Last Hardrock Outsider

SEPTICFLESH - Titan

Hned zkraje léta jsme se dočkali dalšího počinu od dnes zjevně nejslavnější extrémní metalové kapely, pocházející z jihovýchodní Evropy. Současné tvorbě řeckých smrtonošů SEPTICFLESH je ostatně v adekvátních hudebních médiích věnována velká pozornost a ruku v ruce s tím vlastně jde i nápadná úhlednost jejich nejnovějších produkcí, které jsou, počínaje úspěšným albem „Communion“, jak se patří vypiplané a ve všech směrech silácky působící. Čerstvá novinka „Titan“ zní právě díky orchestrálním partům a všelijakým samplům opět velkolepě, takže netřeba pochybovat o profesionálním vkladu a úsilí, které samotná kapela věnovala tvorbě tohoto díla, jinak opět vydaného u Season Of Mist. Jenže pokud se na tuhle nahrávku a vlastně i na celou pozdní tvorbu Řeků podíváme z trochu bližší perspektivy, pomineme všechen lesk a nadýchané povrchnosti, oblažující nyní jejich tvorbu, pak zjistíme, že vlastně nejde o nic převratného. Forma zkrátka v jejich případě vítězí nad obsahem.


 

Je jasné, že kombinace death metalu s orchestrem u nich funguje a dodává, tak jako u většiny předešlých alb, jejich songům na velkoleposti. Jenže má to i druhou stranu mince. Už vás někdy napadlo odmyslet si ten jejich orchestr? Mě tedy ano a to hned jak jsem je poprvé slyšel. Nezakrývám skutečnost, že jsem se nikdy tvorbou SEPTICFLESH déle nezabýval, stejně jako neřadím tuto recenzi k těm, se kterými bych si více vyhrál. Bylo to vlastně to úplně první, co mne při poslechu jejich současné hudby napadlo. Hned jsem chtěl ten orchestr oddělovat, třeba i skalpelem. Rázem jsem slyšel velmi průměrné skladby, co se tedy nápadů týče, skladby velmi schématické a vzájemně si vcelku podobné, kde to pod nánosem nějakých neobyčejných nápadů zrovna příliš nebobtná. Naopak, šlo o skladby, kde se téměř vždy najede na podobnou notičku s nějakým bagroidním riffem v pochodovém tempu a za podpory sytého a rovněž velmi srozumitelného Spirosova growlingu (velmi dobrý death metalový frontman), jakožto i za podpory megalomanských orchestrací, se zde staví hrdé dominanty té nejvíce patetické blbosti, jaká kdy byla v metalové hudbě v průběhu dávných devadesátých let vymyšlena. Patos, vážnost, síla a důstojnost, nikoliv však nápad a vynalézavost, to jsou SEPTICFLESH odhalení jak ten Císař, co postrádal svoje nové šaty, aniž by o tom sám věděl.

 

Přejděme tedy konkrétně k albu „Titan“. Jak to celé tedy na mne působí a jak to nakonec charakterizovat? Povím to poněkud netradičně a budu mluvit v obrazech. Současná hudba SEPTICFLESH to je podle mne přehlídka vážných tváří všech vladařů a stařešinů bizarního starověkého světa, sněm bytostí, mezi kterými je nezbytné zastávat nesmiřitelné postoje a naplňovat usurpátorské ambice. Patetický soundtrack ke korunovaci nejvyvolenějšího blba samolibou radou starších. Temný a zlověstný hudební doprovod ke starověké prezentaci moci. Pochod obřích bytostí vědomých si sice své síly a dominance, nikoliv však své nekonečné blbosti. SEPTICFLESH jsou nyní schématicky vykonstruovaný konzum pro nejširší vrstvy posluchačů tvrdé hudby, stejně jako je tomu třeba v případě KATAKLYSM. Hudba, kterou bych si doma pravidelně nikdy nepouštěl, protože reprezentuje většinu z toho, co na metalu nemám rád a to je – vážnost a důstojnost (tedy opak hravosti). Přiznávám tedy, že chyba dnes není v SEPTICFLESH, ale v mém postoji k tomu co reprezentují, nicméně nebylo co psát, tak jsem prostě jen zachytil tok myšlenek při náhodném poslechu něčeho, na čem mi vlastně ani nezáleží.


24.06.2014Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

V.
17.07.2014 21:01

Ještě se mi kdysi líbily desky Awaking The Centuries od Haggard a Ocean Dynamics od Dol Ammad, ale dnes už bych si to asi nepustil.

 

Zdenos17.07.2014 20:45

V : díky za tipy, Titan mi taky přijde lepší než The great mass...

 

V.
17.07.2014 20:38

Zdenos: S těmi Communion a Sumerian Daemons jako vrcholem jejich diskografie naprosto souhlasím. Novinka rozhodně není špatná (zatím mě baví o něco víc než předchozí řadovka), ale přiznám se, že symfonický metal mě v poslední době už moc nebere. Kromě Septicflesh si ještě občas poslechnu Hollenthon (hlavně vynikající druhé album With Vilest of Worms to Dwell).

 

zdenos17.07.2014 20:25

Souhlasím se Strayem, ze album hraje na vážnou notu a celá skupina si o sobě hodně myslí. Je to určitě součást marketingu, a když zrovna ta nebo ona póza letí, přínáší to úspěch. Septicflesh považuju za jednu z nejzajímavějších smeček, která plete orchestr do doom/death/gothic metalu. Titan pokračuje ve stejné linii jako alba z let 2008 a 2011. Kdyz jsem ho slyšel prvně, myslel jsem, že se jedná o jedno z nejslabších alb co kdy vydali, ovšem časem a více poslechy vyrostlo, vypíchl bych zejména bomby : Prototype (nadherny refrén se sbory), War in heaven, Order of dracul, Ground zero, a pro mě nejlepší Dogma, struhující atmosféra praská pod návalem typických aranží a zapojením čistého zpěvu. Takže nakonec hodně slušné album, které však zaostává za mými favority. Communion považuju za nejlepší sbírku díky absenci slabých míst a dokonalým songům, ve kterých jsou užívány čisté vokály v širší míře. Těsně za ním bych pak uvedl Summerian deamons, a hitovou, skoro popgotickou desku Revolution DNA, kterou mam fakt rád a doporučil bych jí zájemcům o jemnější pojetí Gothic metalu laděného i do industrialu.