Last Hardrock Outsider

SEPULTURA - Machine Messiah

Brazilská SEPULTURA vlastně dvacet let zápasí s předsudky posluchačů uvyklých na bratry Cavalery a řekněme si to rovnou, pokud se u nich za mikrofonem už nikdy neobjeví Max, bude se s touhle věcí potýkat do konce svých dnů. A přitom řada alb novější etapy má velmi solidní úroveň a i naživo to kapele velmi dobře šlape, tak kde je tedy nějaká spravedlnost? Tu v něčem jako hudební byznys nehledejte. Podstatné je, že Brazilci stále cítí zapálenost pro novou hudbu, nebojí se výzev, mají stále vysokou úroveň a zkrátka pokračují nejlépe jak umí.

 

 

Kdysi v oné druhé polovině devadesátých let došlo k řešení rozkolu mezi Maxem a zbylou trojicí velmi nešikovným způsobem a po odchodu původního lídra se dostali vytrvalci okolo Andrease Kissera do křeče, jakoby si ani neuvědomovali, jak velký ohlas do té doby SEPULTURA na metalové scéně způsobila. Celá věc působila tak, jakoby úplně bez rozmyslu sáhli po prvním řvoucím týpkovi, který jim zkřížil cestu. Obrovitý Afroameričan Derrick Green si sice postupem let získal respekt a řada pozdních alb prostě své kvality definitivně prokázala, ale je pravda, že ten šok z nástupu někoho, kdo se vizuálně ani trochu nepodobal frontmanovi tehdy jedné z nejpopulárnějších metalových kapel světa, a ještě ani nehrál na kytaru, prostě hodně lidí rozdýchává ještě dneska. Nedivím se jim, METALLICA by během pár měsíců také asi nebyla schopna nahradit Jamese Hetfielda, kupříkladu nějakým tlustým Asijatem, že jo? Chci zkrátka říct, že přes Derrickovi kvality a velké pensum práce, které pro SEPULTURU za těch devatenáct let odvedl, to prostě tenkrát byl velký hazard se značkou.

 

 

A proto je dobré obě části historie této kapely oddělit, neposuzovat novější alba podle těch nejstarších, ale prostě jen hodnotit v rámci éry od roku 1997. Po nařezaném předchůdci „The Mediator…“, a ještě chvíli před tím po poměrně konzervativním albu „Kairos“, dostáváme zřejmě jednu z těch úplně nejrůznorodějších nahrávek, pod jaké se kapela kdy podepsala. Novinka je natolik zvláštní, že nemůžu říct, zdali můj současný názor neprodělá v dohledné době ještě nějakých změn. Kvalitu tam cítím, nápady však spíš v aranžích než ve svalovině songů. Nemám tedy pocit, že by právě ona stylová rozháranost a barvitost byla zrovna této grupě kdy nějak ku prospěchu. I když jak se to vezme, Andreas Kisser je letos k neudržení a sóluje snad nejzběsileji, co si jej pamatuji, takže uvidíme.

 

 

Album startuje šokujícím způsobem, pomalá a táhlá titulní skladba, ve které Derrick Green skutečně zpívá, působí spíš dojmem, že chce posluchače uspat než nabudit, song se táhne do délky šesti minut a je prvním, který upozorní, že tentokrát to nebude žádná tradiční deska, což je poznat nejen z decentního užití orchestrálních aranží, ale hlavně z formátu úvodního songu, který jde úplně mimo osvědčený styl SEPULTURY. Následující „I Am The Enemy“ sice značí výrazné přitvrzení, ale je zjevné, že letos nedostaneme naprosto žádnej old-school thrashing, druhá skladba má totiž onu houpavější groovy patinu novějších post-rootsovských etap. Asi nejvydařenější věcí je rozeskákaná „Phantom Self“, zde se dostávají od začátku do popření ony orchestrální ozdůbky, zejména pak blízkovýchodní motivy, které obohacují Kisserovi kytarové party, zejména pak tanec mezi exotickými zvuky a právě Andreasovou kytarou v závěru songu nemá chybu. Je zjevné, že ona otevřenost letos SEPULTURU obzvláště baví a užívá si neprozkoumaných území, neboť jí to instrumentálně dobře šlape a i nadále se nebrání mísení klasicky metalových nástrojů s orchestrací, otázkou zůstává, jak s podobnou otevřeností naloží letitý posluchač?

 

 

Výborná je rovněž rytmika Paolo Jr./ Eloy Casagrande, ale ani Derrick Green není zrovna někým, kdo by působil jako slabina, naopak v závěrečných skladbách jako je nářez „Vandals Nest“ nebo pozvolna kypící a vrcholně apokalyptická „Cyber God“ se krom řevu srdnatě rozezpívá. Není však v kapele rozhodně sám, kdo letos bortí pravidla a překračuje hranice. Novinka stojí celkově na více vyhrávkové instrumentaci a Kisserova osamocená kytara se vyloženě vyžívá v reji melodií a v prazvláštních hadích sólech, což je případ jak bagroidní „Alethea“, tak ďábelsky kosmopolitního tance „Iceberg Dances“. Hodně barvitým kouskem je „Sworn Oath“, kterému neschází agresivita ani nápady v podobě skloubení vynalézavé Kisserovi hry s velkolepými vstupy orchestru, ten vlastně prochází většinou zdejších songů. Že je dnes kapela nakloněna spíše stylu z alba „Roots“ než všemu, co vešlo ve známost před tímto albem, potvrzuje na podlazených riffech stojící „Resistence Parasites“, byť v závěru se skladba překvapivě zlomí do rychlejšího thrashového tempa a Kisser znovu sóluje jako o život, což můžeme brát jako upozornění, abychom si nebyli s žádným závěrem zas až tak jistí. Ano, deska je v oné hardcore/metalové složce hodně podobná „Roots“, ale zatímco dvacet let stará fošna hledala inspirace u kmenů jihoamerických indiánů a primitivismu, současná bouře je konfrontována s multi-kulturním velkoměstským mraveništěm a její groove je zdoben spletenci nejrůznějších muzicírujících trhovců. Zvláštní album, akorát nevím, zda-li mne bude bavit a nebo jej budu brát jako takovou odbočku, kterou si zrovna mockrát nepustím, na závěry je prostě pořád ještě brzy, každopádně poslouchat SEPULTURU doprovázející šílené rejdění svého kytaristy, to je, myslím, zcela nová situace.


16.01.2017Diskuse (21)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

TomB/Alias Rezi
26.02.2017 14:35

Já miloval taktéž starou Sepulturu,kterou jsem objevil na sklonku 80.tých let a patřím ke generaci,která vyrůstala na albech jako Schizophrenia a nebo Beneath The Remains(pro mě osobně s albem Seasons In The Abyss od Slayer a Coma Of Souls od Kreator nejzásadnější album v trashové historii-zdůrazňuju pro mne osobně).Arise,Chaos A.D. a Roots rozcupovaly pak všechno co stálo těmhle brazilcům v cestě a co by se dalo nazvat "konkurence".Paradoxně po odchodu Maxe Cavalery ze Sepultury, jsem tuhle kapelu začal vnímat jinak,vůbec jsem neměl problém sžít se s faktem,že charekteristickej vokál je pryč,prostě jsem to vzal na vědomí s tím,že se hudební cítění zbylé trojice s novým zpěvákem určitě změní.Takže jsem k poslechu nových alb přistupoval se zvědavostí,jak se kapela naučí korigovat tu změnu na postu hlavního vokalisty.Z tohodle úhlu pak album Against zpětně považuju za super záležitost!Následující Nation bylo vynikající,z alb pomaxovské éry určitě nejlepší zvuk/produkce.Roorback mě nakonec moc neoslovilo,Dante XXI vynikající deska,A-Lex taktéž výborná deska,Kairos u mě zapadlo,Mediator jsem slyšel asi dvakrát,nijak jsem se do toho nedostal.Machine Messiah už nějakou dobu poslouchám a výborná deska!A teď k Soulfly...Kromě prvních dvou alb,z čistý zvědavosti a byť nepostrádaly kvalitu jsem se poslechu další tvorby Maxe Cavalery vzdal...Nebavilo?Nezaujalo?Nesedlo?Netuším...Takže pořád raději poslouchám Sepulturu.Její progres a nápaditost nijak extra neuvadaly,ba právě naopak.Dovolím si dokonce vyslovit lehce kacířskou tezi,že odchod Maxe Cavalery byl možná pro zástupy fanoušků šokujícím krokem,paradoxně pro samotnou Sepulturu však nakonec pravděpodobně zásahem z nebes.Tvůrčí entuziasmus a talent tak vytryskl i z jinejch pramenů,nepodléhajících dominantnímu vlivu mozku Maxe Cavalery.Z toho důvodu tady pořád máme tvůrčí Sepulturu i když v mnoha ohledech jinou,samozřejmě.Ale mě pořád tak nějak baví víc,než Soulfly...

 

Subeer26.01.2017 07:31

No to jsem rád, že už víš kdo je Gavin Harrison... zkus jít dál, neboj se toho..stojí to za to.. není to na první signální, není to přímo tvoje trojka Asahi, ale stojí to za to..veř mi..

 

zdenos25.01.2017 18:45

ad Dante - výbornej náklep, a vlastně i celkem variabilní, vrstevnatý dílko. 80%

 

Stray
25.01.2017 14:11

KREATOR, SEPULTURA, SOILWORK, ABORTED - GODS OF VIOLENCE TOUR 2017: buď 16.února - Vídeň, Gasometer, nebo 18.února - Berlín, Columbiahalle, kdo by měl zájem odvézt Straye na jednu z akcí jako medvěda :-) a pak zase zpátky, a nechat si proplatit poměrnou část nákladů za dopravu, ozvěte se prosím vás s předstihem do mailu. :-) Kdo je to Gawin Harrison jsem se musel podívat do googlu, Subi. :-)

 

Subeer25.01.2017 12:26

Pokud bych byl, tak bych nakolp cherdku a nach Berlin bych s tebou určitě vyrazil..romantika po nové D8, novýma tunelama..mostovím..KREATOR, SEPULTURA, tutovky SOILWORK se zvědavosti, ABORTED bývali na živo přesvědčivý... Pokud tě to nebude mrzet a chceš is rozšířit obzor, tak si sjeď vlakem na Smíchov do eFka, kde budou 27.1.2017 PINEAPPLE THIEF, ty teď docela ždímám..a na živo s by nemuseli být špatní..mají sebou Gavina Harrisona na bubnech, už jenom kvůli němu..

 

Stray
25.01.2017 10:57

Subeer: Ano, na SEPULTUŘE je skvělé to permanentní hledačství, posun - někdy větší, jindy po krůčcích. Ty opomíjené věci okolo roku 2000 si doplním a vůbec, nejel by někdo z čtenářstva na čtyřkoncert - KREATOR, SEPULTURA, SOILWORK a ABORTED teď v únoru 2017??? Turné ke GODS OF VIOLENCE!!! :-) Pro mne Mnichov 3.února padá, páč mám noční šichtu, rozhoduji se tedy mezi termínem 16.února 2017, čtvrtek, Vídeň, Gasometer a 18.února, sobota, Berlín, Columbiahalle, potřeboval bych být dovezen tam a zase zpátky do Čech jako medvěd!!! :-) Teď to nemyslím na Tebe, Subi, ale na někoho z Evropy. :-)))

 

Subeer25.01.2017 10:15

S "Dante XXI" naprostá spokojenost, akorát mám problém ho nějak stručně vyspecifikovat.., pokud je "Against" rozmanitý thrash s world music, dle mě, duchem se přibližující aktuální novince..ano "Nation" načíchlé nu-metalem, "Roorback" moderní thrash, který není tupě agresivní.., "Dante XXI"je potom tvůrčí krok, který musel přijít, před odvážně hravým A-Lexem..takový jeho neotesanější starší der Bruder. "Beneath The Remains" a všechna klasiká alba předtím samozřejmě ok, ale mě se právě na téhle kapele dlouhodobě libí, že se právě moc neváže na tuhle svojí úspěšnou klasiku...a právě tak nevázaně přistupuji ke každému jejich albu..zkus ještě ty první 3 desky s Greenem, které byly, dle mě, hodně zaházeny mediální špínou a mají hodně hodně slušných momentů, které jsou zajímavé i z dnešní perspektivy.

 

Stray
25.01.2017 09:35

Subeer: Já ty starší alba už dlouho neposlouchal, třeba první tři s Greenem vůbec nemám, ale pamatuji si, že Against a Roorback mne tedy nebavily, u Nation tam aspoň byla srozumitelná ta nu-metalová stavba. Co si třeba myslíš o Dante...ve srovnání s těma třema prvníma? Já Against bral jako totál průser, jednou poslech a konec, prostě až tak moc jsem měl rád model Beneath The Remains, že tohle bylo už přes čáru. :-)

 

Subeer25.01.2017 08:23

Tak jsem si z hecu a cvičně projel všechna alba, některá i vícekrát, s Greenem u mikrofonu, a mohu říci, že všechna pěkně vyzrála a charisma jim časem jenom narostlo. Např. jsem si nemyslel, že mě "Against" bude bavit úplně stejně jako skoro před 20 lety, ty Kodo vložky jsou pořád neustále svěží stejně jako např. hravost konceptu A-Lex nebo specifická agresivita Roorback.. Každé album trošku jiné, ale u každého je slyśet, že je děláno s gurmánskou duší, nikoliv vyplivnuto z výdejního drive tru okénka profláklého fastfoodu.

 

zdenos18.01.2017 15:49

to si myslím že je rozumné rozhodnutí :)