mezidobí vše přibrzdilo nejen Slashovo celosvětové a velkolepé koncertní účinkování v sestavě znovuobnovených GUNS N´ROSES, ale také právě probíhající pandemie Covid. Pauza mezi novinkou a předchozím albem „Living the Dream“ je tak delší, než bylo u Slashe obvyklé. Z desky s názvem „4“ mám však docela dobrý pocit. Skladby plně charakterizují Slashovo hudební cítění, kytarista v nich prostor zcela neopanovává, naopak dává svým spoluhráčům možnost posílit týmového ducha, takže to hlavní zůstává na bytelných skladbách. Materiál je oproti GUNS N´ROSES sice méně bombastický, ale nezapře hardrockový naturel v srdcích muzikantů, jejich historický kontext i skladatelské zkušenosti. Možná se již s věkem přestalo tolik tlačit na pilu. Kennedyho vokál dnes působí usedleji, civilněji, neboť to Myles nepřehání se svým ječákem a více se zaměřuje na prožitek. Výsledku opravdu prospívá méně častý výskyt jeho vypjatých poloh.


První skladba „The River Is Rising“ patří určitě k nejlepším, zdobí ji křiklavý kytarový zvuk Slashova nástroje, poměrně přehledná a přímočará struktura či celková gradace, která se vyvíjí z temnějších slok k rozmáchlému refrénu. Posluchače pravděpodobně upoutá i krátká střední pasáž se zrychleným tempem a divokými kytarovými motivy. Navazující „Whatever Gets You By“ opanuje lehce podlazený sound, tak aby dobře vynikl hlas Mylese, posazený rovněž do nižších poloh. Song dost možná nachází inspiraci nejen u hardrockových milníků minulosti, ale svým způsobem jakoby skenoval grunge a devadesátá léta, nicméně sóla v něm umístěná jsou ve své chaotičnosti strhující. Třetí „C´est la Vie“ působí jako velmi přehledná vypalovačka s potenciálem chytlavosti, ale také radio-friendly ležérnosti. Upoutá efektem prohnaný zvuk kytary, jenž se zde od úvodu hlásí o pozornost. Z mého pohledu je tohle spíše průměr. Ani „The Path Less Followed“ zrovna nezaboduje a zůstane prostě takovou docela obyčejnou rockovou písní, kde je sice možné si všimnout vypjatějšího refrénu, ale ten nepřebije fakt, že skladba sebou nese i punc jisté kolovrátkovosti.

 

Pátá „Actions Speak Louder Than Words“ upoutá halucinačním odérem rocku devadesátých let, ale i zřejmou navázaností na sound GUNS N´ROSES z časů dvojalba „Use Your Illusion I a II“, tedy alespoň těch hutnějších „zahradních“ věcí této etapy. Rozhodně jeden z vrcholů novinky. Stejně zajímavě se mě jeví i „Spirit Love“, jejíž zvuk je inspirován exotikou východu, kytarovým zvukem, jenž má simulovat indický sitár, ale i potemnělejší atmosférou, která ze skladby dělá cosi, co lze prožívat s vyšší mírou napětí, než tomu je v případě banálnějších songů. Této skladbě neschází určitá nervnost a nebezpečnost a rovněž patří k těm lepším. Zatímco „Fill My World“ představuje to nejvíce rozněžnělé, patetické a obyčejné, mají další dva kusy - „April Fool“ a „Call Off The Dogs“ - punc řízných rockových vypalovaček, správně jedovatých a přes nosné pěvecké party protkaných rejděním Slashovi drásavé kytary.


Overtura „Fall Back To Earth“ má v sobě, i díky svým opakujícím se obloukovým vyhrávkám, potenciál grandiózních rockových skladeb hodících se do sféry filmové hudby. Ona monumentálnost, jenž by šla vypozorovat u osudových/pomalých čísel takových legend, jakými v rockové historii jsou třeba AEROSMITH, má skutečně něco do sebe. Ačkoliv rozhodně nejde o nějaký vyložený hit, tento song nabídne bezesporu zajímavé pasáže a představuje obstojné vyvrcholení alba, které je prostě dalším zručným kusem rocku od aktivního muzikanta, mimo jiné navždy spjatého s GUNS N´ROSES. Určitě nejde o jedno z těch výrazných alb, na kterých Slash během kariéry působil, ale svůj poctivý standard udržel.


21.02.2022Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
04.03.2022 17:51

Mě nějak nepřišlo, že tam Slashovi dávaj sodu, naopak tvrdí, že drží laťku a má specifický charisma, nemusí být virtuóz ale po prvních tónech je poznat, že to hraje on, což beru že je víc. Ale jinak chápu, cos tím chtěl říct.
Nějak jsem od toho ani nečekal, že tam ti dva rozehrajou hru se zajímavostmi, prostě jsem se dozvěděl, že Slash je pohodář.:-))) Hele, Metal Forever jsou taky článkový KFCčko, kde se člověk nedočká zajímavého postřehu, co je dekáda dlouhá. Servírujou tam rychle sesmolený, uleptaný pisatelský klišé a jedou ten nejnápadnější povrch s plnou hubou od omastku, mouky a mletýho masa.:-)

 

spajk
04.03.2022 12:07

Celé to mělo Rousův syndrom ze Seagalovských filmů, tzn prevažovala negace nad pozitivnem. Asi si řekli, uděláme Slashe, když ho máme na obálce, to budou slusný views.
Bylo to plné divných dogmat a usměvných situací, namátkou:
Slash je průměrný kytarista, žádný virtuoz versus my oba na kytaru nehrajeme...
Z předposlední desky si pamatuju dva songy versus tak to jsem o nic nepřišel, já jí ani neslyšel...
S tím obalem si TAKY nikdo nedal moc práce...
Nebo pohádka o sháněni desek Snakepitu v Americe. Jednička velkonáklad, dvojka na Koch records už menší emise, nicméně obě se daly dlouhou dobu poridit v Bontonlandu.
Vrchol logiky přišel s hodnocením. Po tom všem lití hoven na Slashovu hlavu, jsem čekal maximálně 5/10
Pro čtenáře Bravíčka resp Fakkeru možná zajímavé, pro dlouholeté fans nebetyčný cringe! Promarnená šance! Škoda.

 

Stray
04.03.2022 08:03

spajk: Kouknul jsem na to, není to úplně špatný - ve smyslu projevu naprostá pohoda. Fakt nemám pocit, že bych to namluvil líp. :-) Pro fanouška asi nic moc zásadně nových informací, ale beru to tak, že se člověk spíš soustředí, aby nepůsobil jako blbec, než že by chtěl oslňovat hlubokými sondami do něčí tvorby. Možná že máš obtížně splnitelný nároky?:-)

 

Stray
03.03.2022 09:00

Nebrat, Nekamarádit! :-)

 

spajk
03.03.2022 08:42

Měl jsem problém to dokoukat. Balčirák by to udělal super, ale poslal Václava Tesaře a to je jedním slovem katastrofa. Člověk s přehledem čtenáře Bravíčka z toho udělal takový recenzentský Kameňák. Fakt profi...

 

Stray
02.03.2022 20:54

Někdy má dobrej díl, ale na tohle se nekouknu. Slashe dle mého nemůže nacítit někdo, kdo má za velkýho Báťušku blaváckýho guru metalu alias eReRko z obrátěnej pyraMÍDY, kterýmu je víc povědomá hudba MADBALL než SAXON. Nebrat.:-)

 

spajk
02.03.2022 19:53

Korej hodnotí novýho Slashe? Asi se na to kouknu, snad ti nebude moc velkek cringe.
Ti je jako kdybych já rozebiral treba As I Lay Dying :-)

 

Ohinek
02.03.2022 09:47

Připadá mi, že jsem tohohle názoru snad jediný, a to je Slash asi můj nejoblíbenější hudebník. Slash 2010 bylo fajn unikátní album, ve kterém každý našel to, co chtěl. Apocalyptic love bylo taky fajn, jen co se týče mě osobně, sází se v něm na ne úplně pro mě vhodné kusy (nejsem fanda Anastasii). Na World on fire SMKC podle mě kulminovali, deska napráskaná řadou agresivních rockových hitů ala Velvet Revolver. Pro mě osobně jedna z nejdůležitějších rockových desek, škoda že v recenzích se řešila jen délka alba, jako by kvůli tomu ty tak silné kusy (world on fire, automatic overdrive, 30 years to life, stone blind, beneath the savage sun, the dissident, the unholy) měly taky přestat existovat. Living the dream taky fajn, řada kvalitních hitů (call of the wild, mind your manners, boulevard of broken hearts) a k tomu pár zajimavých bluesových kusů. nicméně už tady se začalo projevovat to, co podle mě "4" potopilo. Nudné, nevýrazné střednětempé songy. Těch je bohužel na posledním albu naprostá většina, jediný kus, který mi stál za opakovaný poslech, je call of the dogs. Zbytek se mi skoro sléval.

 

lukáš
22.02.2022 17:47

A nová deska Guns n Roses ? Myslím, že od Guns n roses už nic nevyjde.

 

Pekárek
22.02.2022 17:42

Četl, a skutečně mi šlo spíš o to, jestli tam nebyl nějaký posun do sfér, které bych nejen ocenil, ale i si jich o chlup více užil, a které už dobře znáš.:-) Znám jen jeho první album s Mylesem, a to ještě jen trochu, vypadá to, že se jedná o tvorbu bez výkyvů.