Last Hardrock Outsider

SCORPIONS - Return To Forever

Dříve a dlouhodobě nejslavnější hardrocková kapela střední Evropy se právě v těchto dnech vrací s deskou, o které tvrdí, že bude jejich definitivní tečkou za padesátiletou dráhou, a která jí rozhodně žádnou ostudu neudělá. Němečtí SCORPIONS jsou po půlstoletí v branži (ano, čtete správně) u konce své cesty, avšak stále v dobré kondici. Byť v průběhu devadesátých let jejich fanouškovská základna značně prořídla a stejně tak tehdejší alba pozbyla onen velkolepý esprit věcí z předchozích dekád. Novinka dokazuje, že stále umějí napsat kvalitní rockový song nebo výraznou baladu a vůbec to celé nepůsobí nepatřičně. Unavenost se legend z Hannoveru opravdu netýká. Napadá mne, jak asi musí být zkušená kapela, kde je i bubenický padesátník jako James Kottak (ex-KINGDOM COME) i po dvaceti letech od svého příchodu do jejich řad stále brán jako ten mladej od bicích? A to už vůbec nemluvím o polském baskytaristovi Pawlu Maciwodovi, který v době založení SCORPIONS ještě nebyl ani na světě a do sestavy přišel až v roce 2003. Každopádně trojice Klaus Meine, Rudolf Schenker a Matthias Jabs drží zástavu stále pořádně vysoko a jejich hardrockový stroj nejeví v roce 2015 výraznějších známek koroze – konkrétně mě osobně nejvíc fascinuje v současnosti stále svěží (až mladický) hlas zpěváka Klause Meineho. Album „Return To Forever“ je zdařilou rozlučkou matadorů, na jejichž slávu z osmdesátých let, kdy jsem na pouťových střelnicích kosil špejle s fotografiemi podobných hudebních uskupení, s nostalgií vzpomínám.


 

Hned na úvod svižná boogie jízda „Going Out With A Bang“ posluchače energicky nabudí a připraví půdu pro zřejmě největší hitovku novinky „We Built This House“, která zde platí za jednu z nejlepších  skladeb, jaké jsem od této německé kapely za posledních hodně let vůbec slyšel. Ambice vypalovaček mají sice ještě „Rock´N´Roll Band“ a „Catch Your Luck And Play“, ale pořád tyto platí za songy druhého sledu. „House Of Cards“ je typickou baladou, na jaké byli v prvotřídní podobě SCORPIONS vždycky specialisté. S přesunutím do druhé půle nosiče jejich počet začne výrazně stoupat, takže se brzy dočkáme dalších tří pomalých kousků – „Rollin´Home“, „Eye Of The Storm“ a „Gypsy Life“. Já osobně nejlépe hodnotím právě posledně zmíněnou skladbu, která by se jako jediná asi neztratila ani mezi jejich nejznámějšími kusy minulosti. Celkově bych řekl, že Němci nahráli velmi přirozeně znějící rockové album, které je ukazuje pravdivě, přesně takové jací po většinu své dráhy byli. Kapela se nesnaží o žádné změny, modernější přístup, natož pak aby zde došlo na nějaké závěrečné odlehčování v podobě fórků a blbin. Fanoušci tak dostanou klasickou rockovou desku od SCORPIONS v jejich tradičním provedení a myslím, že je to díky naprosté absenci pocitu unavenosti pouze dobře. Samozřejmě že se nejedná o nějaké bůhvíjaké dílo, které by se vyrovnalo mistrovským kusům z jejich letitého portfolia, nicméně jde o velmi důstojnou tečku za kariérou německé hardrockové legendy.


Autorem doporučená alba: 

Tokyo Tapes (1978)

Lovedrive  (1979)

Love At First Sting (1984)


06.03.2015Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
14.06.2017 17:15

a to vlastně i všechny kolem

 

Stray
12.06.2017 17:57

Blackout je solidní deska. Myslím, že Music Records mají dobré ceny, třeba Virgin Killer tam mívali okolo kilča. Teď nedávno vyšly re-edice ve skvělé digipack 2CD/DVD podobě a taky myslím, že ne za moc, ale možná tak okolo tří kil. Mám psát recenze a Louža mě totálně rozptyluje u vedlejší diskuse, je to strašný tohle odpoledne. :-)

 

spajk
12.06.2017 17:53

Zakoupil jsem dvojku Fly to the rainbow a Blackout. Kdybys Strayi někde narazil na desky do 1990 ve slušné kondici a přijatelné ceně (do 200,-) hned mi to vem, pokud si vzpomeneš. Díky.

 

Stray
12.06.2017 10:04

Tak já jsem velkej fanoušek starých SCORPIONS (zejména osmdesátá léta, ale před lety jsem přišel na chuť i starším albům) a "Crazy World" beru jako jejich poslední věc zlaté éry. Velmi doporučuji věci jako In trance, Virgin Killer, Taken By Force a živák Tokyo tapes, to je bezchybný souhrn sedmdesátkové éry s Uli Rothem. nejlepší alba celkově však jsou samosebou LOvedrive (79´) a Love At First Sting (84´), ty miluju úplně maximálně. Dobrá je i Savage Amusement (88´), to je asi nejvíc hair-metaled sbírka! :-)

 

spajk
12.06.2017 09:49

Dokonce třídílná série. Ty seš hotovej Dietl :-) TO BUDE BOMBA! Začnu pomalu skupivat jejich staré desky. Včera jsem trochu sondoval trh a kupodivu si docela drží cenu a nejsou moc laciné.

 

Stray
12.06.2017 09:30

spajk: Víš co? Já ti ten třídílnej profil diskografie SCORPIONS sepíšu letos k vánocům! :-)

 

Stray
11.06.2017 22:18

Profil bude, do dvou/ tří let. Starší alba 1974-88 jsou super!

 

spajk
11.06.2017 21:47

Dnes jsem poslouchal živák Acoustica. Krom toho, že jsem to měl i na DVD, kde to je famózní, musím říct, že to s přehledem funguje i v cd verzi bez obrázků. A jsou tam jiné a jinak prokládané songy. Škoda, že se tu Scorpions odbyli timto článkem s s doporučením 3 alb. Já logicky začínal v mladí na Crazy World a končil s Pure Instinct a starší desky nechával ladem a letos se do nich pomalu pustím, uzrál čas. Jednodilny az dvoudilny profil by bodnul....

 

Demonick07.03.2015 09:18

Nejak bodové hodnotenie neodpoveda pozitívnemu duchu recenzie. Ja osobne som dal 9/10 kedze sa jedna o fantastickú zmes plnú hitov, ktorej prakticky nemam čo vytknúť. Ináč velka škoda, ze si vôbec ani len nespomenul velmi dolezitú vec, a to, ze takmer všetky skladby vznikli už v 80. rokoch ako "odpad" z nahrávacich session k albumom Blackout, Love at first sting či Crazy World. I napriek tomuto faktu znie album velmi súčastne a moderne. Najlepšie veci: úžasné balady "House of Cards", "Gypsy Life", "One For All", "Hard Rockin The Place", "Catch Your Luck And Play"...