Last Hardrock Outsider

SEPULTURA - A-Lex

Ani odchod druhého z bratrů Cavalerových, bubeníka Igora, kterého na tomto albovém záseku obstojně nahradil mladý Jean Dolabella, tuhle rozjetou metalovou mašinu nedokázal zastavit, ba právě naopak. Podle mne na tom brazilská SEPULTURA nebyla (minimálně tedy od změny na postu frontmana, kde v roce 1997 nahradil Derrick Green svéhlavého divouse Maxe Cavaleru) lépe než právě v období této nahrávky. „A-Lex“ platil znovu za koncepční album, které se opíralo o látky, se kterými vešel ve známost kontroverzní román „Clockwork Orange“. Příběh anarchistického floutka je zde vtěsnán do brutálního materiálu, který se nejvíc blíží stylu SEPULTURY z její slavné éry na počátku devadesátých let minulého století, ale i přes tohle podobenství deska zůstává moderním a po všech stránkách zajímavým metalovým albem, tedy daleko od laciného útoku bratří Cavalerových na chuťové buňky fanoušků „staré“ SEPULTURY s jejich konspiračním projektem.



Tendence nabírat do svého groove metalového výrazu nástroje z úplně nesourodých hudebních oblastí tak nějak patří ke každému z posledních alb této brazilské stálice, a byť ani zde nějaké ty experimenty nechybí, je s nimi zacházeno až na jednu výjimku („Ludwig Van“) s podstatně větším citem, než tomu bylo na albech z počátku Greenova působení ve skupině. SEPULTURA se tenkrát znovu zaměřila na precizní práci s kytarami a tak bylo „A-Lex“ nejvíce klasicky tvrdým metalovým albem za posledních patnáct let jejich historie. Nešlo však vůbec o dílo monotónní ani starosvětské. Andreas Kisser v každé ze skladeb doslova úřadoval, ať už jeho riffy připomínaly zlaté časy, jaké tahle kapela zažívala okolo alba „Arise“ („Forceful Behavior“), nebo vystřihl vyhrávku, kterou by mu možná záviděli i kanadští hledači vesmírných bezbřehostí z VOIVOD a to v dobách svého největšího tvůrčího rozkvětu („Metamorphosis“), tedy party opatřené kovově chladným zvukem, který jakoby k vám doléhal z hloubky futuristických výtahových šachet. 


Nebyla zde nouze ani o vysokorychlostní nátěry, které zastupoval hned třeba uragán z úvodu alba („Moloko Mesto“), nebo typické podlazené věci ve středním tempu („We´ve Lost You“), opírající se o výrazný riff a snadno zapamatovatelný nápěv. V každé ze skladeb jste se dočkali povedených momentů, nebyla nouze o sóla nebo ponuré akustické fáze („Sadistic Values“), díky čemuž se albu dostalo potřebné pestrosti. Tyhle motivy však materiálu neubraly na intenzitě, protože SEPULTURA dokázala, že by svým soundem mohla z fleku bourat početná stáda argentinských krav („The Experiment“). Navíc se Derrick Green někdy tak rozezpíval, že vámi lomcovali pocity vyvolané jako při poslechu některého z novějších alb od KILLING JOKE („Filthy Rot“).


U konce nahrávky se nacházel již zmiňovaný instrumentální song „Ludwig Van“, který se z celku absolutně vymykal, protože stál výhradně na dechových nástrojích a partech smyčcového orchestru, přehrávajících fragment z Beethovenovy symfonie. Šlo o hojně diskutovaný moment v kariéře brazilské legendy, ale výsledek vyzněl spíše kladně, ostatně jako celé album „A-Lex“, které považuji za jedno z jejich nejlepších od časů „Arise“.


26.12.2016Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Meres
20.01.2017 13:42

Imo aj Roorback je kvalitka. Posledný album, kde to bavilo aj druhého Cavaleru.

 

Valič
19.01.2017 18:44

80% Já ty novější desky Sepultury skoro vůbec neznám, ale po poslechu novinky jsem si jich pro srovnání pár pustil a některé z nich opravdu nejsou špatné. Kromě A-Lexe se mi ještě celkem líbilo album Dante XXI.

 

Donald27.12.2016 16:03

Mám rád (fakt hodně pomaxovskou sepulturu a mám rád první desky soulfly asi tak do dark ages a vůbec nechápu co to nyní max vyrábí .... CC i posledních několik Soulfly to je absolutní degradace legendy. Dříve to bylo též 50:50, nyní je to 70:30 ve prospěch Sepultury.

 

Imothep
27.12.2016 15:00

Stray: Nemyslim, si, minimalne prvni 3, pro me spis 4 desky Soulfly jsou paradni a zive jim to do jiste doby hralo taky vyborne(videl jsem set na NPH 2005 a bylo to jednim slovem hypnoticke. Na stranu druhou beru Sepulturu s Greenem za naprosto zivotaschopnou at uz na deskach nebo koncertech. Mam to proste 50/50.

 

Kelly27.12.2016 12:51

Stray: Mám to stejně :-) když jsem doma pouštěl kámošovi, který poslouchal death a black metal, desku Morbid Vision, tak opáčil: Ty vole, tak tohle ne. :-) A já nějak cejtil, že to bude přelomová skupina (stejně jsem to měl i se Suicidal Tendencies). Já si myslím, že jako Metallica je to kapela, která funguje jen v tom jednom složení lidí. Jakmile někdo z nich odejde, už to není chemicky a potenciálem ta původní grupa - viz Slayer.

 

Stray
27.12.2016 11:55

Ono je to asi takhle. Jasně, že s Maxem je to ona typická, VELKÁ SEPULTURA, kterou jsme tolik milovali. :-) Bez pochyb. Vždyť osobně patřím přímo ke generaci, co z nich tu velkou kapelu udělala, tzn. objevil jsem je na konci osmdesátých let a hned zařadil mezi své největší oblíbence. Jenže, koncertně to Brazilci dávaj ve výtečné fazóně i dnes a hlavně, udělal Max Cavalera za tu dobu, co u nich není, něco mimořádného? Hele, tyhle kluci ho nechali v propadlišti dějin.

 

Demonick27.12.2016 10:22

Jeden z mojich najobľúbenejších albumov od Brazílčanov, kde absolútne nemám dôvod nedať 10 z 10. Od bezchybného zvuku, brutálneho vyznenia, dokonalých výkonov (tie ríffy!!!) až po to najdôležitejšie - fantastické skladby, je A-lex jeden famózny počin hodný mena SEPULTURA. Naj piesne: The Treatment, We´ve Lost You!, Sadistic Values, Forceful Behavior, Strike, Conform a zaujímavý experiment Ludwig Van. 10/10

 

Kelly26.12.2016 22:20

Bohužel, ale po odchodu Maxe se o této skupině nedá mluvit jako o pravé Sepultuře. Je to stejné, jako když za AC/DC zpívá Axl - to už také nejsou AC/DC :-(