Last Hardrock Outsider

SCANNER - The Judgement

Němečtí SCANNER rozhodně patří ke kapelám, při vyslovení jejichž názvu mnohý pamětník pookřeje. Legenda rychlého a melodického metalu hned zkraje roku 2015 vypustila po třinácti letech nečinnosti zdařilé comebackové album, přesto si zde neodpustím krátkou úvahu na téma germánský speed metal v dnešní době, byť ji tentokrát neoddělím kurzívou. Možná zjistíte, že máte vlastně stejné pocity jako já, ale možná také vůbec ne. O co vůbec jde? Někdy si přeji, aby se vše co souvisí s rychlým a melodickým metalem našich západních sousedů odebralo už konečně směr kanalizace a ještě po sobě spláchlo a zavařilo poklop autogenem. Všechno mimo BLIND GUARDIAN a dejme tomu HELLOWEEN, pochopitelně. Styl, který za celých třicet let ve svém jádru nedoznal téměř žádné proměny, vnímám jako něco, co prostě čím dál více a stále dokola unavuje. Neříkám, že si občas něco nepustím, nebo že nedokážu ocenit, když se v tom ranku nějaká nahrávka povede, což je ještě dnes možné, ale ona stylizace melodiků do všech těch jejich směšných klišé opravdu vytrvale leze na nervy a to klidně přiznám, že poslední alba UNISONIC, DRAGONFORCE, GAMMA RAY a právě SCANNER vůbec nejsou špatná. 


Pamatuji dobu samotného konce osmdesátých let, kdy byl melodický speed metal na samotném vrcholu zájmu a z jeho útrob vzešlo mnoho svěžího a neotřelého, tenkrát to bylo tak nějak logické, protože mladé kapely se snažily posunout už pár let skomírající heavy metal klasicky britského typu do fantastičtějších a nadpřirozenějších hudebních krajin, navíc bylo tak nějak normální, že mladé kapely renovovaly obehraný model i výrazově, a tak mu ještě přidaly na moderněji znějících, sci-fi a celkově prostě atraktivnějších momentech. Z této doby rovněž pocházejí SCANNER, německá fantasy kapela opěvující mimo-planetární výpravy a vesmírná dobrodružství obecně, která mimo jiné na přelomu osmdesátých a devadesátých let vypustila svá první dvě vynikající alba „Hypertrace“ a „Terminal Earth“, které ještě dnes pamětníci vnímají jako naprostou klasiku. Tyto alba ještě dnes považuji za skvělá, byť SCANNER již nikdy nic podobného nesložili. Můj vztah k speed metalu se začal měnit v druhé polovině devadesátých let (zhruba v roce 1997), kdy po zhruba sedmileté době půstu celého stylu začala tahle hudba znovu vydatně vystrkovat růžky, nové kapely však nepřinesly nic zásadního, pouze recyklovaly staré normy, případně hudbu opatřily bombastičtější, avšak většinou nenápaditou, produkcí. Dnes se píše rok 2015 a já se děsím té konstanty, kterou si tahle invenčně vyčpělá forma hudebního života stále udržuje. Zde už opravdu chybí jenom Jarošovský pivovar, ke kterému je to jen krůček.


 

K současným SCANNER. Axel A.J. Julius, coby kytarista, hlavní skladatel a hlavní mozek kapely, sice se svými současnými spoluhráči nahrál schopnou sbírku speedmetalových kvapíků, ale v porovnání s prvotní tvorbou jde jen a pouze o vlažný čaj, který se vůbec nevyjímá ze záplavy podobných obyčejností a stylových klišé. Trochu mrzí, ale nepřekvapuje, že novinka mnohem více šilhá po tvorbě JUDAS PRIEST („Warlord“), než tomu bylo u staré etapy Němců, což je věc, která se dnes pochopitelně neděje jenom u SCANNER, ale je achilovou patou mnohých současných lídrů mezi melodiky. Pro další příklady nemusíme jezdit zas až tak daleko, stačí se jen stavit za Kaiem Hansenem do Hamburku, že jo? I to totiž podtrhuje moji teorii, že co bylo před dvaceti lety zajímavé, osobité, čerstvé a stálo tak nějak samo za sebe, se dnes zmůže jenom na dodržování zavedených  postupů a jejich bezmyšlenkovité omílání do úplného zblbnutí.


Album „The Judgement“ skutečně nezačne vůbec špatně, pokud  se tedy dokážete povznést nad předem daný fakt, že nic neslyšeného zaručeně nezazní a vy prostě projedete oblohou s větrem o závod, dost možná na blesku, ohnivém drakovi, nebo ještě lépe -> na křídlech osudu, protože úvodní trojice skladeb „F.T.B.“, „Nevermore“ a „Warlord“ na posluchače vletí jako uragán. Zpěvák s řeckým jménem Efthimios Ionnidis sice se SCANNER až právě nyní nazpíval své první album, ale v kapele je druhou služebně nejstarší figurou, protože se k Axelovi přidal už v roce 2003, hned po realizaci minulého alba „Scantropolis“. Zbytek pětičlenné sestavy zde tvoří více méně nováčci. Mnohdy afektovaný Ionnidisův hlas má sice svou kvalitu a do speedmetalu se plně hodí (vlastně si ho nedovedu představit nikde jinde), ale jeho rozcáplá poloha ve stylu Tobiho Sammeta mne nadšením příliš nenaplňuje. Snůška klišé vrcholí ve skladbách jako „Battle Of Poseidon“ nebo „Eutopia“, jinak samozřejmě jde o album, kde se divočejší místa („The Race“) střídají s opravdu vyčpělými kolovraty („Pirates“). Nic coby zavánělo vyloženým průserem, ale rovněž ani nic, co by jste od německé metalové kapely nečekali.


04.02.2015Diskuse (11)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
12.09.2016 19:33

Já jsem nechtěl rýpat, jen lobuju za Heaven´s Gate:-) spíš jde o to, že Bornemann má vzhledem k tomu z jaké je kapely často prsty v konceptech jiných kapel a je fanatikem starověkých a mimozemských civilizací. Přestože hudba je rozdílná při šťourání v originálech by se našly určitě společný rysy:-) Ale já mám origoše jen (myslím 5) od Scanneru.

 

Stray
12.09.2016 18:47

Bluejamie: Tuto informaci jsem bohužel nepostřehl,neboť mne kapela HEAVEN´S GATE nikdy nezajímala, nicméně s pokorou přijímám podobné postřehy a cením si všudypřítomného čtenářského ostřížího oka, jenž mne nutí udržovat projektu Crazy Diamond stále nadstandardní kvalitu, která je pro mne klíčová a v konfrontaci s pomyslnou konkurencí i rozdílová... :-)))

 

Bluejamie65
12.09.2016 17:15

Všiml sis, že mentorem a producentem počátku Heavens Gate je stejná osoba jako u Scanner - Terminal Earth? Zajímavé ohodnocení teutonských pochodů od našich sousedů:-)

 

Stray
13.02.2015 17:12

No já mám k hardrockové a metalové muzice samozřejmě také nejsilnější vztah, také jsem na tom vyrůstal a alba z této oblasti stále sleduji, navíc mne o tvrdší hudbě psát baví mnohem víc, nedovedu si představit, že bych tady někdy psal takové ty obecné plky, co jsou snadno dostupné na mainstreamových webech, něco jako: "britská indie-rocková partička roztančila Prahu"...ty vole, z toho vždycky seru, co to je? Prej - "Roztančila Prahu!" :-)) Pak člověk přijde do Lucerna Music Baru a je tam na koncertě 80 lidí.:-)

 

Valič
13.02.2015 12:33

To bylo míněno samozřejmě s dost velkou nadsázkou, ale je pravda, že bývám při hodnocení hodně štědrý a snažím se na té nahrávce vždy soustředit na ty pozitivní věci a ne tam záměrně hledat nějaké nedostatky. Věcem, kterým bych dal méně než 50% se snažím vyhýbat a pokud si i nějakou takovou desku poslechnu, tak ji většinou nehodnotím. S tím metalem to byl taky spíš vtip, poslouchám kapely z minimálně deseti různých žánrů a vždy se je snažím hodnotit objektivně. Na metalu jsem vyrůstal, takže k němu mám asi nejsilnější vztah, ale určitě ho nějak nenadřazuju nad ostatní žánry.

 

Stray
13.02.2015 10:33

romant: Osobně se taky snažím využívat celou bodovou stupnici, hodně špatné věci spíš dost často nepíšu, ale 60% u mne není známka, díky které by se měl čtenář cítit na onen první poslech namlsán.:-)Je to přesně ta deska, která je sice dobrá na to, aby se člověk vyvaroval jejímu kritizování, ale zas na druhou stranu, ačkoliv jde třeba o profi věc, nedonutí k tomu, že si jí budu dál pouštět. Valič: Jak píšeš, že 40% dáváš jenom za to, že někdo hraje metal :-)), to mě přišlo hrozně úsměvný, protože ačkoliv se počítám mezi metalové posluchače, tak si opravdu nejsem jistý, jestli je to plus.:-)))

 

romant
13.02.2015 09:36

Je pravda, Honzo, že jsem ujížděl na melodickém metalu :-) Ale dneska už to téměř neposlouchám. Naposled snad Unisonic. Ten Scanner mě ale namlsal, kor když jsem viděl TVÝCH 60% :-)

 

13.02.2015 09:34

Já se snažím využívat celou stupnici, a myslím že Stray to má podobně. 60% je pro mě prostě lehce nadprůměrné album :-)

 

Valič
12.02.2015 18:45

Mně teda 60% nepřijde jako nějaké extra vysoké hodnocení. To já většinou dávám 40% kapele už jen za to, že hraje metal, a 50% když to není vyložená sračka. :-)

 

Stray
12.02.2015 16:59

Ahoj Romane, asi takhle - první polovina alba se mi docela i pozdávala, pak si to nějak ne a ne sednout, nevím, mě to přijde jako takové obyčejné speed metalové album, na starou etapu to nemá, ale není to vyloženě průserový, nevím, možná jsi jim tenkrát fandil až moc, když jsme v devadesátým chodili na koupaliště s placatym kazeťákem.:-)) Jinak na webu Metalforever jim dali mnohem vyšší známku než já, takže to by mohlo mírnit můj neuvážený result, odpusť.:-)