SAXON - Thunderbolt

80%

No schválně, co byste asi tak čekali od nejnovější práce britských legend heavy metalu SAXON? Jasně že prvotřídní řemeslo!!! A toho se vám také dostává, neboť staří pardálové jsou stále velmi při chuti, a dokonce bych řekl, že novinka „Thunderbolt“ (znovu rutině produkovaná jejich dobře známým krajanem Andy Sneapem) překonává dvě předešlé desky, jmenovitě alba „Sacrifice“ (2013) a „Battering Ram“ (2015) a působí tak, jako by byla více napěchována pozitivní energií a svěžími nápady, které se na ní transformují do gruntovních metalových momentů, tedy skladeb obsahujících nosné kytarové party a výrazné refrény. Pokud by se každá kapela jejich generace podobně stavěla k aktuální tvorbě, věděl bych, že se v tvrdé hudbě ještě nepředalo žezlo prefabrikátům a cinema-metalistům. Deska „Thunderbolt“ je kombinací všeho zásadního, co vzešlo zpod křídel letité Saské orlice a představuje špičkový materiál pravověrného britského heavy metalu, který dokáže strhnout nespoutaností, dramatickým vyzněním i zkušeně budovanou melodikou. Jde o naprosto klasické album, které je stvrzením pokračující cesty legendární pětky.

Mohl bych probrat skladbu po skladbě, ale do detailu rozebírat podobně ucelený materiál by bylo asi zbytečné. A proto naznačím, že deska má doslova epochální úvod, kdy se po intru „Olympus Rising“ dočkáme hned čtyř vypalovaček koncentrujících v sobě takřka všechny dobré vlastnosti hudby SAXON. Titulní „Thunderbolt“ je pravý heavymetalový chorál plný hrdosti a hromové síly, ovšem následná „The Secret Of Flight“ navyšuje laťku ještě o kus výše, neboť kapela přikládá zhusta pod kotel a song se řítí na základě skvělé instrumentace rychlým tempem a za přispění hutných laufů stále vpřed a uchvacuje svým nábojem, refrénem, co se dokáže zarýt, i skvěle šlapající souhrou všech muzikantů.

Když záhy dojde na temný zatěžkaný vál „Nosferatu (The Vampires Waltz)“, jsem už definitivně lapen, protože tohle je opravdu bytelné kladivo, které bude patřit ke chloubám koncertních vystoupení těchto neúnavných dříčů. Na záhrobní ponurost navazuje parádní motorkářský kvapík „They Played Rock And Roll“, jenž více než dobře dokáže navodit atmosféru starých časů, když SAXON na počátku osmdesátých let dominovali ostrovní scéně s říznými alby jako „Wheels Of Steel“, „Strong Arm Of The Law“ nebo „Denim And Leather“ a budovali si pozici divoké party utvářející kolorit NWOBHM. Na dramatičtější strunu znovu zahraje třeba „Sons Of Odin“, se kterou Byfordovci znovu zavítají do epičtějších hájemství plných dramatizace a patosu, o čemž svědčí celková výpravnost této nepříliš rychlé skladby, jinak také stavící na severské mytologii. I další skladby mají co nabízet, ale o jejich kvalitách se netřeba rozepisovat, protože ať už se přikloníte spíše k epičtější a zdobné stránce tvorby SAXON („A Wizard´s Tale“) nebo dáte přednost motorkářskému heavymetalovému kvapíku („Speed Merchants“), nikdy nebudete ochuzeni.

Jsem velmi potěšen, že si tahle letitá instituce stále udržuje výtečnou koncertní úroveň a ještě je schopná přicházet jednou za dva až tři roky s podobně silným novým materiálem. Biff Byford se stále ukazuje jako hlavní poznávací znamení souboru a jeho hlas v žádném případě neklesá pod stabilní laťku. O skvělé formě a semknutosti kapely však svědčí i dlouhodobě stabilní sestava. Hlavně jiskření mezi kytarovou dvojicí Paul Quinn/ Doug Scarratt dokáže generovat povznášející motivy. Jejich celková souhra, či prolínání vyhrávek a sól s riffy, jsou hodné obdivu. Neméně silně se však jeví i rytmické duo Nigel Glockler/ Nibbs Carter. Všichni členové tak naprosto přirozeně utvářejí značku, jenž je synonymem dlouhodobé kvality v heavy metalu. Novinka „Thunderbolt“ tak svědčí o stále velmi podnětném pokračování cesty SAXON napříč historií heavy metalu. Velký respekt!

05.02.2018	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz