Last Hardrock Outsider

SIGUR RÓS - Kveikur

Export muziky ze vzdáleného Islandu určitě není nějakou samozřejmou záležitostí. Ostrov gejzírů, jehož plocha je asi o 30% větší než rozloha celé České republiky a naopak jeho populace je pod úrovní aktuálního počtu obyvatel třeba takového Brna, disponuje několika hudebními tělesy, které sklízí nemalé úspěchy i na celosvětovém kolbišti. Ba co více, většina z nich dokázala do své žánrové škatulky napasovat i svěží prvky a hudební vazby odkazující právě na kulturu této jistě pozoruhodné země. Nelze nezmínit absolutně stylově nesvázanou divoženku Björk, která si, i přes pokročilejší věk, neustále plachtí ve své říši nekonečných experimentů, dále pak jednoho z novějších hřebců francouzské stáje Season Of Mist universály SÓLSTAFIR, svojsky kombinující všemožné ingredience těžkého kovu a v neposlední řadě nekorunované krále postrockového řemesla SIGUR RÓS, jejichž sedmá řadovka zavdala příčinu k sestavení právě následujících řádků.



„Kveikur“, neboli „knot“, nachází trojici, po poněkud nemastném neslaném předchůdci „Valtari“ opět ve vynikající formě. Kapelu po pěti letech upustil multiinstrumentalista Kjartan Sveinsson a zbývající trio skutečně zabralo a během letošního června představilo jednu ze svých nejlepších desek. Islanďané jsou především mistři hudebních gradací a i aktuální devatero skladeb umí tuto schopnost patřičně využívat a prodat. Hlavní devízou kolekce je však nesmírně semknutá, doslova magická atmosféra, v níž je téměř nemožné, na rozdíl od dřívějších počinů, najít nějaký hudebně hlušší, resp. muzikantsky přetažený úsek. Oproti minulosti je ve větší míře využita jistě zajímavá barva vokálu kytaristy Jóna Þóra Birgissona a nutno říci, že půvabná islandština v jeho jemném podání dodává této hudbě další kouzelný rozměr. Trojice nesmělých džentlmenů dále prezentuje daleko proměnlivější, ale i srozumitelnější struktury skladeb, než aby se snažila vytvářet jakýsi druh hluboce dumajícího postrockového intelektuálna, na kterém mimochodem pochcípala celá řada rychlokvašených spolků, jenž se pouze svezly na populární trendové vlně.


SIGUR RÓS se v první řadě pečlivě soustředí na rytmické party a je opravdovou lahůdkou poslouchat mušketýrskou souhru bubeníka Orri Pálla Dýrasona a baskytaristy Georga Hólma. Do hry jsou navíc citlivě přizvány decentně doprovázející smyčce a žesťové nástroje, které jsou několikrát protkány opět nesmělými, avšak velmi účelnými, frekvencemi syntetizátorových podkladů (viz. třeba elektrizující titulní vál). Kromě výše zmiňovaných gradací neschází nahrávce ani značně přitažlivá dávka nevtíravé až terapeuticky působící melodiky, jež vás při poslechu vyloženě nutí zavřít oči a přenést se z rychle rotujícího kolotoče všedních dní a úkolů na nějaké vysněné, poklidné místo. Pokud bych měl tuto skoro hodinovou hudební vycházku co nejstručněji charakterizovat, bez váhání volím pouze jediné slovo - harmonie.


Skladby jako „Brennisteinn“ (síra), „Ísjaki“ (ledovec) nebo „Stormur“ (bouře), kromě toho, že se výtečně poslouchají, v sobě mají i něco nadpozemského. Pro dlouholetého fanouška skupiny sice „Kveikur“ nenabízí zas až tak tolik překvapivého, to však vůbec nemusí znamenat, že v něm nemůže probudit více než jenom obyčejný pocit spokojenosti z další standardně spíchlé řadovky. Ve skutečnosti jsem tuto recenzi chtěl sepsat už před měsícem, poněkud jsem však neodhadl jak moc budu nyní zaneprázdněný. Během každé volné hodinky mi tedy dělal společnost právě tento poctivý kotouček v krásném digipackovém balení. Vždy když jsem mu začal naslouchat, tak mě jeho energie odvanula někam daleko do světů fantazie, ke kterým SIGUR RÓS propůjčují klíč.


25.11.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com