Last Hardrock Outsider

SIX DEGREES OF SEPARATION - Simple

Nejnovější počin jihomoravských progresivistů SIX DEGREES OF SEPARATION tedy nese název „Simple“, snad možná proto, aby kapela dala jasně najevo jisté zjednodušení ve struktuře zde zaznamenaných skladeb. Když jsem si tak desku párkrát poslechl, dospěl jsem k závěru, že ještě není zdaleka tak jednoduchá na to, aby z ní rychle a nápadně vylézaly či okamžitě čněly ty nejzajímavější pasáže a refrény, které by si za jistých podmínek kapelou nezasažený posluchač okamžitě uchoval v hlavě, a naopak deska není ani omylem tak jednoduchá, aby všechny příslušníky prog-metalové minority její jednoduchost urážela. Šlo by to zkrátka udělat ještě jednodušeji, aniž by se kapela vymanila ze své škatulky a rovněž aniž by na ohlase více ztrácela než získávala. Že ke skladbám skupina přistupuje přímočařeji, je asi nejpřesnější vyjádření.


 

Čtveřici je nutné pochválit za propracovanost, která je z deseti zde umístěných skladeb znát. Písně SIX DEGREES OF SEPARATION z mého pohledu reprezentují poněkud zvláštní odrůdu temného (dejme tomu) power-metalu okořeněného do sytosti oněmi progresivními ingrediencemi, takže jestliže určitá část instrumentace tíhne k oné silovější kouzelnické odrůdě metalové hudby, ve které se nacházejí kapely jako Švédové EVERGREY nebo Američané FATES WARNING a další, ta zbývající jakoby spíše vězela někde na území gotikou ovlivněných veteránů devadesátých let TIAMAT nebo PARADISE LOST. Každopádně je jasné, že ve studiu Šopa vzniklo sebevědomé album z reprezentativním zvukem, album, které v rámci současné metalové hudby vyznívá poměrně pestře a rafinovaně, a tím pádem jde rovněž o materiál, do kterého je možné se dostávat pouze postupně. Záměrně jsem jako vlivy výše zmínil hodně známé zahraniční kapely a stejně tak jsem se záměrně vyhnul názvu DREAM THEATER, protože to, co právě SIX DEGREES OF SEPARATION určitě nedělají a nechtějí dělat, jsou bezútěšně exhibice, nekonečné onanie a předváděčky. Oni to mají s tím prog-metalem úplně naopak, mají zkrátka jinej plán, neboť skladbám dopřávají jistou volnost, tak aby byl vyvážený poměr mezi melodiemi, zasmušilou atmosférou a vším tím dalším rejděním.

 

Typické pro tuto desku je jisté zahalení do pošmourné nálady a na této nevlídné emocionální ploše jsou vytesávány prostřednictvím kytar a rytmiky nejrůznější ornamenty, jejichž hodnotu bude posluchač doceňovat až poté, co se v materiálu více rozposlouchá. Bolestně znějící zpěv, který má hodně daleko do powermetalových výšek a je prezentován výhradně v angličtině, také není zrovna běžně k slyšení a nutno říct, že zpěvákova barva hlasu patří k zásadním poznávacím znamením tvorby SIX DEGREES OF SEPARATION. Z celkového pohledu jde o vyrovnanou a hodně sevřeně znějící sbírku, kde mne nejvíc upoutala souhra obou kytar, jejich vyhrávky, sólíčka a různé neutěšené vyšívání, které na pozadí ztraceného ráje vykresluje znamenité melodie a kaskády tónů. Největší hitovkou je samozřejmě rychlá a patřičně natlakovaná „Fury“ (kromě ní snad ještě zpěvná „Escapist“), která se zdá být dostatečně reprezentativní na to, aby se stala jasnou koncertní hymnou souboru. Z mého pohledu jde určitě o výborně propracovanou metalovou desku, která by však při ještě větším zjednodušení a diferenciaci skladeb měla o kus větší šanci na to, aby se zalíbila většímu počtu lidí, což samozřejmě asi není pro kapelu novinka a priorita.


12.12.2016Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz