SEPULTURA - Beneath The Remains

100%

Čte se to hezky, ale BtR a Arise patří neodlučitelně k sobě a vlastně jen lze přemýšlet které album je lepší, jestli evolučně vykrystalizovaný Arise nebo syrovější a přesto skvělý BtR. Tyhle alba od sebe nelze prostě oddělit, něco jako Borgs unity - nelze oddělit neoddělitelné..: ) Obě patří mezi nejlepší alba historie trash-death metalu.

Jo, nový přístup kapel v devadesátých letech byly i pro mne (v té době přece jen ještě konzervativního metalistu) těžké šoky. Problém byl v tom, že kapely, které se začaly měnit, předtím vyvrhovaly své nejlepší desky (krystalickým příkladem je Slayer, po Seasons i relativně dobrá deska musela v uších fans dopadnout špatně a přesně na to doplatila Divine Intervention - i když ji dnes mám docela rád, tak prostě neměla tolik nesmrtelných riffů jako triumvirát Reign-South-Seasons). U Sepultury to na mně dopadlo s Chaos A.D., která prostě byla jiná, punkovější, "primitivnější", a já čekal smršť riffů a techniky jako na Beneath-Arise. Opačně na mě zapůsobil Anthrax, kteří mi nikdy tak úplně nevlezli pod kůži (i když Persistence třeba jsem měl dost rád) a Sound of White Noise byla přesně mířená nálož se super skladbami, novějším zvukem a čerstvou krví v podobě Johna Bushe, který kapele tehdy hrozně pomohl. Megadeth v té době byli jinde, pokračovali v sérii skvělých desek, které sice byly jinší, ale přece jen ještě zůstávaly v oblasti řekněme klasického metalu. Jejich Rubikon přišel až s Riskem (s přimhouřenýma očima snad už s Cryptic Writings). No a všechno to rozřízla jako obvykle Metallica, která s Loadem způsobila asi největší šok - pamatuju si, jak jsem se při prvním posechu rochnil u Aint My Bitch, trochu prskal u 2x4 a na konci desky jen nechápavě kroutil hlavou. Tu desku jsem si koupil za maturitu a večer na maturitním večírku ožralý trhal ze své džízky plachtu s motivem Sad But True s tím, že zradili metal :):):) Pak to sice trochu přešlo, ale, jestli to můžu napsat trochu pateticky, tím dnem skončila zlatá éra thrashově smrdících desek. ----- Myslím, že tu někdo zmiňoval Paradise Lost, tam bych tu klasickou éru viděl do Draconian Times, od One Second už to bylo někde jinde, tu lepší, tu horší, ale prostě jinde.

I Hear Black je tuším radikální příklad toho, čeho jsem se vždy na svých hrdinech z osmdesátek děsil.:-)) Tu desku jsem nepřijal, dneska už jí s přivřenýma očima beru, ale tenkrát byla jiná doba, tenkrát jsem třeba nepochopil Milleho "novej zpěv" na Renewal, to byla pro mne silná facka, kterých v devadesátkách přicházelo čím dál víc ...dneska tyhle desky už beru.

U The Ritual od TESTAMENT ma vždy srala produkcia. Materiál i napriek zjemneniu nie je zlý, nápadov je tam habadej, ale jednoducho mam pocit, že byť na producentskej stoličke taký Bob Rock, tak ten album znie masakrálne :) ...s albumami ako Sound Of White Noise, Renewal, Countdown to extinction, Black Album či I Hear Black rozhodne nemám problém, skôr naopak - považujem ich častokrát za lepšie než veci z 80´. PS: ..na Divine Intervention prosím nešahať! Zbožňujem ho :)

Podobné to bylo o pár let později s death metalem, kdy se kapely jako Gorefest, Entombed, Desultory, Massacre nebo Morgoth snažily svou hudbu přizpůsobit širšímu publiku. Jiné kapely (Atheist, Cynic, Disharmonic Orchestra, Pestilence nebo Gorguts) se naopak snažily posunout směrem k progresivnějším stylům. V obou případech to ale dopadlo tak, že ty kapely začaly ztrácet své původní fanoušky a nových moc nezískaly (často to taky skončilo rozpadem kapely, i když většinou jen dočasným). Ty experimentálnější kapely získaly nějaké to uznání alespoň s odstupem času.

1992/93: Ano, alba jako TESTAMENT The Ritual, MEGADETH Countdown To Extinction a ANTHRAX Sound Of White Noise byla ojedinělým příkladem jak se to má správně dělat, ten přechod od osmdesátek u nich vyšel parádně a se ctí, naopak u EXODUS, KREATOR to trošku drhlo.:-) SEPULTURU jsem tam nějak bral furt, i když mně mrzelo, že už budou furt zjednodušovat a BTR se nedočkám. Pamatuju, že Chaos AD bylo přesně takovým albem, jaké jsem čekal - punkovějším, kladoucím důraz na slogany a mohutný riff.:-)

Těch zklamání bylo začátkem 90. let celkem dost. Většina velkých kapel se tenkrát po vzoru Metallicy snažila svou hudbu přizpůsobit masovému vkusu, ale očekávaný komerční úspěch se ve většině případů nedostavil (snad s výjimkou Megadeth). Tenkrát jsem z toho vývoje byl dost rozčarovaný, ale nemyslím si, že by všechny ty desky byly vyloženě špatné. Alba jako Ritual, Cuatro, Sound Of White Noise, Force Of Habit nebo Independent si dnes určitě pustím raději než třeba právě Divine Intervention, na kterém se sice kapela snažila zachovat svůj klasický styl, ale už to prostě nebylo ono.

Seriál bude pokračovat po Roots. Ale já přeci vůbec neříkám, že je Arise špatná deska, nebo snad jo? Je to dobrá věc, sám bych se rozhodoval mezi 80% a 90%. Ale protože SEPULTURU znám déle než Arise, neměl jsem pocit, že s tím albem přišlo něco, na co jsme všichni čekali a co tu chybělo, naopak bylo zjevné od prvního momentu, že genialita BTR už asi nikdy nepřijde. Zklamání to nebylo, bylo to v pohodě, ale už mírně nižší laťka, zklamání pro mne bylo Divine Intervention, na který jsem čekal 4roky od Seasons In The Abyss (které mne naopak rozsekalo).

Stray: bude pokračovať tento seriál so Sepulturou? Ak áno, tak azda cela diskografia?

Tohle asi nemá smysl dál řešit, ono záleží na tom jaký má kdo vkus, v jakém pořadí ty desky slyšel, kolik mu tenkrát bylo atd. Já jsem z Arise v době vydání taky příliš nadšený nebyl, ale teď s odstupem času se mi líbí o něco víc než předchozí dvě řadovky. Jsou to jediné tři desky z diskografie Sepultury, které si ještě občas pustím, Chaos A.D. má sice pár dobrých skladeb, ale přijde mi strašně nevyrovnané, Roots je celkem zajímavé, originální album, ale dost rychle se mi oposlouchalo a od té doby už jsem neměl chuť se k němu vracet. Další desky už pak šly úplně mimo mě.