Last Hardrock Outsider

SCORPIONS - Crazy World

V souvislosti s albem „Crazy World“ se v mnoha ohledech hovoří o zlomovém díle, kterému se dostává v diskografii Němců zvláštního postavení. Předně jde o počin, se kterým má SCORPIONS spojené hodně lidí z mé generace čtyřicátníků. Hannoverský kvintet s ním na počátku devadesátých let sklízel velké úspěchy, a tak je tahle nahrávka rovněž nazývána jejich posledním klasickým albem. Ve Spojených státech amerických se deska vyhoupla, hned po vydání v listopadu 1990, na 21.místo žebříčku Billboard 200 a do dnes tam platí za druhé nejprodávanější album od SCORPIONS, hned po „Love At First Sting“ z roku 1984. Šlo však i o jejich poslední nahrávku, která opravdu ve velkém zabodovala v Británii a kontinentální Evropě, a naopak po patnácti letech o první věc neprodukovanou Dieterem Dierksem, jehož místo zastal Američan Keith Olsen. Nahrávalo se v průběhu celého roku 1990, jak v Los Angeles, tak v nizozemském studiu Wisseloord v Hilversumu. Kdo čekal, oproti nadpozemsky bombastickému zvuku předchozího alba „Savage Amusement“, určitou změnu zvukového uchopení skladeb, dočkal se jí. Neznamená to však, že by „Crazy World“ vyznívalo více surově, jen byly všechny ty kytarové syntezátory hozeny do šrotu a s opravdu velkou perfekcí se pracovalo s přirozeným rockovým zvukem. Materiál tak vyzníval mnohem živěji, uvěřitelněji a přirozeněji, než tomu bylo u předchůdce z roku 1988. Z desky nakonec vzešla jedna z vůbec nejúspěšnějších skladeb SCORPIONS, hvízdací balada „Wind Of Change“, kde se Klaus Meine vyzpívává z atmosféry blížících se politicko-společenských změn ve východní Evropě, které zpěvák už rok před tím pocítil během svého koncertování v Moskvě. Skladba se nakonec stala velkým celosvětovým šlágrem a byla posledním opravdu monstrózním atakem SCORPIONS na hitparádové žebříčky.


 

Deska „Crazy World“ se vykazovala svěžím rockovým zvukem, který však prošel důkladným studiovým cizelováním, tak aby byl přijatelný pro co nejširší posluchačské vrstvy, včetně lidí, kteří by jen stěží k hard rocku přičichli, natož pak k heavy metalu. Skladby s velmi chytlavým potenciálem opravdu konečně dýchaly zdravou energií. Studiová perfekce odpovídala produkci začínajících devadesátých let, kdy ještě nebylo v módě nechat věcem surový a přírodní ráz, ale naopak všechno při zachování přirozenosti udělat co nejlákavější. Jasné a pestré rockové album určené na největší stadióny, tak by se dalo, díky mnoha vypalovačkám, charakterizovat album „Crazy World“. Materiál byl i posledním, na kterém se s kapelou podílel dlouholetý baskytarista Francis Buchholz, který se v roce 1991 rozhodl pověsit profesionální kariéru na hřebík.

 

Od svého prvního tónu je album přehlídkou optimistického stadiónového rocku, což hned úvodní hymna „Tease Me, Please Me“ potvrdí. Texty skladeb se, jako již tradičně u SCORPIONS, motaly okolo milostných a vztahových témat a vše si drželo nezpochybnitelné radio-friendly rockové směřování (v roce 1990 byl hranější snad jen švédský tandem ROXETTE). Druhá „Don´t Believe Her“ nabídne velkolepý heavymetalový riff, který skladbě dopomáhá k větší říznosti, jakkoliv to nijak nenarušuje znamenitý hitový potenciál. Zpěvná „To Be With You In Heaven“ za předchozími v ničem nezaostává, a i ona se směle řadí mezi melodické a do detailu propracované vypalovačky. Jako čtvrtá přichází na řadu „Wind Of Change“, která je navzdory běžné skladatelské spolupráci Rudolfa Schenkera, Klause Meineho a Jima Vallanceho, opatřena právě výhradním autorstvím samotného zpěváka SCORPIONS. Osudovější ráz sebou nese song „Restless Nights“, který je prošpikován pestrou paletou kytar a má celkově jakýsi potemnělejší a moderně nadupaný ráz. Bezstarostně se jeví „Lust Or Love“, což je klasická rádiovka s bezprostředním tahem na refrén a velkým potenciálem chytlavosti, ostatně tak, jako je tomu u valné většiny skladeb tohoto alba.


 

Za rádiovku by bylo možné považovat i uhlazenou „Kicks After Six“, což je opět absolutní mainstreamový rocku počátku devadesátých let (něco na způsob české hitovky „Na ptáky jsme krátký“ 😊). Skladba se řítí optimisticky vpřed jako nespoutanec na motocyklu, kterému (a logicky i jeho přítelkyni sedící za ním) vítr rozfoukává vlasy. Vždy se mě líbilo, jak jsou skladby SCORPIONS v jejich nejúspěšnější etapě řešené a jak přes velký potenciál chytlavosti a přes veškerou svou strukturální přímočarost, dokážou nabídnou naprostou perfekci, co se týče kytarových postupů, zvuků, vyhrávek a sólíček. Důkazem hraní si s kytarovými „detaily“ může být i následující „Hit Between The Eyes“, i když velmi časté mezizpěvové sólování, kytarové kvílení či brebentění patřilo ke SCORPIONS neodmyslitelně už od Rothovských sedmdesátých let. Oni prakticky vždy jeli strukturálně jednoduché, přímočaré a melodické písničky, ve kterých bylo vždy kytarově vytapetováno nemalým množstvím zvuků a  ornamentů, což osobně považuji za velkou devízu jejich skladatelské práce. Jiné hitparádové kapely (zejména ty mladší) totiž k něčemu podobnému přistupují s mnohem větší ořezaností.Devátou „Money And Fame“ charakterizuje nižší tempo, klouzavé zvuky slide-kytar a poněkud tvrdší a agresinější zvuk.  Titulní „Crazy World“ je snad nejméně chytlavá skladba na desce, ve které vyniká spíše moderní kytarový zvuk a bytelný a hřmotný groove. Vše zde zakončuje dojemná, ale zároveň velkolepá balada „Send Me An Angel“, ze které se v průběhu roku 1991 stává rovněž velký celosvětový hit a já osobně jí řadím snad ještě výš než slavnější „Wind Of Change“. Píseň je známá rovněž osudovými klávesovými party, které do ní nahrál studiový inženýr Jim Vallance.

 

Album „Crazy World“ je druhým nejúspěšnějším albem SCORPIONS v jejich historii a je jejich poslední deskou, která se dá považovat za celosvětový bestseller. Pro mne nahrávka značí špičkové mainstreamové řemeslo, které vyústilo v cosi, co se stalo znamením své doby. Zde ještě patřili mezi největší kapely naší planety, desku je tak možné brát i jako rozlučku se starými hardrockovými časy, neboť se stala příznačnou pro poslední fázi velkoleposti klasického hard rocku a heavy metalu v době těsně před nástupem alternativních trendů a grunge. Mám tohle album prostě rád. 80% minimálně.

 


15.02.2019Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Aldraahn
12.05.2019 15:11

Při vzpomínce na silnou sadu "Lovedrive" - "Animal Magnetism" - "Blackout" - "Love at first sting" tady obstojí snad jen Hit between the eyes... 20%

 

zdenos
15.02.2019 10:29

velmi hezká a čtivá recenze se smajlíkem :-D, tyhle baladické skladby jako Wind of change a Send me an angel hrají na komerčních rádiových stanicích nejčastěji, dokonce stejně tak často, jako Nothing od Metly, I was made od Kiss nebo Stairway od LZ. Což je důvod oposlouchanosti, jak píše Subeer. Jelikož jsem jen příležitostný posluchač Scorpions, tak pro mě mají stále velkou sílu.

 

Subeer
15.02.2019 08:27

Tohle album se mi už oposlouchalo. Uznávám jeho kvality v čase, ale těžko si to už někdy pustím. Bohužel jsem si vypěstoval silnou alergii na jejich balady a tady ty 2 totální už nechci slyšet, podobně jako třeba „Nothing Else Matter“. Totálně vodpálený skladby. Baví mě ty jejich novější syrovější nahrávky, které nejsou tak vlezlý. Kapele si určitě zaslouží podobné připomenutí.